čtvrtek 10. srpna 2017

Sršení na facebooku

Tak jo, jdu na to.
Nově mě a má šitá tvoření a stvoření najdete i na facebooku na stránce Sršení, klik.

Krásná úvodní fotka od Aimée Weddings (Pavli, díky ... odkaz tu) zastřešuje zbytek, který celkem odpovídá mému stylu učení se a řešení věcí za pochodu, lehce nedokonale :))). Protože se snažím překonávat svou povahu a věci příliš nepromýšlet a prostě je zkusit (kdybych to tak nedělala, nedostala bych se k blogu, k šití a tak, že ano). Takže teď na nové virtuální stránky pomalu sypu své uplynulé šití - do označených fotoalb pro jakous takous orientaci. V blízké budoucnosti přidám i to nové, co mi odpočívá na pracovním stole, nebo už si to šupe s Českou poštou ke svému majiteli.
 
A ještě pár základních věcí organizačních...
  • Zůstává šití na zakázku, které (doufám) bude i tím hlavním. Doba zhotovení výrobku mimo prázdninovou sezónu je do 14 dnů od finální domluvy na vzhledu. O zasílání nezakázkového zboží píšu níže.
  • Svá přání a požadavky můžete posílat buď přes zprávy na facebooku, nebo postaru na mail srsnovagabriela@gmail.com ... těším se na ně z obou stran.
  • Ceny poštovného se odvíjí od ceníku České pošty, jakožto jediného v maloměstě a pro malovýrobce přijatelného dopravce.
  • Platby za zhotovené (vámi elektronicky či osobně schválené) výrobky od teď prosím pouze převodem na bankovní účet na základě vystavené faktury. Zboží budu posílat do tří pracovních dnů od připsání částky na účet. Jakoukoli výjimku/změnu budu samozřejmě dopředu hlásit a konzultovat.
A teď ta nejméně příjemná novinka. Oproti dřívějšímu, veskrze soukromému šití jsem musela zvýšit ceny. Někde jen mírně, jinde to byl skok, který mě samotnou trochu zaskočil. To celé proto, že jsem si konečně sedla a pečlivě sečetla náklady na všechny komponenty, materiál... a hlavně na práci. Snažila jsem se u částek, které jsou v popisech alb a budu je zveřejňovat u každého nového výrobku, nepřekročit snesitelnou výši, ale zároveň potřebuju, aby se mi hodiny strávené na každé tašce, toaletce či králíkovi vyplatily. Konkurencí pro asijské trhy či sériovou výrobu nikdy být nemůžu... a ani nechci.

Konec oficialitám tisknu tímto retro razítkem za 5 ká čé z místního papírnictví. Přesně takový motiv (plus, myslím, švestky) jsem měla inkoustovou modří obtištěný v sešitech z první třídy... nemohla jsem ho tam nechat, že jo.



A hned příště už veskrze pozitivně, v barvách a hravých vzorech, s tušenou vůní vyprané látky zahřáté od šicího stroje. Juch!

 

Samostatně

Je na čase protnout měsíční virtuální ticho po pěšině.
Zabodnout pár milníkových tyček, mezi které časem třeba dodatečně natáhnu i laťky podrobnějších záznamů prázdninových zážitků, a že jich je. Milých, příjemných, vtipných, i těch, které se mi určitě v lepším rozpoložení podaří na veselo natřít.

Miška z kraje července oslavila třetiny. S rodinou i celou partou kolem Krtka. A je už prostě VELKÁ, samostatná.
Já jsem z kraje srpna oslavila pětatřicetiny. Taky jsem VELKÁ.
Skončila mi rodičovská dovolená, pět a půl roku jiného režimu. Původně jsem si v hlavě sumírovala takové retrospektivní shrnutí, jaké to jako na té mateřské bylo, co mi to dalo a vzalo. V závěru jsem se na to vyprdla, zavčas jsem si uvědomila, že by to byla blbost. Všechny jsme na tom podobně a všechny to máme zároveň trochu jinak. A vlastně jsem s mateřstvím pořád na začátku, tak jaképak copak.
Protentokrát zůstanu jen u konstatování, že tahle pětiletka (pro mě osobně nejnáročnější období za poslední třicet let) mě naučila urputně netrvat i se pohodlně nespoléhat na zavedené vzorce, plánovat i plány během milisekundy měnit, překonávat únavu, dotknout se svých psychických i fyzických limitů, pociťovat bezpodmínečnou lásku i bezradný vztek, nechávat věci plynout (no, dobře, tohle konkrétně musím ještě dost pilovat), nebát se neznámého a nového, hledat a objevovat.


Všechno výše zmíněné se teď sečetlo a já se po celkem dlouhém období rozmýšlení rozhodla nevrátit ke své původní profesi. Protože jsem z ní odcházela s pocitem, že kdyby jednoho dne zmizeli všichni její zástupci, nic tak hrozného by se nestalo (a možná hodně lidem by se i ulevilo), protože ten pocit úplně nezmizel a protože tak nějak vím, že když bych to nezkusila teď, už se nerozhoupu nikdy.
A co je nejdůležitější, nechci se připravit o dobu se svými dětmi, kdy mě ještě potřebují a hlavně chtějí.

Takže, tramtadadá...



Takže jsem teď oficiální OSOBA SAMOSTATNĚ (a snad jednou i ) VÝDĚLEČNĚ ČINNÁ v mých dvou profesních láskách - UČENÍ ANGLIČTINY a ŠITÍ - dávají mi smysl, baví mě. Jednotlivě by mě zatím neuživily, ale v kombinaci jim už celkem věřím. Navíc jen šít doma o samotě bych dlouhodobě nevydržela, potřebuju lidi, kontakt s nimi, takže rovnováha. Na rozjezd si dávám (mám tu luxusní možnost) dobu, než půjdou holky do školy. A i když mám při začátku pěkně stažený žaludek, bojuju s obrovskou únavou z prázdninové práce po nocích a nedostatkem času, jsem nervózní ze ztráty pohodlných zaměstnaneckých jistot a hlavně bych potřebovala definitivně překonat své malé osobní démony, kteří s narůstajícím vyčerpáním evidentně prospívají, nechci to vzdát a na to nově osamostatněné se rozechvěle těším.
Tak snad to klapne:).

***

Plán otevřít od září e-shop mých výrobků nevyjde, ten čas, ten čas... Ale aspoň se intenzivně snažím něco do zásoby, pro sebeprezentaci a o rozjetí stránek na facebooku, ty snad už koncem týdne. Budu mít krásnou úvodní fotku a časem i další záležitosti ve stejném stylu, ať mám k těm všem změnám i nějakou obměnu vizuální - a výsledek mi dělá obrovskou radost. Pavla to trefila přesně.