středa 29. dubna 2015

Já chci panáka

...na dvorku, žádala v pondělí Madlenka. Toho skákacího. Ráda jsem souhlasila, protože mě všechny tyhle dětské hry pořád baví a jsem ráda, že mi pro ně pomalu dorůstají parťáci (na skákání sama jsem ve svém věku už přeci jen trochu zbabělá). Jednoho jsem nakreslila já, (pidi) druhého Majda. Já skákala jen toho svého, Madlenka oba. Madlouše jsem ohromila rychlostí svého prvního kola. Ten obdiv v očích byl kouzelný. Postupem času a s přibývajícími panáky se naše výkony, řekla bych, docela srovnaly. Skákání podle pravidel nevydrželo dlouho, takže na řadu přišly variace "jako medvěd, čáp, žába, jako žížala (u té to chtělo trochu kreativity).


Mišulka všechno nejdřív zpovzdálí sledovala, ale nakonec si svého prvního panáka "skočila" taky. Nějaké rozptýlení od dalšího zoubkového trápení ji přišlo vhod.


A mně ostatně taky. Ta šup, šup, holky, rosteme, ať můžeme ke schovkám, máš babu, a panáka (hm, zajímavá posloupnost ;) ) přidat gumu, přehazovanou, vyvolávanou, vybíjenou...

úterý 28. dubna 2015

Nepromokavý


Vymyslela jsem si nepromokavý batůžek pro Madlenku na plavání. Na těch dětských z obchodu se mi pokaždé něco nepozdávalo. Tu nesprávná velikost, jindy popruhy bez ramenních podložek, nebo byla nepromokavá jen vnější vrstva.
Vymyslela jsem si proto, že ho poprvé ušiju sama. Na pátečních přednáškách vznikl střih a o víkendu jsem se pustila do díla. Takže:
  • velikost š 23 - v 26 - h 10
  • přední a vnější díly a podšívka jsou z látky se speciálním zátěrem (látky nakupuju skoro vždycky u www.dumlatek.cz) - je nepromokavá, ale při šití se chová jako běžná pevnější bavlna
  • zadní vnější díl je obyčejná látka vyztužená ronofixem - pro pevnost a proti pocení zad
  • nastavitelné popruhy s ramenní "krytkou" pro pohodlnější nošení
  • vrchní poutko - na Madlenčinu výšku jsem ho udělal moc dlouhé, takže příště zkrátím tak o 4cm  
  • vnější kapsa na zip - na svačinku, kapesníky, cokoli, co nemá přijít do kontaktu s mokrým ručníkem a plavkami
  • vnitřek je bez kapes a pohodlně se tam vleze ručník, něco na převlečení, plavky, láhev s pitím
  • láhev s pitím je možné dát do boční kapsy s gumou - nebo v ní může cestovat třeba plyšový pasažér


Na věcech "poprvé" mám ráda, že vlastně nevím, do čeho jdu, a tak mě to nadšení pro věc drží docela dlouho. A ono je to potřeba, protože mi první pokusy, kdy nevím, co a jak nejdřív složit, jak dlouze to nastřihnout a prošít, docela dost dlouho trvají. U příštího batůžku (jestli na něj dojde) si postup pěkně nafotím a uložím sem na blog, ať už jsou ty další pokusy raz dva.
Ale tenhle batůžek taky vznikal v moc fajn atmosféře. S Peťou jsme si otevřeli láhev merlota a během přeměřování, stříhání a špendlení jsme si v klidu povídali. Takže spousta mně milých věcí najednou.


pondělí 27. dubna 2015

Zahradníkův rok

... s příchodem teplejší poloviny jara mívám nějakou naléhavou potřebu obklopit se rozkvetlými květináči.
V sobotu jsme s Majdou zajely do zahradnictví. Madlenka pojala cestu skleníky jako trénink na orientační běh, takže se zamýšlený výběr květin změnil na styl "popadni, co ti padne do oka".

Mně padly tyto tři rostlinky. Ani jsem se nestihla podívat, jak se jmenují. Ale v hliněných květináčích jsou krásné, a to úplně stačí.


Surfinie poznám, protože jsem je na balkóně měla loni. A ani letos tam nebudou chybět. Dva vzpřímené muškáty jsou pokus, jestli na ně budu mít alergii, jako na jejich převislé příbuzné. Pokud ne, možná ještě pár dokoupím. V pergole jim to sluší, a taky zjišťuju, že se mi tahle kytka líbí čím dál víc.


A nebo ještě chvíli počkám. Jak se znám, zahradníkův rok mi vydrží tak tak do léta. Tuším, že brzy začnu brblat nad nutností pravidelného zalévání, pak přijdou občasné výpadky vláhy, a nakonec (zhruba tak v červenci) už to zalévání nebude ani potřeba.
Ale třeba se letos překonám. Uvidíme. Ráda bych.

neděle 26. dubna 2015

Na hrad

Krásné (pozdní) sobotní odpoledne na Bouzově.
Holky si protáhly poobědový spánek, tak jsme speciální čarodějnickou prohlídku nestihli. Ale vůbec to nevadilo, spíš na opak. Řádně odpočinutým se nám všem výletovalo nejlíp.


A i tak jsme k Majdině radosti potkali pár čarodějnic. Jedna živá se ochotně nechala vyfotit. Druhá, sádrová, zase pestře zmalovat v přilehlé výtvarné dílničce.


A fotili jsme se - více i méně strojeně...


A někteří si dali zmrzlinu. Barva tón v tónu...


A jiným stačilo vypláznout jazyk naprázdno...

 
Ale úplně nejlíp bylo v parku.
Hra na honěnou, na schovávanou, na běhanou jen tak.
A Madlenka objevila ztracenou rukojeť z hole, která patřila jedné mocné čarodějnici... Nebo je to hlava kouzelného ptáka.
Na pohádkovém hradu je možné všechno.

 
A zlatý hřeb(ec) podvečera.
 

A spokojeně hurá domů :)!



čtvrtek 23. dubna 2015

Moci to vstřebat

Včerejší dámská jízda s Madlenkou. Kino a v něm ovečka Shaun.
Shaun má Majda ráda a já taky, tak jsem si říkala, že to bude zábavný, oddychový podvečer pro obě. Nakonec to ale bylo trochu jinak.
 
První půlku si Madlenka zvykala, že se ve filmu vůbec nemluví (na ní to bylo beze slov trochu dlouho), tak jsem šeptem odpovídala na její hlasitá zvolání "co to je", "proč" a "kam". V druhé půlce si už na "němotu" zvykla, ale seděla jako zařezaná a v ručce žmoulala vstupenky. Ve filmu se totiž vyskytuje jeden záporák - nesympatický týpek, co nesnáší zvířata a pracuje v odchytové stanici. Madlenka nedokázala pochopit, proč ten zlý pán pořád chce těm ovečkám a pejskům ublížit. Když film skončil, byla chudina pořád celá zaražená a na milý dotaz paní uvaděčky, jak se jí to líbilo, s pláčem odpověděla, že toho pána už tam příště dávat nemají.
 
V autě pak chtěla celé "jak jsme byly v kině" dvakrát převyprávět. Tak jsem se ty motivy snažila zjednodušit pro tříleté chápání, zdůrazňovala, že všechno dobře dopadlo, a hlavně jsem musela několikrát a přesvědčivě vysvětlovat, že zlý pán opravdu dostal co proto (hození do hnoje se Madlence zdálo být trochu nízkým trestem, tak jsem si ty hrůzy chlévské mrvy vydatně přibarvila). V závěru cesty už byla Majda naštěstí srovnaná, hlásila, že to bylo "docela dobrý kino", a já si oddechla, že je hrozba psychické újmy ovečkou Shaun zažehnána :).

Takže konec dobrý, všechno dobré, ale někdy to chce čas, aby se to nepěkné mohlo vstřebat.

neděle 19. dubna 2015

Se slony

Včera dokončené šatky se slony pro Majdu - podle střihu z Burdy Kids. Nejdřív jsem je plánovala jako další variaci na školkovou zástěrku. Ale v průběhu těch několika večerů, co jsem je po kouskách dávala dohromady, jsem ty původní plány pomalu opouštěla. Střih je ze šesti dílů, spotřebuje se docela dost látky a je na nich pár na zástěrku zbytečně zdlouhavých úkonů (šikmé proužky v průramcích a ve výstřihu, dvojitá léga, knoflíkové dírky).
A hlavně, když si představím, že na nich hned první den skončí třeba oběd v podobě rajské, odhodlaně přesouvám tyhle šatky do kategorie procházkovo-návštěvní.
A ještě ke střihu - už se mi párkrát stalo, že v postupech u Burdy byly nepřesnosti. Teď, bohužel, taky. Je lepší si všechno přeměřit a přepočítat. A légu není třeba vyztužovat vlizelínem. S ním to dělá takovou nepřirozenou "obruč" kolem pasu. Příště už budu vědět.

Jinak látky v aktuálně nejoblíbenějších barvách naší malé slečny - růžové, fialové a tmavě modré. Kromě jiného se tak aspoň budou snadno prát. Už delší dobu totiž třídím prádlo do pračky na tmavé, bílé ... a růžové :).
***
Čerstvé majitelce se dnes do focení moc nechtělo. Mimo záznam v nich ale strávila podstatnou část večera a dokonce, sloni nesloni, zatančila pár "toček jako baletka". Tak aspoň tak :).

Brýlky



Michalce přišly brýlky.
Dioptrické, protože je dobré co nejrychleji srovnat rozdíl mezi pravým a levým okem, a předejít tak možným pozdějším vadám zraku.
Kulaté, protože na miminka se jiný tvar nevyrábí.
Růžové, protože je bylo třeba sladit s naprostou většinou šatníku naší minimadam.
S gumovými obroučkami, protože musí přestát všechno majitelčino kutálení, mačkání, žvýkání a zvykání.

Její už tak velká očka za nimi ještě víc vyniknout. Je jako brouček. Můj milovaný brouček k zulíbání.



A tak teď všichni hlídáme, jestli jsou brýle na nose. Obzvlášť Madlenka ráda volá "Mamííííí, Mííííšaaa,brýýýleee!" A taky jí často musím ukazovat fotky z doby, kdy i ona jedny takové nosila. Nutno dodat, že Michalčiny a Madlenčiny obrýlené začátky jsou nesrovnatelné. Protentokrát mnohem méně stížností a mrzutosti :).
***
A na závěr jedna Madlenčina vzpomínková :)...


středa 15. dubna 2015

Plaváček

S Miškou jsem začala chodit na plavání pro miminka. Příjemné, komorní prostředí, teplá voda, fajn zázemí. S Madlenkou jsem tam chodila skoro dva roky, vlastně až téměř do Michalčina porodu, a nemůžu si to vynachválit. Kromě toho, že ve dvou a půl letech zvládala pobyt v bazénu jen s křidýlky a kousek uplavala i bez nich, potápěla se a skákala "šipku", tak se hlavně to naše třeštiprdlo včas naučilo, co hluboká voda obnáší a jak se v ní a kolem ní chovat.

A Michalka vypadá, že bude další vodomilkou v rodině. Pravda, svůj poker-face málokdy opouští, ale jinak jí to ježdění ve vodě, houpání, bublání, poskakování a dokonce i polévání hlavy baví a radostně (tak mi to aspoň přijde) cáká a šlape vodu. Dnes proběhl první ponor. Opět jsem byla nervóznější, než moje ratolest. Mišulka ten několikasekundový pobyt pod vodou vzala stylem sobě vlastním. Třikrát jsem ji s podmračeným, zkoumavým výrazem potopila a třikrát jsem ji s tím samým výrazem vytáhla nad hladinu. Žádný křik, žádné stížnosti, žádné vztekání. Zkrátka podobou celá já, povahou ani náhodou :).
***
Pondělní lekce byla s tatínkem. Já slavnostně dobírala léky, tak jsem aspoň dokumentovala. Fotky z mobilu nejsou nic moc, příště už foťák na botníku nezapomenu.

 

úterý 14. dubna 2015

S mašlí



Další psaníčko na přání.
Šedá a růžová koženka, velikostně menší A4, do ruky, s mašlí.
Pro pohodlnější držení je možné prostrčit ruku pod mašlí.
Uvnitř jedna kapsa na mobil nebo občanku.
Puntíkatá látka z podšívky se opakuje na vnitřní straně mašle. Jinak žádné přehnané zdobení. I když růžový zip jsem si odpustit nedokázala.

A ještě k té mašli. Dělala jsem ji poprvé, párala dvakrát, orosila se několikrát. Poznatek první a hlavní - mašli je dobré poskládat a sešít PŘED připevněním k okrajům vnějšího dílu kabelky. Kdyby mi tahle jednoduchá logika došla už během včerejšího tvůrčího zápalu, ušetřila bych si krkolomné dodatečné otáčení, několikeré napíchnutí na jehlu a nespočet vybraných sprostých slov :). Poznatek druhý, koženková mašle je hodně těžká, a má tak tendenci psaníčko ohýbat. Všechno naštěstí vyřešilo skryté připínání na magnetek.
Z výsledku mám nakonec radost a doufám, že spokojená bude i moje sestřička.
***
V puntíkatých šatech jí to jako svědkyni bude na konci dubna slušet :).

sobota 11. dubna 2015

Výletní tradice

Už se to u nás stává tradicí. Každoroční dubnový výlet do Jeseníku a Lázní. Míst, která mám spojená s prázdninami u babičky. Pro mě hodně vzpomínek, hodně nostalgie. A pro Majdu aktuálně nejlepší destinace na světě.
První zastávkou je pokaždé tetina optika. Nepostradatelné místo pro naši obrýlenou rodinu. Tentokrát jsme jeli vybrat hlavně brýlky pro Michalku. Mišce se zkoušení a zaměřování moc nezamlouvalo, takže kdo mohl, bavil, rozptyloval, choval, nefotil. Zato naše starší modelka byla ve svém živlu. Dioptrické brýle už nepotřebuje, tak se aspoň nakrucovala v těch slunečních. A nakonec si je i odnesla.


A pak už honem nahoru do Lázní. Nejdřív kafe a něco dobrého ...


... a pokračovat na druhé tradiční stanoviště - lázeňské hřiště a Balneo park (už se těším na jeho letní návštěvu). Mišulku to předchozí zkoušení docela zmohlo a nabírala síly spánkem v kočáru. Madlenka si ale prolézačky užila naplno. Předpokládám, že zanedlouho tady s oběma strávíme podstatně delší dobu.


A do třetice lázeňská kolonáda. Otáčivé lavičky, hra na schovku, probíhání mezi stromy, sdělování poznatků o životě... a hlavně zase vidět "toho leva". Stačí se dotknout ocasu a něco si přát. Přání se splní. Jen jsem nebyla schopná z Madlenky vytáhnout to její.


A pak už jen oběd a vydatný odpočinek na bytě po babičce (Madlenka si ho natáhla na neuvěřitelné tři hodiny).
Spousta zážitků, sluníčka a čerstvého vzduchu.
Krásné nám bylo.

středa 8. dubna 2015

Dědeček...

... je můj nejlepší kámoš", říká často a s oblibou Madlenka. A je to tak. Dědeček vymýšlí spoustu zábavných, akčních her prakticky s čímkoli, co je po ruce. Dědeček umí nejlíp a nejnapínavěji ze všech předčítat Zahradu. Dědeček je parťák ve všech "rošťačinách a lumpačinách" (Madlenka teď třeba aspoň jednou za den musí vyšplhat po kolmém trámu v pokojíčku). Co řekne dědeček, to platí a tím se argumentuje. A já se na oko trochu zlobím, ale ve skutečnosti jsem strašně ráda, že to tak je. Že holky mají přesně takového dědečka (a babičky), jaké by každé dítě mělo mít. Milující, trochu rozmazlující, poskytující spoustu zážitků a radosti.
 
Jen je mi někdy taťky trochu líto, protože Majda (a teď už i dvouletá neteřinka) na něm visí jako klíšťátka. "Dědo, kafe nechtěj, půjdeme si hrát, jo? Mami, můžeš jít s námi, no, ale pak se hned vrátíš," je Madlenčina další oblíbená replika.
A to mu už dorůstá další várka přísavek :).

úterý 7. dubna 2015

Portugalské koláčky


Hrozně dobré, snadné, skořicové. A hlavně, příprava se se vším všudy vleze do 30 minut, což je můj limit na pobyt u plotny :). Recept jsem vzala tady. Nadchl mě nejen on, ale i celý blog.

Oproti původnímu receptu jsem karamel dělala z hnědého cukru, protože ten bílý už nějakou dobu nevedeme. Bohužel jsem ho tou pomerančovou šťávou moc naředila, takže spíš než vrch, pokryl strany koláčků. Ale příště (protože tohle jsem rozhodně nedělala naposled) už asi pomeranč nepřidám, aby zůstala původní chuť karamelu.
A úplně nejlepší je sníst je hned zatepla s trochou bílého jogurtu, mňam!

Za chvilku jdeme s Miškou na vyšetření očí, pravděpodobně dostane na nějakou dobu brýlky, jako dřív Madlenka. Uvidíme, jestli uvidí a jak to zvládne. Ještě musím vymyslet nějakou odměnu za statečnost. Ta sladká pro mě je jasná :).

pondělí 6. dubna 2015

Zaječí

Dnes ráno Madlenka pokořila rekord v rychlosti oblékání. Necelých pět minut a honem na dvorek hledat nadílku od velikonočního zajíčka. Chvíle napětí... a vzápětí radost.


Většinu dne jsme pak s holkami strávily u našich. Další hledání zajíčků. Letos se nám nějak namnožili - zajíčci i děti... Ten hnědý kočár je ještě po mně. Postupně jsme se v něm vozily my, a teď i všechny vnučky. Liberta je prostě věčná :).
 

A hezky bylo i vevnitř. Malá smečka, nezbytné čtenářské intermezzo a vítání strejdů-koledníků. Majda měla na babičky nachystán svůj vlastní prut s mašličkami. Pamatuju si, že jako malá jsem klukům strašně záviděla. Ne vykoledovaná vajíčka a čokolády, ale právě ty sesbírané pestrobarevné mašle.


Já vlastně Velikonoční pondělí nemám moc ráda. Z různých důvodů jsem od puberty do příchodu vlastních dětí pravidelně brala do zaječích. Jenže možnost potkat se během jednoho dne s rodinou a spoustou dalších milých lidí navrch je zase hrozně fajn. A dnes to fajn bylo. Tak znovu za rok.

neděle 5. dubna 2015

Na Boží hod


Nazdobeno...
Madlenčiny výrobky ze školky, květiny a symboly jara.
Napečeno...
krásné velikonoční perníčky od Peťovy maminky a domácí mazanec (maličko se mi rozjel, ale výborná chuť zůstala)
Napleteno...
pomlázky pro Peťu a Majdu, která aktuálně řeší dilema, jestli jít s tatínkem na pomlázku, nebo zůstat s ostatním dívčím osazenstvem u babičky a otvírat koledníkům. Jak ji znám, bude to nakonec něco mezi - bude otvírat klukům s tatarem v ruce.
Našito...
pytlíčky na velikonočního zajíčka. Hezky barevné, aby je Madlenka s neteřinkou na zahradě bez obtíží našly.

A protože tradice na Boží hod velí nezametat, nestlat, nevařit a (bohužel) ani nešít, jdu si dát sváteční horký čaj a kousek toho dobrého mazance.

sobota 4. dubna 2015

Něco jako aktovka

To jsem si takhle říkala, že potřebuju pořádné zavazadlo do školy. Takové, které by hodně uneslo, vlezly by se do něj všechny áčtyřky, knížky i svačina a termoska s čajem. Dalo by se nosit v ruce, na ruce, na rameni.
Zvenku koženka, látková podšívka. Uvnitř velká skrytá kapsa na peněženku, mobil, klíče.
Že je pro mě, s barvami jsem to opět nepřehnala, prostě modro modrá. Už jsem držela v ruce krásnou hořčičnou látku na podšívku, k té modré by šla náramně, ale nakonec jsem nenašla odvahu. Když šiju pro ostatní, to vzory a barvami klidně hýřím. U sebe jsem zkrátka konzerva :).

Na svůj první školní den nakonec nevyrazila. Od pátku mám zase antibiotika. Holky a Peťa si užívají hezkého počasí u babiček a já si v tichu a posteli čtu, dřímám, odpočívám.
A to čas od času rozhodně není k zahození :).


pátek 3. dubna 2015

středa 1. dubna 2015

A zase ty barvy

Moje barevné radosti posledních dní.
Krevety. Teda to, co z nich zbylo. Dostala jsem na tuzemské poměry čerstvé. Na másle s trochou česneku a soli. Péťovi jsem nechala celé tři kousky, zbytek půlkilového balení jsem spořádala sama a ještě bílým chlebem vytřela pánev dosucha. Trochu ztěžklý žaludek byl jen minimální daní za tu chuťovou slast.
Nové boty na běhání. Lehounké jako pírko. Hned, jak si ten Apríl za okny přestane dělat srandu, vyrážím.
Těším se moc!

Mívám barevná období. Šedé a bílé, tmavě modré. Dřív bylo červené, před ním fialové. A kdysi dávno, ještě na gymplu, oranžové. Oranžová je dnes vlastně jediná barva, která se u nás skoro nevyskytuje, snad jen na několika částech dětských hraček a několika přebalech knih, a vlastně ještě  Peťa má jedno oranžové triko...a teď ty krevety :). Oranžová mě znervózňuje. Asi jsem se jí už tehdy nabažila a přesytila. Asi přesně zapadala do mého hippie-alternativního rozpoložení. Vlasy barvené henou v odstínu tizian (nechané na hlavě vždy dobré 4 hodiny, aby to opravdu chytlo, a pak se z vlasů ještě pár dní drolily drobné kousíčky). Sytě pomerančové šaty až ke kotníkům a k nim martensky (nevadilo, že byly o číslo a půl větší, jiné neměli a já je prostě musela mít). Taky jsem byla v mnoha ohledech přehnaně tolerantní, v jiných zase nekompromisně radikální. Hledala se, hlubokou melancholii střídaly bouřlivé výbuchy euforie. Četla jsem Kafku (aniž bych mu pořádně rozuměla... a už přiznávám, že mu nerozumím dodnes). Jéé, to byly časy... A zpětně obdivuju naše, kolik trpělivosti se mnou měli a kolik volnosti mi dokázali dát. Většinu věcí mi nezakazovali, důvěřovali mi. A já jsem pak vlastně ani neměla tendenci se proti nim nějak výrazně vymezovat a nechtěla jsem je zklamat. Ale jak to dokázali vydržet?! ... A jak to dokážu v blízké budoucnosti vydržet já? Už teď někdy přehnaně řeším ta tříletá trápení a smutky a jsem bezradná a bojím se a chci ochraňovat. Příručka na to není, tak se snažím nedělat moc chyb. A uvědomovat si, že nejsou jen základní barvy, ale spousta odstínů okolo. A co je teď šedivé, může být za pár chvil třeba dožluta.