pondělí 18. září 2017

Labutí píseň

Myslela jsem si, když jsem v létě šila tyto tři králičí baletky, že to je taková labutí píseň. Že už je ve svém novém óesvéčé režimu dělat nebudu, protože aby se mi aspoň trochu vyplatily ty hodiny strávené nad každou jednotlivou panenkou nebo sponkovníkem, musela bych je výrazně zdražit a už by o ně nemusel být takový zájem. Bylo mi to líto, dost.

Jenže pak jsem si řekla, že to přeci jen zkusím. Toaletky a kabelky šije tolik šikovných rukou a příliš nového na nich člověk nevymyslí. Zato králíci (a nově i myšky) jsou něco, k čemu jsem si postupně, pomalu a s opravdovou láskou došla sama, metodou pokus omyl, kousek po kousku... že jsou tak nějak moje a pro vás by ode mě měly pod sršní značkou zůstat. Těch 5 zářijových sponkovníků a stejný počet panenek jsou důkazem, že by to mohlo být dobré rozhodnutí. A mám radost, dost.
A děkuju :)!



Tak ještě zakázkové labutí slečny hezky jedna po druhé.
Elsa a její ledové království jsou zatím stále v kurzu (i když u nás doma už to nadšení naštěstí chládne)... Takže tady v králičí podobě, v chladivě saténovém provedení. První svého druhu jsem šila loni pro Madlenku, měla úspěch, tak snad ledy roztají i této.



Druhá panenka ve výrazných růžových barvách, takový protipól té nahoře. Ale šedá mírní, zklidňuje, že jo. 


No, a tahle třetí sestřička, ta mi byla asi nejbližší. Šedá, béžová a jemně růžová. Látka by na tašce možná působila trochu starosvětsky, ale s panenkou si sednou krásně. Něha jako vyšitá.

 
Teď už mám ve foťáku panenky nově prodané, ale dostat je vizuálně ven, třeba na fejsbůkové stránky Sršení, mi prostě trvá. A taky mám novou verzi klučičího králíka a je to fešák, nezadaný, perspektivní... Toho chci uvést do společnosti co nejdřív.
 

pondělí 4. září 2017

S příchutí...

jahod je tato nová verze dětské kabelky.
 
Protože když člověk přesáhne určitý věk, tři roky plus třeba, je už dost starý na nějakou tu pořádnou parádu. Navíc většinou má i poměrně jasnou představu o tom, co s sebou jako velikáč nutně musí mít... třeba pidimini figurky (čím víc, tím líp), bonbón (a pak samozřejmě dlouho i jen ten obal od něj), pětikorunu na velké nákupy, a tak.

Jo, a jako rodič mám ozkoušeno, že nové zavazadlo dokáže celkem dobře odpoutat pozornost během dívčí války, nebo ji na druhé straně zase rozpoutat, no. Něco jako když jsme s holčičkami čekali na nástup do letadla směr letní dovolená, a ty dvě se křiklavě hádavě nemohly dohodnout, která z nich bude aeroplán řídit. Rozsoudit reálně nešlo, logika nefungovala (pilot není argument), atmosféra houstla... když tu se kolem mihla cizí dívenka, v ručce tyrkysově modrým příruční kufřík na kolečkách s Elsou a Annou. Během milisekundy byl boeing zapomenut a diskuze se přesunula na možné budoucí vlastnictví tohohle tuctového zavazadla. Tady už se s kdo s koho a od koho dalo nějak pracovat, takže tak:).


Každopádně tato kabelečka je veskrze dívčí originál, a tím i zůstane. Záleží mi na jedinečnosti každého kousku, a když už mám šít z podobných vzorů, pokaždé se snažím o obměnu. Třeba aby ty jahody na krásné latté, vzhledem jakoby režné látce a sladká kontrastní malinovka uvnitř majitelce při pohledu na identický model nechytly příchuť do kysela.
Parametry:
Velikost v. 18 x š. 18 x h. 3 cm.
Zvnějšku i zevnitř plátno, vyztužené.
Zapínání hlavní kapsy klopou s magnetickým drukem, vnější skrytá kapsa na zip.
Nastavitelný popruh o šířce 2,5 cm.

A do dvojice ještě třeba středně velká toaletka na cesty nejdřív s maminkou, později i na první samostatné expedice.

 
***
 

A když jsem u těch příchutí, i mně se počáteční nahořklost nervozity z profesního osamostatnění pomalinku neutralizuje, získává na sladkosti. To když si začíná všechno sedat, organizovat se, nabírat konkrétnější obrysy a řád. Je (a bude) to jízda nahoru dolů, raduju se jak malá z každého virtuálního zdviženého palce, milého komentáře, sdílení nových stránek... Tetelím se blahem při každém pozitivním živém hodnocení, a u šitých věcí i při možnosti vidět je fungovat v reálu. A úplně nejvíc je, že se ke mně lidé vrací a šitému ode mě tak nějak věří. Protože příležitost dělat věci (angličtinu i šití), které mají smysl a užitek je prostě ta největší odměna.
Je to radost :).
 

neděle 3. září 2017

Myška

Nová verze sršní panenky.
Vlastně stačilo jen pozměnit uši, přidat pevně přišitý ocásek z úpletu a je tu.
Myška.



Impulzem pro ušití byla naše Miška. Návrat do školky nenese úplně lehce. Od začátku prázdnin jsem v ní měla věrný ocásek, vztekací scény jejího vzdorovitého období nabíraly na obrátkách a decibelech, kdykoli jsem se chtěla vzdálit, nebo se jen chvíli soustředit víc na Madlenku... "Maminko, já do školky nepudu, já budu požád s tebou..". Na jedné straně mě to hodně hřeje, je maminčina, na druhé..., no.

Tak jsem si řekla, že by se jí ten poprázdninový nájezd do režimu snášel snáz, kdyby měla parťáka přímo od maminky, navíc se shodně znějícím jménem. Něco, přes co můžeme bezpečně promítat všechny ty případné nejistoty, strachy, stesky (podobného prostředníka máme i u Madlenky). Takže ten nápad s myškou.

Pomačkaná, ušmudlaná...láskou:)


Původně jsem jí ji chtěla dát až jako dáreček těsně před, ale nakonec už s námi spí a na návštěvy jezdí dobře přes týden. A taky už ví, jaké to ve školce bude, že se nemusí bát a že ji Miška všechno ukáže a nikdy neopustí a že je obě vždycky maminka vyzvedne. Tak si to všechny tři opakujeme jako mantru a, zdá se, že minimálně předškolkově to zabralo.
Uvidíme zítra.
***

No, úplně se mi nechce, i ten podtón lítosti a smutku tam oproti loňsku je. Přestože jsem si párkrát za léto s různou intenzitou stýskala, že se těším, až budu mít čas na práci převážně v běžných denních hodinách plus třeba chvilku pro sebe, že toho nezřídka bylo až až, všechno se mi zpětně sčítá do krásných, intenzivně prožitých a soužitých dvou měsíců. A to se počítá a to bych si co nejdřív chtěla pro sebe i pro nás sepsat, pracuju na tom.
Tak na nový školkový/ní rok!

čtvrtek 10. srpna 2017

Sršení na facebooku

Tak jo, jdu na to.
Nově mě a má šitá tvoření a stvoření najdete i na facebooku na stránce Sršení, klik.

Krásná úvodní fotka od Aimée Weddings (Pavli, díky ... odkaz tu) zastřešuje zbytek, který celkem odpovídá mému stylu učení se a řešení věcí za pochodu, lehce nedokonale :))). Protože se snažím překonávat svou povahu a věci příliš nepromýšlet a prostě je zkusit (kdybych to tak nedělala, nedostala bych se k blogu, k šití a tak, že ano). Takže teď na nové virtuální stránky pomalu sypu své uplynulé šití - do označených fotoalb pro jakous takous orientaci. V blízké budoucnosti přidám i to nové, co mi odpočívá na pracovním stole, nebo už si to šupe s Českou poštou ke svému majiteli.
 
A ještě pár základních věcí organizačních...
  • Zůstává šití na zakázku, které (doufám) bude i tím hlavním. Doba zhotovení výrobku mimo prázdninovou sezónu je do 14 dnů od finální domluvy na vzhledu. O zasílání nezakázkového zboží píšu níže.
  • Svá přání a požadavky můžete posílat buď přes zprávy na facebooku, nebo postaru na mail srsnovagabriela@gmail.com ... těším se na ně z obou stran.
  • Ceny poštovného se odvíjí od ceníku České pošty, jakožto jediného v maloměstě a pro malovýrobce přijatelného dopravce.
  • Platby za zhotovené (vámi elektronicky či osobně schválené) výrobky od teď prosím pouze převodem na bankovní účet na základě vystavené faktury. Zboží budu posílat do tří pracovních dnů od připsání částky na účet. Jakoukoli výjimku/změnu budu samozřejmě dopředu hlásit a konzultovat.
A teď ta nejméně příjemná novinka. Oproti dřívějšímu, veskrze soukromému šití jsem musela zvýšit ceny. Někde jen mírně, jinde to byl skok, který mě samotnou trochu zaskočil. To celé proto, že jsem si konečně sedla a pečlivě sečetla náklady na všechny komponenty, materiál... a hlavně na práci. Snažila jsem se u částek, které jsou v popisech alb a budu je zveřejňovat u každého nového výrobku, nepřekročit snesitelnou výši, ale zároveň potřebuju, aby se mi hodiny strávené na každé tašce, toaletce či králíkovi vyplatily. Konkurencí pro asijské trhy či sériovou výrobu nikdy být nemůžu... a ani nechci.

Konec oficialitám tisknu tímto retro razítkem za 5 ká čé z místního papírnictví. Přesně takový motiv (plus, myslím, švestky) jsem měla inkoustovou modří obtištěný v sešitech z první třídy... nemohla jsem ho tam nechat, že jo.



A hned příště už veskrze pozitivně, v barvách a hravých vzorech, s tušenou vůní vyprané látky zahřáté od šicího stroje. Juch!

 

Samostatně

Je na čase protnout měsíční virtuální ticho po pěšině.
Zabodnout pár milníkových tyček, mezi které časem třeba dodatečně natáhnu i laťky podrobnějších záznamů prázdninových zážitků, a že jich je. Milých, příjemných, vtipných, i těch, které se mi určitě v lepším rozpoložení podaří na veselo natřít.

Miška z kraje července oslavila třetiny. S rodinou i celou partou kolem Krtka. A je už prostě VELKÁ, samostatná.
Já jsem z kraje srpna oslavila pětatřicetiny. Taky jsem VELKÁ.
Skončila mi rodičovská dovolená, pět a půl roku jiného režimu. Původně jsem si v hlavě sumírovala takové retrospektivní shrnutí, jaké to jako na té mateřské bylo, co mi to dalo a vzalo. V závěru jsem se na to vyprdla, zavčas jsem si uvědomila, že by to byla blbost. Všechny jsme na tom podobně a všechny to máme zároveň trochu jinak. A vlastně jsem s mateřstvím pořád na začátku, tak jaképak copak.
Protentokrát zůstanu jen u konstatování, že tahle pětiletka (pro mě osobně nejnáročnější období za poslední třicet let) mě naučila urputně netrvat i se pohodlně nespoléhat na zavedené vzorce, plánovat i plány během milisekundy měnit, překonávat únavu, dotknout se svých psychických i fyzických limitů, pociťovat bezpodmínečnou lásku i bezradný vztek, nechávat věci plynout (no, dobře, tohle konkrétně musím ještě dost pilovat), nebát se neznámého a nového, hledat a objevovat.


Všechno výše zmíněné se teď sečetlo a já se po celkem dlouhém období rozmýšlení rozhodla nevrátit ke své původní profesi. Protože jsem z ní odcházela s pocitem, že kdyby jednoho dne zmizeli všichni její zástupci, nic tak hrozného by se nestalo (a možná hodně lidem by se i ulevilo), protože ten pocit úplně nezmizel a protože tak nějak vím, že když bych to nezkusila teď, už se nerozhoupu nikdy.
A co je nejdůležitější, nechci se připravit o dobu se svými dětmi, kdy mě ještě potřebují a hlavně chtějí.

Takže, tramtadadá...



Takže jsem teď oficiální OSOBA SAMOSTATNĚ (a snad jednou i ) VÝDĚLEČNĚ ČINNÁ v mých dvou profesních láskách - UČENÍ ANGLIČTINY a ŠITÍ - dávají mi smysl, baví mě. Jednotlivě by mě zatím neuživily, ale v kombinaci jim už celkem věřím. Navíc jen šít doma o samotě bych dlouhodobě nevydržela, potřebuju lidi, kontakt s nimi, takže rovnováha. Na rozjezd si dávám (mám tu luxusní možnost) dobu, než půjdou holky do školy. A i když mám při začátku pěkně stažený žaludek, bojuju s obrovskou únavou z prázdninové práce po nocích a nedostatkem času, jsem nervózní ze ztráty pohodlných zaměstnaneckých jistot a hlavně bych potřebovala definitivně překonat své malé osobní démony, kteří s narůstajícím vyčerpáním evidentně prospívají, nechci to vzdát a na to nově osamostatněné se rozechvěle těším.
Tak snad to klapne:).

***

Plán otevřít od září e-shop mých výrobků nevyjde, ten čas, ten čas... Ale aspoň se intenzivně snažím něco do zásoby, pro sebeprezentaci a o rozjetí stránek na facebooku, ty snad už koncem týdne. Budu mít krásnou úvodní fotku a časem i další záležitosti ve stejném stylu, ať mám k těm všem změnám i nějakou obměnu vizuální - a výsledek mi dělá obrovskou radost. Pavla to trefila přesně.

pátek 7. července 2017

Léto

... aspoň dvoukopečkové zmrzliny minimálně pětkrát za týden, pozdní večerky a dekompenzované vstávání za rozbřesku, zvykání si na znovu nemuset držet běžný jízdní řád a snaha o udržení třeba jen základních denních mezníků (třeba večerního čištění zubů kvůli té zmrzlině, že jo), nepřetržité balení tašek, velehory špinavého prádla a věčné hledání toho jednoho čistého trika, které tam někde prostě ještě musí být, ale taky bosé nohy, chrousti vylétající přesně ve dvacet jedna třicet, čas na znovubytí pospolu, deštníky z lopuchů, knížky, Černého Petra, maxi i mikro jízdy na kolách, víly v lesním porostu, pády do kopřiv... a ještě louky a voda, s chlórem, solí i přirozeně zabydlená. To všechno, zdá se, bude naše léto.

Část z toho otištěná na post-narozeninové tašce pro mou nejmladší sestřičku. Květy na červencově vyprahlé zemi, dokola temně mořské hlubiny (bez ryb - máme to obě stejně).
Velikostí š. 30, v. 35, h. 5 cm.


Popruh v čtyřcentimetrové šíři, konstrukce zpevněná, vyztužená, protože už brzy dvojité dětské štěstí potřebuje pevnou základnu. Zvnějšku kapsa na zip, zipové je i zavírání hlavního, toho času volného, prostoru.



A u nás - krom na začátku zmíněného... Madlenka stále ve svých nepraktických snových výšinách, kde všechno zemitě pokažené, neuposlechnuté, životu ne zcela bezpečné se děje "Mami, já omylem...". Michalka (pro mě stále) nepředvídatelně přepíná ze zuřivých scén svého vzdorovitého období na pozici andělského stvoření k zulíbání a většinu času a prostoru je můj ocásek, jako by si hlídala, že teď, přes léto, jí maminka nikam neodejde. Má pravdu... Mám ten luxus a možnost být přes léto povětšinou s dětmi a krom jediného dne pracovat jen v době jejich spánkového oddechu. Zas ale upřímně, já to celé vzájemné pospolu dokážu nejvíc vnímat a docenit až právě při jejich sladkém snění, se sklenkou vína a v konečně konejšivém tichu - prostě absolutní, dojímavá láska beze slov, bez zvuku.
A dnes můj poslední oficiální zaměstnanecký den.

A zítra tu naši nejmladší potřetí narozeninově přivítáme.

Tak šup do víru letošního léta.

čtvrtek 22. června 2017

Předprázdninové

Je to už co by kačírkem dohodil... Léto u vody různé chuti a pláží všeho druhu.
Na hlavu slamák, do ruky malinovku a na ty plavky, co vždycky zůstanou trochu mokré, apartní kapsa.
Z posledního šití mám čtyři volné.



Jednu neutrálně dětskou, zbylé tři třeba jako dárek pro paní učitelku, instruktorku, trenérku...předprázdninově oddechující. Jako praktické poděkování. Jako varianta k hrníčkům, čajům, mýdlům... A dovnitř třeba malá verze opalovacího krému nebo sprchové gelu.



Velikostně v šíři 16 a na výšku 21 cm. Gumka pro případné zajištění. Na zip. Dovnitř se kromě plavek do velikosti XXL vejde i sprchový gel nebo opalovací krém běžných rozměrů, menší hřeben, hromádka zapomenutých sponek a gumiček... nebo třeba klíče, ať je člověk nemusí klasicky bezradně lovit v útrobách plážových tašek.



***
U nás začalo testování prázdninového provozu.
Holčičky v tom mají jasno, bude to free ride. Já se současně těším a bojím (na paměti loňské léto a setrvalé anti-období nejmladší) téměř bezvýhradní šedesáti-denní jízdy pospolu. A taky spíš opatrně našlapuju a hledám cestu nejhladšími oblázky přes seznamy věcí k řešení, provedení, dokončení v mých mimo-mateřských zaměstnáních. Vypadá to trochu jako nástěnka z Pelíšků, jen chybí Mick Jagger (... i když tím by rockově mohly být ty děti, že jo).



Zkrátka, čeká mě období po-pětiletkových velkých změn.
Jo, a taky jíme první, nedočkavostí předčasně sklizené, vlastní jahody.
Pravé, předprázdninové.