neděle 5. února 2017

Úschovna

Včera jsem si tu psala o sněhu a dnes prší do mlhy, ale nevadí.
My s Miškou, na víkend samojediné, protože Peťa s Madlenkou byli na návštěvě u chomutovské prababičky, jsme si to venku užívaly i ve smutně břednoucím sněhu. Jen příště bude lepší navršit na sebe něco bezpečněji nepromokavého.
***
Nepromokavá cestovní úschovna na hračky pro malou Emmu. Z kočárkoviny v sytých růžových tónech na šedém podkladu.


Velká, dvouvrstvá, na zip, vyztužená. Měla by hodně udržet a leccos vydržet.


A až jednou půjde malá slečna dvounož, tak i mini stahovací pytel na záda - na tu životně nejdůležitější hračku, která by měla být kdykoli po ruce a přístupná.


Vše ušité a předané už na podzim. Letí to.
***
A jak moc to letí jsem si znovu uvědomila dnes odpoledne. Uklízela jsem v Binčusu, našem skladu a materiální třinácté místnosti. Michalka mi dělala společnost. Povídaly jsme si a mezi řečí řešily péči o jedno z jejích mnoha miminek. Dávala ho do velkého sporťáku, krmila, přikrývala... až nakonec se na už dlouho nepoužité vozítko vyšplhala, jako že ona sama je to nemluvně. A když jsem jí tak po chodbě vozila sem a tam na procházku, zpívala ukolébavku a konejšila, že všechno je dobré a může spinkat, přešlo mi to z úsměvného okamžiku do lítosti. Že ze svých dvou skutečných miminek v tomtéž kočáru mám mrknutím oka slečny, že si spoustu okamžiků z toho bleskového letu pětilety bez fotek  a zápisků skoro nevybavuju, nebo jen zkresleně. Že se to nevrátí...
Potřebuju velkou úschovnu do úschovy.


Žádné komentáře:

Okomentovat