úterý 8. ledna 2019

Svetr

Slíbila jsem Madlence, že jí upletu svetr... na panenku.
Ona totiž jeden dostala od kamarádky k narozeninám, a když jsem se prořekla, že jsem taky kdysi pletla, měla jsem to přes svátky denně na talíři. Nakonec jsem se zapletla a zaháčkovala a celkem se povedlo, jen mám teď v pořadníku zákaznic Lociku, Marušku, Jennifer, Petru, Jarouška... a taky jedno miminko, které má hlavičku velkou skoro jako tělo...


Ono mi teda přijde, že všechny bárbíny mají celkem nepřirozeně velkou kebuli (o těch očích ani nemluvě), takový oříšek pro oblékání. A nejzapeklitější je, pokud jim ta hlava nejde sundat. Tenhle světřík zakrývá potřebně velký výstřih rolákem a má i dostatečně velké průramky, aby při oblekání nepraskaly švy jemu a nervy dětem (rodičům), jupíí. 

Pro případné dny příští něco jako (hodně amatérský) střih:  
  • Jehlice č. 2,5
  • Přední díl: nahodit 26 ok, 4 řady střídání hladce a obratce, pak z lícu jen hladce do výšky 5,5 cm. Potom odebrat 3x v každé řadě a z každé strany 1oko (dál plést 20 ok). Pro výstřih uzavřít ve výšce cca 8,5 cm dvě středová oka, následně 4x v každé druhé řadě uzavřít ve výstřihu 1 oko; uzavřít 5 ok pro rameno na každé str.
  • Zadní díl: stejné jako u předního dílu, jen pro výstřih uzavřít ve výšce 9 cm střední 4 oka a následně 3x v každé druhé řadě uzavřít 1 oko; uzavřít zbylých 5 ok pro rameno.
  • Rukáv: nahodit 12 ok, 4 řady hladce/obratce, 5.ř. hladce, od 6.ř. nahodit v každé druhé řadě 1 oko z obou stran až do celkového počtu 26 ok (do výšky cca 7,5 cm). Následně v každé řadě z každé strany ubírat 1 oko.
  • Po sešití dílů doháčkovat tunel, dozdobit, a tak


Teď to chápu, tak snad mi to bude jasné i někdy v budoucnu, až znovu vezmu jehlice a vlnu do ruky:))).

sobota 5. ledna 2019

Moje

Moje čerstvá  novoroční radost.
Moje nová kabelka, ehm, tedy kabela vzhledem k těm rozměrům.


Nazrál čás nosit (ukazovat) na rameni i něco trochu víc reprezentativního, než utahané prototypy svých kabelek. Osobní potřeba, která si tak hezky sedla se zbrusu novou a nově upravenou látkou se vzorem od mé blízké by Myyna. Tenhle vzor jsem si před pár lety zamilovala na první dobrou. Kvůli vyváženosti barev, nevtíravě nepřehlédnutelné kombinaci barev a vzoru. Mám ráda japonské echino, bláznivé tak akorát, aby si člověk ještě stihl uhlídat tvář, aby ho to prozářilo, ale nepohltilo. Zároveň ale potřebuju něco, co při zachování neopakovatelné specifičnosti vyváží to sem tam šílené v mé hlavě a bude se hodit k tlumenému oblečení, které z téhož důvodu posledních pár let nosím. Tak pro to všechno je mi tohle "bájmíní echino" neskutečně blízké. A jsem moc ráda, že závěrem loňského roku ruka Šárky Klimánkové zrealizovala obnovené, byť v několika ohledech odlišné (takže jsem posledních 6 měsíců svým zákaznicím o jedinečnosti posledního kousku původní látky nekecala) provedení téhle látky.

Kabela o velikosti cca 35x40x9 cm. Pro sebe zapínání jen a pouze na magnetický druk. Zipy jsou v mém případě při přesouvání učebnic, laptopu, věcí ze škol(k)y - těch věciček, které člověku bez ladu a skladu při vyzvedávání přistanou v ruce a čekají na bezedný prostor, obzvlášť - naprostou zbytností. To, co potřebuji mít bezpečně schované a oddělené, mám ve velké skryté vnitřní kapse. Každému ovšem vyhovuje něco jiného a interpretacím se meze nekladou. Jo, a ta ucha. Koženka by možná působila elegantněji, ale nejde o přírodní materiál, který se věkem a užíváním stylově "ošuchá". Koženka je prostě z podstaty umělá a dlouhodobým a častým užíváním má tendenci se lámat. Proto čím dál víc a častěji lobuju za textilní ucha a popruhy, které strárnou spolu a v souladu se zbytkem. Mám je i tu, pevně vyztužená, prošitá.



A když už to mám v titulku, tak tohle je taky moje... pracovní, nezvykle uklizené, v tomto roce plánovaně proměňované, šicí, učící a hlavně milované. 
Můj svět.


neděle 30. prosince 2018

Letošku, ahoj!

Věřím na změny letopočtu, letos obzvlášť intenzivně.
Jsem ráda, že letošní rok končí.
Mě dosahující první vážnější kotrmelce v nejužší rodinné konstelaci, první vážné vnitřní zhodnocování co, jestli a jak dál; vážné nehody mých blízkých; stále trvající boj jedné z mých nejbližších kamarádek se zákeřnou nemocí...krom posledního všechno nakonec vlastně dopadlo dobře, jen přetrvával takový ten pocit, kdy něco chvíli co chvíli chytne člověka pod krkem, chvilkové bezdeché kopání nohama ve vzduchu, pak chvilkově pevná zem, nádech a znovu dokola totéž a člověk podvědomě čeká, co ještě.

A to jsem si sem tak moc chtěla psát ty krásné a důležité věci, a že jich bylo spousta. Vůbec mi to nešlo, tak aspoň ve zkratce teď.
      Madlenčin první skautský tábor - přes úvodní slzičky zvládla svůj samostatný týden v šesti letech krásně, pro mě nejpomaleji ubíhající minuty, hodiny, dny v životě. Ona vůbec během letoška neuvěřitelně povyrostla, vyspěla, srovnala se. Každodenní přešlapy se smrskly třeba na týdenní, roste z ní slečna, sice s hlavnou plou bláznivých nápadů v imaginárních oblacích, ale už se nám občas podaří i rozumové spojení v rodičovských nížinách. První školní den, školní pololetí. Nevěřila jsem, že ten režim bude s nástupem školní docházky pro celou rodinu taková změna, ale je - mimimálně logisticky. Madlenčin nástup do ZUŠ na flétničku a, dovolí-li zoubky, později na jí vybranou trumpetu. Je to zvláštní pocit a zároveň moc hezký pocit, když do té samé instituce (provztekané, prosmáté, méně i více ladící... a v závěru místa, kde jsme se s mužem v orchestru/junior big bandu seznámili) najednou chodí vlastní dítko. 
      Michalčin rok byl dlouho a toužebně očekávaným přerodem s dost vypjatého období vzdoru s nevypočitatelnými záchvaty vzteku několikrát denně do běžné vzteklosti dané povahou (v určitých ohledech jsme si tolik podobné. Michalinčino postupné osamostatňování a její vnitří přerod z malé holky na slečnu, sama v tom ještě nemá úplně jasno, ale už se to klube. První školkový rok, kdy už není spolu s velkou ségrou, dost jí ze začátku chyběla, dost slziček proběhlo, ale zvládla to a další její osobní dobrá cesta... a jakou má radost z chození do vlastních kroužků. 
      U mě osobně krásný jarní výlet s mými třemi gráciemi z výšky do Budapeště (o tom tu mám, myslím, někde článek ve stavu konceptu). Radost z učení v kurzech a obrovského štěstí na skvělé lidi v nich - hodně mě obohacují. Mé šití hezky povyrostlo, před Vánoci až do pocitu, že na jednoho člověka je toho pár metrů nad hlavu. Jsem ráda a jsem hrdá. A taky krásná rodinná letní dovolená na klidném místě našeho milovaného Řecka - minimum turistů, maximum odpočinku.

A teď ty nejpohodovější a nejzasněženější vánoční svátky a konec roku, co pamatuju. Naše Offka v horách té speciální náladě a pro mě vnitřnímu zklidnění pomohla snad úplně nejvíc. A taky jsem si uvědomila, že je to byly za posleních 7 let první opravdu sváteční Vánoce, první sváteční Štědrý den, kdy jsme byli všichni tak nějak naladěni na stejnou vlnu a potřeby jednotlivců se daly sladit na stejný čas...



A venku teď zase a pořádně sněží a krb a světýlka a zklidněné děti... dohromady nejlepší podoba mého druhého nejoblíbenějšího ročního období. Je mi útulno na duši a do nového ročního odečítání si přeji (zcela bez předsevzetí):
přenést a udržet si tenhle pocit,
pochopit význam toho letošního smýkání,
poučit se, zkusit to jinak a líp,
zklidnit se, 
a hlavně být - jen tak, tady a teď, být pro své blízké, pro sebe
Děkuji!

Takže, letošku ahoj a Pf 2019






pondělí 10. prosince 2018

Pyžamožrout ušatý

Nový druh, nový svého druhu.
Podařilo se mi zkřížit mou autorskou hračku a žrouta pyžamek.
Pyžamožrout ušatý, seznamte se, prosím.


Za impuls moc děkuju S. Tak lákavá objednávka se nedala odmítnou ani přes dávno uzavřené vánoční zakázky. 

Trochu jsem se bála, jak to všechno premiérově dopadne, trochu se zapotila při zvětšová původního střihu tak, aby se do bříška vešlo dětské pyžamko, aby to všechno proporčně sedělo. Materiál je stejný jako u klasických králičích panenek nebo sponkovníků, tedy minky, bavlna, filc a tady ještě měkké filcové ručky pro hebká objetí. A přes drobné mouchy, které chci ještě vychytat, to vyšlo, myslím, hezky. I když jsem si, pravda, musela v prvních chvílích zvykat na neobvyklou velikost. Ušatý pyžamožrout je totiž se svými 60 cm na výšku (bez uší!) pěkný obřík a v postýlce nebo zavěšený bude nepřehlédnutelný. 

Pyžamožrouty věrně kopírující populární dětské postavičky tak trochu ze zásady nešiju. Když už, tak jen s náznakem požadovaného předlohy, ale pořád ve tvaru a s hlavními prvky těch "mých", klasických. Tohle je ovšem originál. Teď už jsou tito žroutí králičí originály na cestě ke svým malým majitelkám.
A já si moc přeju, aby po vánočním rozbalení byli pořádně hraní, pravidelně krmení a prostě tak nějak celkově dělali radost!
Jako mně.

sobota 8. prosince 2018

Lehce sečtěle

Není nad zachumlané chvilky s čajem, kávou, kurkuma latté (moje nedávno objevená chuťová láska) a hlavně knížkou! A když ty chvilky s vámi ještě někdo a rád sdílí, je to blaho násobné. 

Madlenka je čtenářka od malinka, tehdy to byla jediná aktivita, která ji udržela aspoň chvíli na místě, později a v podstatě doteď soustředěně hltá jakýkoli příběh (od dětských knížek po Staré povídky české) - ovšem vede Pipi a Trnkova Zahrada. A teď už si ráda louská i sama v našem privátním čtenářském klubu. 

To s Mišulkou je to složitější. Je to spíše váhavý knihomol. Čtený text byl dlouho na překážku, vyžaduje přirozené vyprávění a aktuální obrázky, spoustu obrázků. Prostě to, co je zrovna slyšet, musí být i vidět. Jinak do toho vypravěči kecá, dožaduje se vysvětlení, nesouhlasně mručí, případně vypíná pozornost úplně. Tak nám z toho postupem času vykrystalizovaly tituly velkých rozměrů, v pevných deskách, kde se toho vizuálně děje na tisíc a jeden příběhů, ale o písmenko člověk nezavadí.
V ilustracích paní Berner rozvíjíme příběhy jednotlivých postaviček, které se v průběhu knížky i všech dílů postupně rozvíjejí. Fabulujeme, vymýšlíme, domýšlíme, hledáme, to se neochodí. Loni Miška dostala knížku Městečko Mamoko - geniálně vtipné ilustrace od dua Mizielinski. ve kterých se budete ztrácet a znovu nacházet... a má to i třeskutě vtipnou zápletku.

Nejlepší knihovničkou pro nejmenší (a pro velké dělící stěny v podkroví, pro tu nejhezčí dekoraci) jsou poličky na obrazy, u nás z Ikea.

Začátkem školního roku se holky poprvé zapsaly do knihovny. Ta naše, v nově zrekonstruované budově staré školy a se staronovou úžasnou paní knihovnicí, je parádní a vkusný prostor pro objevování příběhů. A přijde mi, že i Míša začala brát výběr a čtení knížek jako seriózní zábavu (a taky si pokaždé zajdeme na něco dobrého do knihovnické kavárny, to aby byl zážitek kompletní). Hledá v regálech, vyhodnocuje, vybírá pravidelné tři tituly. Pravda, něco u obou musím regulovat (třeba Minnie a Barbie příběhy jen za cenu dvou hodnotnější záležitostí), ale zatím jsme si ze všech výpůjčních návštěv odnášely všestrannou radost a těšení se na předspánkové čtení. Naše mladší je třeba ideální cílová skupina pro Petra Horáčka. Do zblbnutí jsme se probrali vlastní Lízou i vypůjčením Novým domkem pro myšku (ten obzvlášť uspěl), a u Ježíška jsem do třetice všeho dobrého objednala ještě trpaslíka Františka. 


A já, uf, já mám vánočně došito. A, kromě léčení vyšitého loketního zánětu, se můžu víc a naplno soustředit i na jiné věci, které mě tak moc baví. Třeba to čtení. Třeba ty chvilky v konečně plném soustředění na holky, třeba u knížek a bez potlačovaného vědomí, co ještě musím pracovně stihnout. 
Tak na všechny lehce sečtělé pohádky světa!

pondělí 24. září 2018

Instantní obraz

... takže hlásím, že jsem úplný trdlo a v minulém článku jsem hrozně kecala.

Já totiž Instagram mám a mám ho už víc zhruba šest (6!) let. Jen jsem ho od založení profilu ani jednou nepoužila a úplně na něj zapomněla, jelikož mi nijak nechyběl. A i to sem tam upozornění na facebooku, že mě někdo sleduje na instagramu jsem považovala za hloupost, případně za nějakou reklamní udičku. No, nejsem já esencí ... "kdovíčeho". 
Každopádně znovuobjevení profilu proběhlo v neděli o půl jedné ráno, kdy jsem si Instagram u sklenky červeného (je podzim) a po několika předcházejících rozhovorech o moderní nezbytnosti téhle sociální sítě zadala do vyhledávače. A ona na mě vykoukla moje fotka s desetiměsíční Madlenkou v náručí, dvacet dva sledujících a nepopsaný list. Tak jsem si rovnou a na první dobrou změnila tu profilovku a uživatelské jméno a celý sváteční den pobaveně dávala k dobru historku, jak jsem sama sebe usvědčila z nevědomé lži.

Od teď mě tedy instantně najdete pod srsnovky ... a až časem pořádně pochopím, jak to všechno funguje, tak tam určitě začnu sypat jeden obrázek za druhým. Pro začátek aspoň ten s natrhanou nejkrásnější podzimní kytkou z maminčiny zahrady, ať se to všechno pěkně propojí, zacyklí. 

Protože jsem v obraze.




úterý 18. září 2018

Děkuju...uff

Jo, přiznávám, ulevilo se mi.
Že jsem Markétě By Myyna na Dyzajn marketu neudělala úplnou ostudu. Ono to chce hodně odvahy a velkou důvěru přizvat si k sobě na tak velkou akci sice kamarádku, ale zároveň někoho, kdo není ani z pětiny tak známý a vyprofilovaný.

I přes obavy a novou velkou neznámou to byla skvělá a velmi intenzivní premiérová zkušenost. A jak jsem včera zjistila, víc než dvě třetiny věcí našly své majitele (což taky znamená, že jsem prohrála sázku se svým mužem). Takže DĚKUJU!...
  • Market nejen za tu odvahu
  • všem, kteří u mě nakoupili, pochválili, prohodili pár slov... tahle osobní setkání jsou nejvíc(!)
  • všem, kteří na základě první zkušenosti chtějí i další sršní šité věci - to je ještě víc
  • svému skvělému zázemí, které za poslední dva měsíce vydrželo mé běžněprovozní výpadky, pomáhlo, tolerovalo - to je pro mě víc než nejvíc... ale tam se děkuje osobně
  • a aby to nebylo jak na děkovačce za Oscary, tak děkuju i těm dětem, které zaujali mí rozvěšení žrouti a sponkovníky, ale které v nejednom případě rodiče popostrkávali pryč, protože ještě není svátek, narozeniny, ani Ježíšek... "bad timing"
A kromě radosti a obrovské deky únavy, která na mě v závěru padla, mám pro sebe i pár cenných poznatků, takže uf... 
  • jsem sebepropagační mrtvolka (ne, že bych to dlouhodobě netušila) - facebook (i osobní) jsem si založila celkem pozdě, blog měl přes léto i velký kus dřív pěšiny spíše tiché (v přímém rozporu k žité realitě), nemám e-shop a ani instagram (v dnešní době!!! - tak si skoro říkám, že bude možná nejlepší počkat si na nějakou novou sociální síť nebo platformu, ať to chytnu hned na začátku, no, haha)
  • jsem marketingové nedochůdče, teď už bych se na kombinaci produkt-místo-akce připravila o něco líp - prostě v září frčí spíš věci pro sebe než vánoční dárky pro děti a ve výsledku by nebyl ten malý prostor tak zahlcený a barevně hýřivý, až mi z toho samotné bylo těsno
  • dva výše zmíněné body mi náladu až tak nekazí, protože druhé se dá zlepšit a s tím prvním v aktuální situaci nic moc nenadělám. Šití totiž pořád tvoří jen menší polovinu mé pracovní doby (pořád víc učím) a být virtuálně aktivnější by znamenalo být míň vědomím přítomná pro své děti, což teda ne-e. I při sebelepší organizaci času má den pořád stejný počet hodin. Navíc jsem zjistila, jak jsem náchylná k semletí - jako že jsem kontrolovala mail a sítě na mobilu každou půl hodinu, to bylo děsivé...
  • ... ale je mi jasné, že pro rozjetí nějakého většího podnikání v téhle oblasti se to bez neustálé propagace neobejde. Stejně jakože pro větší objemy šití bych nemohla dlouhodobě pracovat sama. Takže poslední poznatek - pro mě bude nejlepší zůstat ještě nějakou dobu ve dvojitém pracovním módu výuka angličtiny/Sršení, a jestli se posouvat vpřed, tak pomalinku polehoučku. Abych z toho či onoho nezbláznila, neztratila radost, že dělám s a pro konkrétní lidi, nevyprchal důvod, proč jsem vlastně začala, nepřišel pocit stereotypní osamělé manufaktury.
***
Teď si vypiju kávu a celý den budu vydechovat, budu s dětmi a budu pokračovat v rovnání a úklidu v sobě i v domě (obojí je dost potřeba). Zítřek ve znamení kurzů angličtiny a hned ve čtvrtek znovu zapnu stroj a s novou chutí se dám do objednávek. Znovu se těším!
***
Na závěr by to chtělo ještě nějaký vhodný vizuál. Jenže já jaksi o víkendu nepořídila víc, než jednu dost špatnou fotku (viz můj facebook). Já jsem si to naživo prožívala a užívala a místo obrázků mám moc fajn vzpomínku a pocit. Takže aspoň jedna květinově děkovná, levandulová, baboletní a přímo od nás.