pátek 12. ledna 2018

Hlava

"Takže jak to dneska chcete?"
Kadeřnická otázka. Přímo na h(H)lavu.

Takže já bych si protentokrát přála něco nového. Abych se nemusela stydět, abych si mohla vážit. A taky důstojnost, rozum, přehled i nadhled, slušnost a respekt k zákonům by se mi moc líbil. Vždyť s tou hlavou budu chodit do čtyřiceti, že ano.
Děkuji.



O Hlavě mám v hlavě jasno od včerejší prezidentské debaty. A trochu se mi ulevilo, když jsem se z F-D-H trojice z kandidátské osmičky (devátý kandidát, který je natolik přesvědčen sám o sobě, že ve skutečnosti volební kampaň a diskuze neabsolvuje, mě jako voliče svou arogantností uráží, ale třeba panu Zemanovi křivdím, třeba to bylo jen ze zdravotních důvodů, náročnosti předvolebního období, které by fyzicky neustál, a tak... ale i tak) finálně rozhodla pro pana Fischera. Nechci agitovat, každý máme svou svobodnou hlavu. Ani nechci volat po účasti za volebními plentami, v mé sociální bublině to není třeba. Takže si moc přeji, aby nepraskla.

pondělí 1. ledna 2018

Doba klidová

Moc jsem to po hektickém podzimu a  bláznivých prvních třech prosincových týdnech, plných přenášených nemocí, rušení a nahrazování hodin angličtiny, chystání Mikuláše a medvědí narozeninové oslavy Madlenky (u nás se obojí jede ve velkém, ale zvlášť za slavení v nejbližším celorodinném kruhu, kdy se nás při dobré konstelaci může doma sejít už plných 20 "kousků", jsem strašně ráda), balení dárků a odškrtávání ze sepsané role úkolů potřebovala. Přepnout na úsporný režim, odpočívat, myslet jinak a na něco jiného, odjet vidět sníh a vrátit se domů... Ale ze všeho nejdřív chvíli v uklizeném prostoru koukat na naši tradiční vánoční výzdobu a ladit hlavu na svátky.


Mám naši Ruinu strašně ráda. Už v době, kdy jsme si tento maloměstský dům z roku 1897 byli s mužem (a tehdy ještě nezjištěnou Madlenkou) obhlédnout a kdy plně otpovídal tomuhle srdečně pejorativnímu pojmenování, jsem měla takový ten poklidný a ujišťující pocit, který se ale blbě vysvětluje, prostě že jsem tu musela žít celý život, že tady můžu být a jsem doma. No, a tak se už pátým rokem (někdy až otravně úzkostlivě) snažím udržet krásnu volného velkého prostoru a klidných, neutrálních tónů... ve věčném boji s hýřivostí barev dětských hraček, pořád kompromis a úhybné manévry, no :). Třeba letos jsme vánoční stromeček zdobili ještě před odjezdem na hory, aby se po příjezdu třiadvacátého v podvečer dalo jen usednout na pohovku, nalít víno a zkouknout Love Actually (což je pro mě začátek Vánoc, a taky trochu nostalgie po naší svatbě - stejné překvapení jsme  od sourozenců a našich kamarádů z orchestru a big bandu dostali i my). Zdobení ještě víc v režii holčiček. Miška se zodpovědně zapojila hned od začátku, Madlenka tradičně přišla až v poslední třetině a s jedním okem na pohádce hodnotila dosavadní průběh a aktivně za Míšina důrazného nééé navrhovala/uskutečňovala změny. Lehce jsem trnula, co všechno na ten krásný jehličnan navěsí, ale výběr ozdob měly bílý a pastelový, tak to můj systematický a řádem postižený mozek snášel dobře. I ty na dne krabice objevené zlaté vlasy děda Vševěda (nevím, jak se těm třpytivým ocáskům normálně říká). Jen když Michalka iniciativně přinesla ostře růžové boa z jejich kostymérny a Madlenka červené cosi, nechala jsem s lehkým důrazem dopadnout své mateřské poslední slovo, no.



Výzdobou v kteroukoli roční dobu jsou pro mě světýlka, spousta teplého světla. Hvězda z IKEA dostala své místo až letos po odumřelé závěsné kokedamě, ale stluší jí to tam. Světýlka na baterky na věncích, světýlka v ošatkách a miskách, spousta svíček. Doplňková barva tmavé zeleně, do milované aromalampy od oblíbené Ema Mamisu badyán, hřebíček a skořice plovoucí ve vodě (takový svařák na čichanou). A nejoblíbenější zimní "vazba" do vázy  - ruscus spolu s nevěstiným závojem, není pro mě nic vánočnějšího, u ničeho jiného se na mě prodavačky u nás v květinářství netváří tak pochybovačně. Tradiční adventní strom v jídelně, ať můžou dítka s lehkých utrpením počítat jak dlouho ještě do Ježíška (letos poprvé přišla Madlenka s otázkou, jestli ten Ježíšek nejsme náhodou my - ještě jsme to argumentačně/logisticky/strategicky ustáli, ale dávám tomu rok, maximálně dva...a, přiznávám, bude mi toho konečného odhalení smutno, dálší nevratný krok k velké holce).


A letošní novinky. Prvním je svícen, který jsem si přivezla z ostravského Meat Design. Zažil své vtipné uvedení do společnosti, kdy jsem plná nadšení večer po příjezdu hlásila svému z podstaty racionálnímu muži, že jsem sehnala adventní věnec. Po vybalení se mi (nikoli nečekaně) dostalo pohledu, pod kterým klasicky mládnu do první dekády. Po dohodě, že tomu budeme spíš říkat svícen, než ten čtyřhranný věnec byly obě karmy v rovnováze a milý držák na svíčky mohl začít odpočítavat adventní neděle (a navíc nám hezky kopíruje opěrky židlí :)) ). Druhou novinkou keramický strom na čajovou svíčku. S výškou kolem 40 cm není žádné cudné tintítko, ale láska na první pohled a horký adept na celoroční svícení.
Tolik exkurze do výzdoby. 
***
Před Vánoci ještě teď už tradiční odjezd do rakouských Alp. Katschberg se nám osvědčil. Pro děti i po oddechu a liduprázdných, zasněžených svazích lačnící dospělé skvělé místo. Pro mě osobně potřebná pauza od povinností, seznamů úkolů, vatření, uklízení, vnucovanému tlaku na vánoční přípravu a náladu. Letos - teda vlastně vloni- to mělo pár kritických okamžiků, ale zvládli jsme je a za tento model bych ráda přimluvila i letos. Madlenka už s námi sjela i pár párkilometrových červených, na modrých svazích pomalu rovná nožky do paralelu, mám z ní radost a ještě větší radost mám z jejího nadšení pro sjíždění. Michalka není povahou takový kamikadze, takže tady začínáme vožením s tátou a jištěnými dojezdy o samotě (zbytek, sáňky, sněhuláci, horká čokoláda, prostě nepřepálit začátek). Ale přijde mi, že jak vidí jezdit nás všechny ostatní, bude to i s jejím vrozeným opatrnictvím dobré. Strašně moc se těším, až budeme brázdit svahy jako kachní rodina.
Ježíšek a vánoční svátky se vydařili, i když některé okamžiky máme v plánu pro příště zkorigovat a víc učit děti (a možná i malinko prarodiče), že Vánoce nejsou jen a pouze (jestli vůbec) o dárcích, že to důležité je rodinná přítomnost... A závěr roku na naší ostružinské chatě, dvakrát s dvěma skupinami lidí, které mám tu čest a štěstí považovat za přátele, v pospolitosti, kdy utřete nudli u nosu nebo podáte občerstvení kterémukoli probíhajícímu dítěti, kdy není jedno, čí dítě vám zrovna po hlavě slítlo z přespříliš příkrých schodů (naštěstí všechno dobře dopadlo, uf a třikrát uf)...
***
Takže na závěr tohoto celého elaborátu (si) moc přeju, aby celý příští rok byl tak podnětný, tak plný výzev, překážek, obtíží... a jejich úspěšného konečného zdolání, tak láskyplný, plný důležitých věcí... zkrátka naplněný, jako ten se sedmnáctkou na konci... pro nás pro všechny.
***
A úplně pod čarou - těším se, až si hned zítra stoupnu před tabuli, až hned jak to půjde zapnu šicí stroj. Až budu mít pracovní odstup od svátečním cukrem poblázněné Madlenky a obdobím vzdoru zmítané Mišky. Rovnováha zase jinak:).

pondělí 4. prosince 2017

Poukaz

Poslední novinka letošního roku. Šitá šitým věcem na míru.
Dárkový poukaz.

A rovnou jeden podstatný důvod proč jo poukazy (teda kromě toho, že do Vánoc už žádnou novou objednávku nemůžu přijmout). Protože vlastní zkušenost. Kabelky, tašky, ale ostatně jakékoli zakázkové věci jsou doslova i přeneseně na tělo. Protože u zakázky nekupujete jeden ze sta identických produktů v obchodním řetězci, protože nemáte za půl hodiny pořízeno. Už se mi stalo, že při nejlepší vůli jsme se s darujícím obdarované netrefili do vkusu. A to je pak zbytečné mrzení, komplikace, a vůbec blbá karma. A mě stejně nejvíc baví mluvit a probírat látky s tím, kdo výsledek bude skutečně nosit, vytvářet něco osobního, osobně odpovídajícího, už ze samotného procesu udělat zážitek.

Pokud tedy máte kamarádku, maminku, nastávající maminku, dceru ve věku, který už ocení darování něčeho budoucího, a tak ... nebo pokud chcete být obdarováni sami, do 15.12. zvládnu předvánočně odeslat.



A teď ještě pár organizačních info:
Poukázky můžou být buď na konkrétní výrobek (kuk na alba Sršení na facebooku), nebo na finanční částku. Pokud mi trochu přiblížíte šťastného obdarovaného, přiložím ještě kartičku s připevněnými vzorky látek pro inspiraci a třeba nějakým osobním vzazem. Vše je uschováno v mnou šitých obálkách... 
Platnost mám nastavenou na půl roku, pro vánoční poukazy jednotně do 30.6.2018, ať se to hezky zaokrouhlí. A taky mám vymyšlené, že s prodejem si budu brát kontakt na budoucí majitelku/le, protože sama vím, jak nadlidský výkon je někdy poukaz vyčerpat... takhle mi tu třeba leží loňská masáž, no. Proto si říkám, že bude fajn, když zhruba koncem ledna začnu mile a nevtíravě urgovat.
A jako bonus pro Vás si nebudu účtovat dopravu (zaslání poukázky zdarma je samozřejmost).
Objednávat můžete přes kontaktní formulář tady na blogu, nebo do zpráv Sršení na facebooku
***

Tak uf, tolik pracovních záležitostí. A já se už strašně těším, až se spolu se svými ratolestmi uzdravím, doplním baterky a získám trochu času na nové příspěvky tady na blogu. Děje se toho tolik krásného a já už se tolik potřebuju vykecat:).

pondělí 6. listopadu 2017

Pyžamožrout

Jóóó, konečně i něco pro dorůstající mužské pokolení.
Pyžamožrout na ráno, měkký polštářek na noc.
Moc příjemná vánoční zakázka, barvy a hlavní tvar na přání, zbytek už byl na mně.
A hrozně moc mě to bavilo!


Rozměrově je tenhle nenasyta cca 35 x 30 cm. Materiál bavlna, úplet, minky, fleece, semiš. Po celé přední ploše je kapsa na zip, která bez problému spolkne pyžamko všech dětských velikostí. A když ho otesánek večer znovu vyplivne, může na jeho stále měkkém, dutým vláknem vycpaném tělíčku dítko krásně odplout do spánku. Do kštice ze zapleteného úpletu jsem přišila i poutko pro případnou potřebu zavěšení. Dlouhé, měkce vycpané ruce pro objímaní i frajerské založení.



Tohle šití pro mě byla obrovská radost a zároveň výzva, protože já jsem (díky ženské převaze v užší i širší rodině, u kamarádek...) zajetá spíš v tom dívčím světě víl, kouzelných bytostí, sem tam lehce emancipované princezny, panenek.  Takže vytvoření něčeho klučičího (neutrálního) byl neustálý vnitřní rozhovor, jestli už to je dost pro kluky a ještě není příliš děsivé, a tak. Ale s úsměvem od ucha k uchu jsem si po delší době užívala promýšlení a vyváření něčeho nového.
***
Nastřiženy mám ještě dva žravé polštářky pro své holky, ty ovšem budou znovu ve výše zmíněném dívčím módu. Všechno chystané v nejvyšším stupni utajení, po nocích, pro mé děti bez sršní etikety. Protože Madlenka i Míša mají oči všude, protože Majda už má dost smysl pro detail, tak ať nám ten Ježíšek ještě chvíli vydrží.
Ale kdyby byl zájem, můžu pod stromeček a za zaváděcí cenu 500,- rovných (+ případné poštovné) ještě pár kousků pro kluky i holky stihnout, stačí mi napsat :).

sobota 28. října 2017

Dámská jízda

Další v řadě, dnešní. S Madlenkou. Protože je to pro mě vnitřní nutnost, potřeba, obrovská radost. Protože v běžném denním provozu mám přeneseně i v reálu na tělo hlavně Mišulku. U Mišky je to dáno věkem, pořadím narození asi, povahou hlavně, prostě mamánek. Většinu poškolkových odpolední trávíme pro Mišku přizpůsobenými aktivitami, s ohlížením se na její potřeby, na "Majdi, počkej...". Je to přirozené kvůli věku, pořadí narození, povaze... ale fér úplně ne.

Proto vědomé zavedení dámských jízd jen s tou starší. Okamžiků, kdy se zcela a beze zbytku soustředím jen na jeden dětský svět. Jeho potřeby, představy, strasti i touhy. Kdy mám možnost znovuutvrzení jeho jedinečnosti v tom (pro mě) příliš rychlém odrůstání. Kdy si můžu při nedělené pozornosti poslechnout a sdělit důležité i to relativně banální.
 
 

Dnešní cílená a nerušená objetí, povídání a hry při cestě vlakem na padesátiletý koncert Svěráka a Uhlíře (prarodiči přenechanou událost nám a Johance s její prvorozenou Rozárkou). Svěrákovskouhlířovské kazety převíjené na versatilce jsou moje záklaněškolské dětství. Jejich mp3 téhož a víc patří Madlenčině generaci. Koncert, který i přes šíleně velký (a pro mě osobně šíleně nehezký) prostor O2 arény působil krásně komorně. Majda zpívala jako o život, mně tekly naprosto reálné slzy dojetí z toho co bylo i je (mnou dříve vysmívaná a časem bující expresivnost pocitů se asi dědí, no). A pak dvojjediné společenské hry, dvojitá pohádka a neutnutý rozhovor před spaním v naší manželské posteli.

Nejsem schopná určit, nakolik se moje potřeba zrcadlí v tom skoro šestiletém stvoření. Snad dost na to, aby vědělo, že bez ohledu na věk, pořadí narození a povahu (plus přehršel mých vlastních  aktivit a prací) je pořád jedinečně nejdůležitější.

(A to samé, závěrem zmíněné znovu beze zbytku platí i pro Michalku... toho času na výhradním výletě s tatínkem u chomutovské prababičky).

pondělí 23. října 2017

Soutěžní

O víkendu to byl přesně rok, co jsem začala šít králičí panenky. Uznávám, bez nedůslednosti při mazání starých zpráv na facebooku bych si to nepamatovala, takhle na mě hezky vykoukla výroční připomínka. Ten úplně první králík bylo takové nedochůdče, šišaté, nedržící, na první dobrou ne úplně hezké. Ale já bych ho nikdy nerozpárala, neposlala k jeho textilním začátkům, mám ho ráda :).

Každopádně jsem si řekla, že by to chtělo prvoroční oslavu, takovou tu výherní, kde na konci jeden/a z Vás udělá radost sobě, nebo své dceři, vnučce, neteři, spřátelenému dítku...

Pravidla a podrobnosti na stránce.



Výherní oslava je hlavně na počest ušatých hraček, ale je mi jasné, že ne každý chce plyšáka. Proto jako variantu k panence nabízím jednu ze středně velkých toaletek.



A na závěr trocha přiznané upřímnosti k sobě samé. Jsem lehce nervózní. Nahoře jsem psala o výherní radosti pro někoho z Vás, ale pokud se první pokus vydaří, bude to moc hezký pocit a podpora hlavně pro mě... že šití králíků i šití obecně má smysl. Takže tak :).

pondělí 16. října 2017

Kónický...

...tvar kabelky, který jsem si nejprve ušila pro sebe, rok a kousek testovala, zatěžovala vahou několika učebnic, nákupy a třeba i věcmi na převlečení pro své dva dětské čuníky. Vleze se do ní opravdu hodně a prošitá koženková ucha vydrží i více kilovou zátěž. A vůbec je to jedna z mých nejoblíbenějších tašek. Kromě všeho výše zmíněného i proto, že celistvá vnější koženková fazóna vypadá dobře jak ke sportovnímu, tak elegantnějšímu oblečení. Prostě je jedno, co nosíte na sobě či uvnitř (té tašky), pokaždé to bude v pořádku.

Druhý, všemi parametry shodný kousek už jsem šila na zakázku. Zvenku a na uchách nejuniverzálnější barva koženky - černá, vnitřní, tvrdým ronarem vyztužená podšívka naopak zcela dle osobitého výběru majitelky (ale i s tou koženkou se dá "vyblbnout", odstínů mám spoustu). A míry téhle modelky -  u (oválného) dna š. 24 a h. 10 cm, navrchu šířka rovných 45 cm. Výška kabelky je 29 cm.
Zapínání na magnetický druk, které mi přijde ze všech způsobů nejpraktičtější. Zipy většinou neustálým vkládáním a vytahováním obsahu tašky hrozně trpí a často za chvíli nevypadají úplně nejlíp. Na cennosti je velká zipová kapsa uvnitř. Navíc tím, že se kabelka nosí na rameni, těsně pod podpažím, tak obavám z odcizení peněženky nebo mobilu nepropadám - a nebojím se s ní trajdat po ulicích a v mhd Prahy i měst o fous menších. 


 


Tolik reklamy na "ověřeno výrobcem" :). Chcete-li podobnou i zcela jinou, stačí napsat mail, přes kontaktní formulář tady na blogu (vpravo na liště, jen si, prosím, na chytrých telefonech přepněte do zobrazení pro web), nebo do zprávy na facebooku (odkaz taky na pravé liště)...bude mi ctí ušít.
A já jdu znovu stříhat na králíky.