pondělí 6. listopadu 2017

Pyžamožrout

Jóóó, konečně i něco pro dorůstající mužské pokolení.
Pyžamožrout na ráno, měkký polštářek na noc.
Moc příjemná vánoční zakázka, barvy a hlavní tvar na přání, zbytek už byl na mně.
A hrozně moc mě to bavilo!


Rozměrově je tenhle nenasyta cca 35 x 30 cm. Materiál bavlna, úplet, minky, fleece, semiš. Po celé přední ploše je kapsa na zip, která bez problému spolkne pyžamko všech dětských velikostí. A když ho otesánek večer znovu vyplivne, může na jeho stále měkkém, dutým vláknem vycpaném tělíčku dítko krásně odplout do spánku. Do kštice ze zapleteného úpletu jsem přišila i poutko pro případnou potřebu zavěšení. Dlouhé, měkce vycpané ruce pro objímaní i frajerské založení.



Tohle šití pro mě byla obrovská radost a zároveň výzva, protože já jsem (díky ženské převaze v užší i širší rodině, u kamarádek...) zajetá spíš v tom dívčím světě víl, kouzelných bytostí, sem tam lehce emancipované princezny, panenek.  Takže vytvoření něčeho klučičího (neutrálního) byl neustálý vnitřní rozhovor, jestli už to je dost pro kluky a ještě není příliš děsivé, a tak. Ale s úsměvem od ucha k uchu jsem si po delší době užívala promýšlení a vyváření něčeho nového.
***
Nastřiženy mám ještě dva žravé polštářky pro své holky, ty ovšem budou znovu ve výše zmíněném dívčím módu. Všechno chystané v nejvyšším stupni utajení, po nocích, pro mé děti bez sršní etikety. Protože Madlenka i Míša mají oči všude, protože Majda už má dost smysl pro detail, tak ať nám ten Ježíšek ještě chvíli vydrží.
Ale kdyby byl zájem, můžu pod stromeček a za zaváděcí cenu 500,- rovných (+ případné poštovné) ještě pár kousků pro kluky i holky stihnout, stačí mi napsat :).

sobota 28. října 2017

Dámská jízda

Další v řadě, dnešní. S Madlenkou. Protože je to pro mě vnitřní nutnost, potřeba, obrovská radost. Protože v běžném denním provozu mám přeneseně i v reálu na tělo hlavně Mišulku. U Mišky je to dáno věkem, pořadím narození asi, povahou hlavně, prostě mamánek. Většinu poškolkových odpolední trávíme pro Mišku přizpůsobenými aktivitami, s ohlížením se na její potřeby, na "Majdi, počkej...". Je to přirozené kvůli věku, pořadí narození, povaze... ale fér úplně ne.

Proto vědomé zavedení dámských jízd jen s tou starší. Okamžiků, kdy se zcela a beze zbytku soustředím jen na jeden dětský svět. Jeho potřeby, představy, strasti i touhy. Kdy mám možnost znovuutvrzení jeho jedinečnosti v tom (pro mě) příliš rychlém odrůstání. Kdy si můžu při nedělené pozornosti poslechnout a sdělit důležité i to relativně banální.
 
 

Dnešní cílená a nerušená objetí, povídání a hry při cestě vlakem na padesátiletý koncert Svěráka a Uhlíře (prarodiči přenechanou událost nám a Johance s její prvorozenou Rozárkou). Svěrákovskouhlířovské kazety převíjené na versatilce jsou moje záklaněškolské dětství. Jejich mp3 téhož a víc patří Madlenčině generaci. Koncert, který i přes šíleně velký (a pro mě osobně šíleně nehezký) prostor O2 arény působil krásně komorně. Majda zpívala jako o život, mně tekly naprosto reálné slzy dojetí z toho co bylo i je (mnou dříve vysmívaná a časem bující expresivnost pocitů se asi dědí, no). A pak dvojjediné společenské hry, dvojitá pohádka a neutnutý rozhovor před spaním v naší manželské posteli.

Nejsem schopná určit, nakolik se moje potřeba zrcadlí v tom skoro šestiletém stvoření. Snad dost na to, aby vědělo, že bez ohledu na věk, pořadí narození a povahu (plus přehršel mých vlastních  aktivit a prací) je pořád jedinečně nejdůležitější.

(A to samé, závěrem zmíněné znovu beze zbytku platí i pro Michalku... toho času na výhradním výletě s tatínkem u chomutovské prababičky).

pondělí 23. října 2017

Soutěžní

O víkendu to byl přesně rok, co jsem začala šít králičí panenky. Uznávám, bez nedůslednosti při mazání starých zpráv na facebooku bych si to nepamatovala, takhle na mě hezky vykoukla výroční připomínka. Ten úplně první králík bylo takové nedochůdče, šišaté, nedržící, na první dobrou ne úplně hezké. Ale já bych ho nikdy nerozpárala, neposlala k jeho textilním začátkům, mám ho ráda :).

Každopádně jsem si řekla, že by to chtělo prvoroční oslavu, takovou tu výherní, kde na konci jeden/a z Vás udělá radost sobě, nebo své dceři, vnučce, neteři, spřátelenému dítku...

Pravidla a podrobnosti na stránce.



Výherní oslava je hlavně na počest ušatých hraček, ale je mi jasné, že ne každý chce plyšáka. Proto jako variantu k panence nabízím jednu ze středně velkých toaletek.



A na závěr trocha přiznané upřímnosti k sobě samé. Jsem lehce nervózní. Nahoře jsem psala o výherní radosti pro někoho z Vás, ale pokud se první pokus vydaří, bude to moc hezký pocit a podpora hlavně pro mě... že šití králíků i šití obecně má smysl. Takže tak :).

pondělí 16. října 2017

Kónický...

...tvar kabelky, který jsem si nejprve ušila pro sebe, rok a kousek testovala, zatěžovala vahou několika učebnic, nákupy a třeba i věcmi na převlečení pro své dva dětské čuníky. Vleze se do ní opravdu hodně a prošitá koženková ucha vydrží i více kilovou zátěž. A vůbec je to jedna z mých nejoblíbenějších tašek. Kromě všeho výše zmíněného i proto, že celistvá vnější koženková fazóna vypadá dobře jak ke sportovnímu, tak elegantnějšímu oblečení. Prostě je jedno, co nosíte na sobě či uvnitř (té tašky), pokaždé to bude v pořádku.

Druhý, všemi parametry shodný kousek už jsem šila na zakázku. Zvenku a na uchách nejuniverzálnější barva koženky - černá, vnitřní, tvrdým ronarem vyztužená podšívka naopak zcela dle osobitého výběru majitelky (ale i s tou koženkou se dá "vyblbnout", odstínů mám spoustu). A míry téhle modelky -  u (oválného) dna š. 24 a h. 10 cm, navrchu šířka rovných 45 cm. Výška kabelky je 29 cm.
Zapínání na magnetický druk, které mi přijde ze všech způsobů nejpraktičtější. Zipy většinou neustálým vkládáním a vytahováním obsahu tašky hrozně trpí a často za chvíli nevypadají úplně nejlíp. Na cennosti je velká zipová kapsa uvnitř. Navíc tím, že se kabelka nosí na rameni, těsně pod podpažím, tak obavám z odcizení peněženky nebo mobilu nepropadám - a nebojím se s ní trajdat po ulicích a v mhd Prahy i měst o fous menších. 


 


Tolik reklamy na "ověřeno výrobcem" :). Chcete-li podobnou i zcela jinou, stačí napsat mail, přes kontaktní formulář tady na blogu (vpravo na liště, jen si, prosím, na chytrých telefonech přepněte do zobrazení pro web), nebo do zprávy na facebooku (odkaz taky na pravé liště)...bude mi ctí ušít.
A já jdu znovu stříhat na králíky.

středa 11. října 2017

Otevřeno pro Vánoce

Otevřela jsem objednávky šité pod stromeček.
Já vím, polovina října, exploze barev na stromech, člověk teprve přivyká novým meteorologickým podmínkám a úbytku denního světla. Ale ...

...uvažujete-li o sršní kabelce, tašce, toaletce, autorské panence nebo jiném šitém (klidně úplně novém!), nenechávejte, prosím, rozhodování na poslední chvíli. 

Čas na šití se mi postupně výrazně zkrátil ve prospěch výuky angličtiny a i jen samotný proces domlouvání podoby sršňovek dokáže být někdy pěkně zdlouhavý (kdo zažil, nejspíš potvrdí ;) ). Tak ať je radost z průběhu i pod tím jehličnanem všestranná, no.

A teď postup jak si přát:
Doporučuju připravit si dobrou kávu, nebo voňavý čaj, a pohodlně se posadit.
Na stránce Sršení odkaz tu je možné nakouknout do tematicky dělených alb s ukázkami už předaných výrobků.
V albu látky si  pak můžete dlouze vybírat tu "svou". Záměrně jsem nevytvořila několik alb s látkami podle barev, takhle je prohlížení sice zdlouhavé, ale mám zkušenost, že člověk si často nakonec oblíbí textilii, kterou by přes přednastavené filtry původně vůbec nepustil. 
A napište mi - zde do zprávy na fejsbúku, na mail srsnovagabriela@gmail.com, nebo přes kontaktní formulář na pravé liště tady na blogu (u chytrých mobilů nutno přepnout do zobrazení pro web).
Pokud máte speciální přání, nebo jste nenašli tu pravou látku, ozvěte se mi bez předchozích kroků a určitě všechno vyřešíme!


A já se moc těším! Na všechno důvěrně známé i třeba úplně nové tvoření, na Vás virtuálně i naživo, na Ježíška :)!




pondělí 9. října 2017

Zoubková ... no jo

No jo, malinko jsem doufala, že nás záležitost z(Z?)oubkové víly mine. Že než Madlenku začnou opouštět první mlíčňáky (bude mít šest a zatím se žádný zub k samovolnému odchodu ani náznakem nechystá), tak se nějaká dobrá dětská duše s druhým chrupem zákeřně prokecne. Že každý vypadlý zoubek oslavíme v kruhu rodinném a nanejvýš rodičovsky oceníme mincí do pokladničky.

Ale ne. Madlenku od jara trápila spodní čtyřka. První velkou peripetií bylo vrtání, které jsme zvládly (tady fakt nejde o mateřský plurál, ale o vyjádření oboustranného úsilí a odříkání) jen díky nové paní zubařce (Kači, ještě jednou moc díky za zařízení!), která jediná zvládla dostat Madlenčin hysterický strach do ošetřitelných hranic. Svou roli kromě klidu a bezmezné trpělivosti určitě sehrál i zubařčin vzhled: "Maminko, ta paní doktorka vypadá jak princezna, a přitom je to úplně normální člověk!", zvolalo dítko po první návštěvě.... Ten samý zub se ale po nějaké době zanítil a v pátek musel ven. Samotné trhání nic moc - jednak Madlenčina hrůza z bolesti, druhak víc jak centimetrová délka zubních kořenů. Žila jsem v domnění, že mlíčňáky drží jen tak na heslo, netušila jsem, že všechny mají kořeny, které se s příchodem druhých zubů postupně rozpouští, až zůstane jen korunka (s tím jen tak heslem). Ale znovu jsme to všechny zvládly, i když asi nejsnáze Miška, která v naprostém klidu odblokovala Madlenčin srdcervoucí křik i fakt, že její sestru vlastní matka drtí v pevném sevření... prostě si lepila nálepky do notýsku. Jediná myšlenka se Madlenky držela a udržela ji v ordinaci, že určitě/konečně přijde ta neznámá víla a že něco přinese, v takovou chvíli byla i nabízená alternativa v podobě jednorázové návštěvy hračkářství úplně mimo mísu.

Takže víla fakt přišla. S tylovým pytlíčkem na vytrhnutý zoubek, za který Madlence během spánku přinesla minci (v reálu to bylo rovných 50 káčé za tu bolest, přirozeně vypadlý chrup už bude jen 10 Kč/ks) a pouťový prstýnek a jednu z úžasných nálepek - motivy jemné jako od víly... je jich v balíčku 100, takže tak na pět plných zubních sad. A když už jsem byla v tom chvatném večerním chystání, tak jsem na internetu hledala ještě nějaký obrázek do rámečku, jako na památku. Nakonec jsem z jedné ilustrace dětského chrupu vyřízla jen ty zuby, dokreslila k nim čárky na zapsání data vypadnutí, dopsala jméno a amatérsky dokreslila. Ranní radost byla obrovská.
 

 

No jo, uznávám. Je to první a poslední období, kdy má člověk radost z vypadlého zubu, kdy může být zoubková víla v představách postavou přímo pohádkovou (v dospělém věku už nabývá spíš rozměrů řeznice s kostkovanou zástěrou), kdy člověka čeká druhá přirozená šance... a poslední období, kdy člověk může a beze zbytku umí věřit na víly. Tak je dobré to pořádně oslavit, prožít, prosnít. A i ty noční rodičovské manévry během rádoby neslyšné výměny obsahu vílí pošty a rádoby hladkém zasunování rámečku formátu A4 pod polštář stály kouzelně za to.
 
Tak na všechny víly světa:)!

pátek 22. září 2017

Vůně dýně

Měkké denní světlo a jeho nedostatek vynahrazený svíčkami a světýlky, spoustou světýlek.
Poslední teplé výdechy léta a stupňující se ostře chladivá nadechnutí.
Milovaná dýňová polévka několikrát týdně, se sýrem a semínky.
Ve sklence merlot nahrazuje rulandské šedé.
Aromalampa po půstu ožívá skořicí, badyánem a hřebíčkem koupajícími se v obyčejné vodě.
Svetry a bundy diskrétně maskující neochotu k pravidelnému cvičení.
V květnících vřes, drátovec a drobné chryzantémy, sklízení posledních levandulových květů.
Znějící Tracy Chapman, Katie Melua a Nina Simone.
Trocha nové melancholie a spousta důvěrně známých vůní, chutí, pocitů.



Je tu, kalendářně, teplotně, se vším všudy. Podzim.
Po letošním létě si jeho nesmlouvavý, ráz na ráz příchod moc užívám, juchú!
Narozením na začátku srpna bych nejspíš měla mít lásku k letnímu vedru tak nějak stabilně v genech. Ale ono ne. Od dospělosti mě teploty nad 25°C nedělají dobře. Jsem unavená, upocená, ulepená, mrzutá. Všechny své obligátní splíny a propady mívám zpravidla od půlky jara a pravidelně někdy mezi červnem a koncem srpna. A tyhle prázdniny jsem hned několikrát prošla závažnou sebereflexí, proč jsem zase (i sama sobě) protivná... bylo mi vedro. Po hladu a nevyspání třetí zaručený podpůrce beználadí, můj muž by mohl vyprávět.
No, ale teď už je to promlčené, v pořádku, a zatímco spousta lidí okolo propadá smutku a zpomaluje o zapínání zipů na bundách, já ožívám. Protože všechno výše zmíněné.

Odvrácenou stranou podzimního počasí jsou ty protivné nemoci. První ochutnávku už máme s holkami úspěšně za sebou. A i když jsem si trochu zoufala, hodně proklínala neustupující dětský kašel (ten bych ze všech projevů zrušila nejraději) a všechno naplánovaně pracovní rázem stálo, aspoň jsme si naplno užily zářím utnuté pospolu... a mohly bez nalinkovaného týdenního rozvrhu nerušeně výtvarničit. Ráda pro inspiraci nakukuju třeba na stránky Arty Crafty Kids - odkaz tu. Skvělá jsou kouzla s obyčejnými papírovými tácky, takže už máme třeba ježky, koloběh zbarvování listí nebo několik exemplářů medúz. Posledním - a pro mě nej - výtvorem je pak jednoduchá girlanda z novinového listí. Kdo nechce výše uvedeným odkazem listovat, nechť si připraví:
staré noviny, temperky, štětce, špagát nebo bavlnku, korálky (u nás to vyhrál zbytek z dřevěné sady), jehlu nebo děrovačku, nůžky, předloha listu na tvrdém papíru (ne nutně).

Postup je slastně jednoduchý. Dítka dle svých pocitů a potřeb (případně z rodičovsky korigovaného výběru barev) napatlají temperku na noviny. V dotažené verzi oboustranně, v případě omezené výdrže bohatě stačí strana jedna (náš případ). Po zaschnutí na noviny ob/nakreslit listy, vystřihnout a dle množství a vlastní iniciativy listoví navléknout přes děrování nebo prošitím na nitku střídavě s korálky.
A pak už jen zavěsit.
U nás to máme takto...


Pro pořádek a deziluzi pořádku - všechny panenky, plyšáci, zbytky z "maminko, jablíčko na měsíčky" a celý koš neposkládaného prádla jsou  toho času ladně a nenápadně odkopnuty za roh, no :)))


A já na krásný, barevný a pokud možno zdravý podzim připíjím tím merlotem :).