Instantní obraz

... takže hlásím, že jsem úplný trdlo a v minulém článku jsem hrozně kecala.

Já totiž Instagram mám a mám ho už víc zhruba šest (6!) let. Jen jsem ho od založení profilu ani jednou nepoužila a úplně na něj zapomněla, jelikož mi nijak nechyběl. A i to sem tam upozornění na facebooku, že mě někdo sleduje na instagramu jsem považovala za hloupost, případně za nějakou reklamní udičku. No, nejsem já esencí ... "kdovíčeho". 

Každopádně znovuobjevení profilu proběhlo v neděli o půl jedné ráno, kdy jsem si Instagram u sklenky červeného (je podzim) a po několika předcházejících rozhovorech o moderní nezbytnosti téhle sociální sítě zadala do vyhledávače. A ona na mě vykoukla moje fotka s desetiměsíční Madlenkou v náručí, dvacet dva sledujících a nepopsaný list. Tak jsem si rovnou a na první dobrou změnila tu profilovku a uživatelské jméno a celý sváteční den pobaveně dávala k dobru historku, jak jsem sama sebe usvědčila z nevědomé lži.

Od teď mě tedy instantně najdete pod srsnovky ... a až časem pořádně pochopím, jak to všechno funguje, tak tam určitě začnu sypat jeden obrázek za druhým. Pro začátek aspoň ten s natrhanou nejkrásnější podzimní kytkou z maminčiny zahrady, ať se to všechno pěkně propojí, zacyklí. 

Protože jsem v obraze.

Děkuju...uff

Jo, přiznávám, ulevilo se mi.
Že jsem Markétě By Myyna na Dyzajn marketu neudělala úplnou ostudu. Ono to chce hodně odvahy a velkou důvěru přizvat si k sobě na tak velkou akci sice kamarádku, ale zároveň někoho, kdo není ani z pětiny tak známý a vyprofilovaný.

I přes obavy a novou velkou neznámou to byla skvělá a velmi intenzivní premiérová zkušenost. A jak jsem včera zjistila, víc než dvě třetiny věcí našly své majitele (což taky znamená, že jsem prohrála sázku se svým mužem). Takže DĚKUJU!...

• Market nejen za tu odvahu
• všem, kteří u mě nakoupili, pochválili, prohodili pár slov... tahle osobní setkání jsou nejvíc(!)
• všem, kteří na základě první zkušenosti chtějí i další sršní šité věci - to je ještě víc
• svému skvělému zázemí, které za poslední dva měsíce vydrželo mé běžněprovozní výpadky, pomáhlo, tolerovalo - to je pro mě víc než nejvíc... ale tam se děkuje osobně
• a aby to nebylo jak na děkovačce za Oscary, tak děkuju i těm dětem, které zaujali mí rozvěšení žrouti a sponkovníky, ale které v nejednom případě rodiče popostrkávali pryč, protože ještě není svátek, narozeniny, ani Ježíšek... "bad timing"

A kromě radosti a obrovské deky únavy, která na mě v závěru padla, mám pro sebe i pár cenných poznatků, takže uf... 

• jsem sebepropagační mrtvolka (ne, že bych to dlouhodobě netušila) - facebook (i osobní) jsem si založila celkem pozdě, blog měl přes léto i velký kus dřív pěšiny spíše tiché (v přímém rozporu k žité realitě), nemám e-shop a ani instagram (v dnešní době!!! - tak si skoro říkám, že bude možná nejlepší počkat si na nějakou novou sociální síť nebo platformu, ať to chytnu hned na začátku, no, haha)
• jsem marketingové nedochůdče, teď už bych se na kombinaci produkt-místo-akce připravila o něco líp - prostě v září frčí spíš věci pro sebe než vánoční dárky pro děti a ve výsledku by nebyl ten malý prostor tak zahlcený a barevně hýřivý, až mi z toho samotné bylo těsno
• dva výše zmíněné body mi náladu až tak nekazí, protože druhé se dá zlepšit a s tím prvním v aktuální situaci nic moc nenadělám. Šití totiž pořád tvoří jen menší polovinu mé pracovní doby (pořád víc učím) a být virtuálně aktivnější by znamenalo být míň vědomím přítomná pro své děti, což teda ne-e. I při sebelepší organizaci času má den pořád stejný počet hodin. Navíc jsem zjistila, jak jsem náchylná k semletí - jako že jsem kontrolovala mail a sítě na mobilu každou půl hodinu, to bylo děsivé...
• ... ale je mi jasné, že pro rozjetí nějakého většího podnikání v téhle oblasti se to bez neustálé propagace neobejde. Stejně jakože pro větší objemy šití bych nemohla dlouhodobě pracovat sama. Takže poslední poznatek - pro mě bude nejlepší zůstat ještě nějakou dobu ve dvojitém pracovním módu výuka angličtiny/Sršení, a jestli se posouvat vpřed, tak pomalinku polehoučku. Abych z toho či onoho nezbláznila, neztratila radost, že dělám s a pro konkrétní lidi, nevyprchal důvod, proč jsem vlastně začala, nepřišel pocit stereotypní osamělé manufaktury.

***

Teď si vypiju kávu a celý den budu vydechovat, budu s dětmi a budu pokračovat v rovnání a úklidu v sobě i v domě (obojí je dost potřeba). Zítřek ve znamení kurzů angličtiny a hned ve čtvrtek znovu zapnu stroj a s novou chutí se dám do objednávek. Znovu se těším!

***

Na závěr by to chtělo ještě nějaký vhodný vizuál. Jenže já jaksi o víkendu nepořídila víc, než jednu dost špatnou fotku (viz můj facebook). Já jsem si to naživo prožívala a užívala a místo obrázků mám moc fajn vzpomínku a pocit. Takže aspoň jedna květinově děkovná, levandulová, baboletní a přímo od nás.

Opičárna

Škola není žádná opičárna, to ne!
Ale zase všechno to vzdělávání, naučné a poučné může být zároveň vesele hravé a hravě veselé. Může to být při vědomí vší té důležitosti zábava.
Já měla školu ráda (taková trochu šprtka asi), a taky jsem se jí dost dlouho nemohla vzdát (to než jsem se konečně cestou necestou dostala na tu správnou trasu, i když i nábližky byly fajn).

Takže když mě oslovila budoucí paní učitelka naší budoucí prvňačky s ušitím maňáska do třídy čerstvě školou povinných, hrozně ráda jsem souhlasila. Protože pro mě taky první pokus a první výzva svého druhu. Měla jsem úplně volnou ruku, tak jsem na ní zkusila našít něco, co by tak trochu zrcadlilo dětské osazenstvo třídy.

Hlavičku velkou pro velké neznámé, pusu tvárnou pro grimasy i radostné úšklebky, duši barevnou, neúplný chrup, jazyk soustředěním lehce vyplazený, uši nastražené, ručky měkké pro objetí i vzdorovité založení, nožky s lichými ponožkami. Na jednu stranu pro všehno blbnutí světa...

... na straně druhé edukativní. Ve své klidové poloze třeba průhlednou kapsou na právě probíraná písmenka nebo numera. Na fotkách to není, ale cca půl hodiny před odevzdáním jsem ještě na tělo našila ještě několik barevných knoflíků jako možné záchytné body pro jakékoli poznatky, které budou zrovna ve vzduchu.

Svého pravého jména se určitě brzy dočká, pro mě byl pracovně Opičárna. Jak mě to s ním v procesu bavilo, tak jsem se trochu po jeho dokončení lekla a mírně znejistěla, jestli se ho jako děti nebudou spíš bát (přeci jen je něco jiného představa a něco jiného pak první snaha převést ji do střihu a do 3D), ale můj můž tvrdil, že je vtipný. Tak tomu chci věřit.

***

Ke škole prozatím jen lehce, do pondělí ještě víkend na Offce. Tady nahoře už se celý den převalovaly mlhy, ve vzduchu první vůně podzimu, první ostřejší chlad, a teď kobercové nálety deště, úplně mě to po těch vedrech dobíjí energii, fakt... a k tomu první svetr potřebný i uvnitř, v přeinách rozpláclé sledování Arabely s Madlenkou a hraní stolních her na koberci, to já tak ráda.

S podzimem na prahu prvně po dlouhé době krkolomů zachytávám pocit, že už by to pomalu mohlo být znovu fajn.