sobota 4. února 2017

Sněhulák

Zima, že zapadne i sněhulák.


Ta letošní je přenádherná. Dokonce i uprostřed města.
 
Proto když koncem týdne opadly chřipkové teploty, vytáhla jsem holky na zdravotní zahradní přestávku. Že jako konečně postavíme toho sněhuláka. Hurá, jupí, sláva, provolávaly rekonvalescentky. Jenže u nás to je tak, že Madlenka je na projekty, Miška na procesy, a já pak na ty nudné šolichy mezi tím a okolo. Takže zatímco jsem zabořená ve sněhu plácala a kutálela těžké sněhové koule desetkrát osmi metry dvorku, Madlenka brzy zaujatě luštila bílé otisky našich podrážek, aby se záhy, po náležitém delegování úkolů (A ten sněhulák by měl mít xyzž, nezapomeň...) a s tichostí indiánských mokasín odebrala zpět do tepla k pohádce. Michalka sice celou dobu zodpovědně střežila dva mrkvové nosy, kterými jsme měly završit naše genderově vyvážené dílo, ale co je kořenová zelenina proti sněhovému vaření a hraní si na maminku s minisněhuláčím miminkem ve vločkových peřinkách.
 
 
Ale závěr k všestranné spokojenosti. Mám te uáda Ouafe...


Jo, a máme i vlastní sjezdovku - na bobech záludný Kitzbühel pro statečné, pro ty ostatní Červenohorské sedlo na pytel.


***
Pravda, aktuální oblevou přišel sněhulák o větší část svého já a alpský velikán taje na mírnou pahorkatinu, ale předpověď je dobrá. A já se na to bílé znovu a ještě aspoň měsíc těším.

Žádné komentáře:

Okomentovat