úterý 26. července 2016

Dovolená

Nějak nám to poslední roky nevychází, ty naše dovolené.
V plánu byl po sobotní brněnské svatbě mojí milé sestřenice odjezd na týden do Hostýnských vrchů. V plánu ale nebylo Madlenčino lehké nachlazení, které se postupně (a možná i díky klimatizovaným prostorám svatební hostiny) nějak zvrtlo. Kuckání přešlo v ošklivý kašel. A když jsme v neděli, splavení přejezdem, ubytováváním a ukládáním rozjívených dětí, usedli potichoučku na balkon penzionu ke klidné láhvi vína a mobilním plánům na další dny, ještě jsme netušili, že už za pár hodin budeme tišit první z mnoha dusivých záchvatů. Pondělní ráno nebylo o nic lepší, a hodina a půl neustávajícího kašle při odpoledním spánku nakonec rozhodla, že balíme vybalené a vracíme se. S miminem léků, bez inhalátoru a s vědomím historie Madlenčiných kašlů nás dovolenkové nadšení přešlo. A to i přesto, že Mišulka se už dostávala přes svou tradiční aklimatizaci na jiné prostředí a z neurotického tvorečka se měnila ve vcelku snesitelného výletníka.

Ale abych jen neskuhrala, ty dva dny byly plné zážitků a už dnes, při stahování fotek, jsem si říkala, jak to bylo všechno fajn. Takže.


Nedělní dopolední plavba po Brněnské přehradě. Zakoupenou trasu jsme nakonec operativně zkrátili, holkám by možná stačilo i jen přeplutí z Bystrce na Kozí horku, projít se, pohrát na hřišti, vykoupat se s tatínkem (pro mě, se svou hrůzou z živých ryb, byl adrenalin jen to sezení na lodi). Každopádně fajn začátek výletu.


Bez svačiny nikam. Jedna z věcí, která se kromě vlhčených ubrousků stala nedílnou součástí mé mateřské kabelky, je jídlo. Piškoty, tyčinky, sušenky, kukuřičné žížaly by, říkám si, zasloužily samostatnou vnitřní kapsu... Tady třeba záchrana před dětskou smrtí hlady a rodičovským zhroucením při čekání na zpáteční spoj.
 
A pak už směr severovýchod. Bydleli jsme na kopci Troják. Rekreační areál Na Trojáku je vlastně soustava tří budov (a jediné ubytování) v této lokalitě - dům s pokoji a restaurací, v jiné chalupě apartmány, bar a bowling, v další wellness s krytým bazénem. A všude neskutečný klid bez davů lidí, louky, les a parádní výhledy. Jen ten půdní apartmán bych příště zvolila, pouze kdyby nebylo parné léto a kdyby správně fungovaly odpady (Michalka s křikem vybíhala ze dveří a odmítala do toho odéru vstoupit). Naštěstí bylo volno i ve čtyřlůžkovém pokoji v hlavní budově, a ten byl moc fajn, stejně jako restaurace, přilehlá zahrada s minigolfem, prolézačkami a venkovním bazénem. Všechno s úžasně milým personálem a ochotnou paní provozní, která nám nakonec při našem bleskovém odjezdu neúčtovala celý rezervovaný pobyt, ale jen tu jednu noc. Děkujeme a doporučujeme. Jen vlastní fotky nemám. Říkala, že na focení je času dost.
Z Trojáku jsou krásné procházky pro pěší, cyklisty i kočárkující (např. na zrekonstruovanou rozhlednu Maruška, kdo má trénované nohy, tak až na Hostýn - pro běžkaře Hostýnská magistrála) a je to kousek do Zlína, Vsetína, Bystřice pod Hostýnem. Zkrátka máme plány se tam v nejbližší době vrátit a všechno původně vygooglené navštívit.
 
V pondělí jsme zvládli třeba Rajnochoviské hřiště. Bylo hned vedle klasického obecního Coopu, kam jsme mířili pro proviant. Tak jsme se hned zrána pěkně vyblbli.
 

Já třeba na dřevěném válci - veselý křeččí kolotoč pro matku i děti.

 
... na panákovi - hlavní výzva byla hodit kamínek do políčka na měkkém, odpruženém podkladu...


A na pomě - jedna poprvé v životě a s dopomocí...

 
... druhá suverénně a sama... nadšené obě


V Rajnochovicích je příjemnou zastávkou i lesní železnice - ve skutečnosti nevede ani trochu v lesním porostu, ale jde o zachráněné úzkokolejky a zrenovované lokomotivy a vagony, které dřív vozily kulatinu z okolního lesa, nebo fungovaly v dolech. Za dobrovolné vstupné vás majitel sveze párkrát  tam i zpět po velkém dvoře a mile a nadšeně popovídá o historii i současnosti. Škoda to minout.


A na konci Rajnochovic je statek s koňmi a doprovodným domácím zvířectvem. Dá se svézt, dá se sem poslat dítko na jezdecký tábor, dá se tu v místním hostinci příjemně posedět a naobědvat.

 
A to je všechno.
Včera mě ten náš neplánovaný návrat hodně mrzel, těšila jsem se, že budeme po dlouhé době ve čtyřech, mimo domácí čtyři stěny. Ale dnes, po prvních letošních uběhnutých kilometrech, skleničce vína a hlavně pomalinku se zlepšující Madlence je všechno rázem mnohem optimističtější. Dovolených ještě v budoucnu bude, a možná dokonce zvládneme nějaký kratší výlet ještě tuto.
Tak na druhou polovinu léta, na volno a hlavně na zdraví!

Žádné komentáře:

Okomentovat