sobota 8. prosince 2018

Lehce sečtěle

Není nad zachumlané chvilky s čajem, kávou, kurkuma latté (moje nedávno objevená chuťová láska) a hlavně knížkou! A když ty chvilky s vámi ještě někdo a rád sdílí, je to blaho násobné. 

Madlenka je čtenářka od malinka, tehdy to byla jediná aktivita, která ji udržela aspoň chvíli na místě, později a v podstatě doteď soustředěně hltá jakýkoli příběh (od dětských knížek po Staré povídky české) - ovšem vede Pipi a Trnkova Zahrada. A teď už si ráda louská i sama v našem privátním čtenářském klubu. 

To s Mišulkou je to složitější. Je to spíše váhavý knihomol. Čtený text byl dlouho na překážku, vyžaduje přirozené vyprávění a aktuální obrázky, spoustu obrázků. Prostě to, co je zrovna slyšet, musí být i vidět. Jinak do toho vypravěči kecá, dožaduje se vysvětlení, nesouhlasně mručí, případně vypíná pozornost úplně. Tak nám z toho postupem času vykrystalizovaly tituly velkých rozměrů, v pevných deskách, kde se toho vizuálně děje na tisíc a jeden příběhů, ale o písmenko člověk nezavadí.
V ilustracích paní Berner rozvíjíme příběhy jednotlivých postaviček, které se v průběhu knížky i všech dílů postupně rozvíjejí. Fabulujeme, vymýšlíme, domýšlíme, hledáme, to se neochodí. Loni Miška dostala knížku Městečko Mamoko - geniálně vtipné ilustrace od dua Mizielinski. ve kterých se budete ztrácet a znovu nacházet... a má to i třeskutě vtipnou zápletku.

Nejlepší knihovničkou pro nejmenší (a pro velké dělící stěny v podkroví, pro tu nejhezčí dekoraci) jsou poličky na obrazy, u nás z Ikea.

Začátkem školního roku se holky poprvé zapsaly do knihovny. Ta naše, v nově zrekonstruované budově staré školy a se staronovou úžasnou paní knihovnicí, je parádní a vkusný prostor pro objevování příběhů. A přijde mi, že i Míša začala brát výběr a čtení knížek jako seriózní zábavu (a taky si pokaždé zajdeme na něco dobrého do knihovnické kavárny, to aby byl zážitek kompletní). Hledá v regálech, vyhodnocuje, vybírá pravidelné tři tituly. Pravda, něco u obou musím regulovat (třeba Minnie a Barbie příběhy jen za cenu dvou hodnotnější záležitostí), ale zatím jsme si ze všech výpůjčních návštěv odnášely všestrannou radost a těšení se na předspánkové čtení. Naše mladší je třeba ideální cílová skupina pro Petra Horáčka. Do zblbnutí jsme se probrali vlastní Lízou i vypůjčením Novým domkem pro myšku (ten obzvlášť uspěl), a u Ježíška jsem do třetice všeho dobrého objednala ještě trpaslíka Františka. 


A já, uf, já mám vánočně došito. A, kromě léčení vyšitého loketního zánětu, se můžu víc a naplno soustředit i na jiné věci, které mě tak moc baví. Třeba to čtení. Třeba ty chvilky v konečně plném soustředění na holky, třeba u knížek a bez potlačovaného vědomí, co ještě musím pracovně stihnout. 
Tak na všechny lehce sečtělé pohádky světa!

Žádné komentáře:

Okomentovat