čtvrtek 23. srpna 2018

Do-s-ladit

Léto barevně ladí na podzim.
Podzim miluju. Ale přiznávám, trochu s obavami ještě takhle při srpnu koukám na padající uschlé listy. Třeba při jízdách víc do hor, kde u našeho druhého doma máme pořád dost zeleně, chladu a hmyzu... a nově taky jednu lasičku v dřevníku, která by při dobré konstelaci mohla zvládnout myší pokusy dovnitř domu. To je dobré.

I tahle taška šitá na přelomu letních prázdnin ladí s jesení. Snad jen tu lasičku suplují zajíci. A já jsem moc ráda, že se původně zamýšlený neutrální puntík z vnější strany přesunul do podšívky, že mohla vyniknout hořčičná krása z aktuální kolekce Richarda Millera (plus čokoládová koženka, plus vínové popruhy) ... 


... jejíž popelínová lehkost hned po krátkém používání potrápila svou křehkostí pro průklep. Ale všechno zlé je pro něco dobré. Minimálně jako neodkladatelný podnět pro úpravu zatahování hlavní kapsy. Aktuálně čeká na své ostré testování dvojtunel pro protažení (a následné jednodušší roz/zatahování) šňůrek.
Je vlastně fajn mít ještě možnost do-s-ladit.

pondělí 20. srpna 2018

Dyzajn market premiéra

Mám to potvrzené přes týden, ale s tím mým bláznivým prázdninovým režimem publikuju až teď. Pro sebe úplně premiérově jdu s koženkou na trh a rovnou na pražský Dyzajn market, proč troškařit, že. Ale budu tam s mou milou By Myyna, tak mám ten knedlík v krku o něco menší. 

Každopádně mě o víkendu 15.-16.9. najdete na náměstí Václava Havla. A teď, co budu mít s sebou...
Původní plán byl našít hodně kabelek a kabelkobatohů, plus nějakou tu toaletku. Jenže jsem se hned na začátku nějak zasekla. Všechno své šití mám postavéné na určité jedinečnosti, tzn. že mě jedinečně baví vytvářet tašky pro konkrétního člověka, se kterým se spolu s látkami probírám i jeho preferencemi, zálibami, potřebami, a tak... až vznikne jeden neopakovatelný exemplář, jedinečný jako jeho majitelka. Bez téhle osobní představy osoby mi to moc nejde a moc netěší, navíc při myšlence více stejných kusů se u mě poměrně rychle dostavuje strašidelný manufakturní syndrom... 

Ale našla jsem, myslím, víc jak elegantní řešení. Protože mě k účasti jemně nakopla Markéta, rozhodla jsem se ušít jen několik tašek z jejích by myyních látek, hlavně z těch, které si už pěkně dlouho syslím a které aktuálně nejsou k sehnání (i když za tyrkysové sýkorky bych se strašně moc přimlouvala třeba na úpletu). Každý typ kabelky bude pouze v jednom, maximálně dvou lehce odlišných provedeních, takže to bude taková malá limitka z absolutní limitky.

Vzorek tu...

Z nádherné látky Od soumraku do úsvitu pak budou spíš toaletky a překlápěcí psaníčka, na velkou kabelu je ta něžně světlá nádhera trochu nepraktická...


Ovšem největší podíl a prostor budou mít moje věci pro děti, konkrétně pyžamožrouti a sponkovníky. Mám v různých fázích rozpracovanosti cca 20 kousků od každého, ale pozor, znovu nebude ani jeden v úplně stejné kombinaci, toho se mi pořád ještě daří zuby nehty držet. Určitě beru třeba tyto:




K některým žroutům mám i vlajkové girlandy do páru (samozřejmě budou k dostání i samostatně). Některé girlandy budou samotné, především ty černobíle ideální pro rozkoukávání miminek :).


Sponkovníků tu už mám taky spoustu, ale trochu vázne koordinace výroby a postprodukce:))), tak se budu chlubit dodatečně. 
***
Konec hlášení z podhůří, odjíždím za svými prťaty a dalším horským dobrodružstvím.