Moje

Moje čerstvá  novoroční radost.
Moje nová kabelka, ehm, tedy kabela vzhledem k těm rozměrům.

Nazrál čás nosit (ukazovat) na rameni i něco trochu víc reprezentativního, než utahané prototypy svých kabelek. Osobní potřeba, která si tak hezky sedla se zbrusu novou a nově upravenou látkou se vzorem od mé blízké by Myyna. Tenhle vzor jsem si před pár lety zamilovala na první dobrou. Kvůli vyváženosti barev, nevtíravě nepřehlédnutelné kombinaci barev a vzoru. Mám ráda japonské echino, bláznivé tak akorát, aby si člověk ještě stihl uhlídat tvář, aby ho to prozářilo, ale nepohltilo. Zároveň ale potřebuju něco, co při zachování neopakovatelné specifičnosti vyváží to sem tam šílené v mé hlavě a bude se hodit k tlumenému oblečení, které z téhož důvodu posledních pár let nosím. Tak pro to všechno je mi tohle "bájmíní echino" neskutečně blízké. A jsem moc ráda, že závěrem loňského roku ruka Šárky Klimánkové zrealizovala obnovené, byť v několika ohledech odlišné (takže jsem posledních 6 měsíců svým zákaznicím o jedinečnosti posledního kousku původní látky nekecala) provedení téhle látky.

Kabela o velikosti cca 35x40x9 cm. Pro sebe zapínání jen a pouze na magnetický druk. Zipy jsou v mém případě při přesouvání učebnic, laptopu, věcí ze škol(k)y - těch věciček, které člověku bez ladu a skladu při vyzvedávání přistanou v ruce a čekají na bezedný prostor, obzvlášť - naprostou zbytností. To, co potřebuji mít bezpečně schované a oddělené, mám ve velké skryté vnitřní kapse. Každému ovšem vyhovuje něco jiného a interpretacím se meze nekladou. Jo, a ta ucha. Koženka by možná působila elegantněji, ale nejde o přírodní materiál, který se věkem a užíváním stylově "ošuchá". Koženka je prostě z podstaty umělá a dlouhodobým a častým užíváním má tendenci se lámat. Proto čím dál víc a častěji lobuju za textilní ucha a popruhy, které strárnou spolu a v souladu se zbytkem. Mám je i tu, pevně vyztužená, prošitá.

A když už to mám v titulku, tak tohle je taky moje... pracovní, nezvykle uklizené, v tomto roce plánovaně proměňované, šicí, učící a hlavně milované. 

Můj svět.

Dyzajn market premiéra

Mám to potvrzené přes týden, ale s tím mým bláznivým prázdninovým režimem publikuju až teď. Pro sebe úplně premiérově jdu s koženkou na trh a rovnou na pražský Dyzajn market, proč troškařit, že. Ale budu tam s mou milou By Myyna, tak mám ten knedlík v krku o něco menší. 

Každopádně mě o víkendu 15.-16.9. najdete na náměstí Václava Havla. A teď, co budu mít s sebou...

Původní plán byl našít hodně kabelek a kabelkobatohů, plus nějakou tu toaletku. Jenže jsem se hned na začátku nějak zasekla. Všechno své šití mám postavéné na určité jedinečnosti, tzn. že mě jedinečně baví vytvářet tašky pro konkrétního člověka, se kterým se spolu s látkami probírám i jeho preferencemi, zálibami, potřebami, a tak... až vznikne jeden neopakovatelný exemplář, jedinečný jako jeho majitelka. Bez téhle osobní představy osoby mi to moc nejde a moc netěší, navíc při myšlence více stejných kusů se u mě poměrně rychle dostavuje strašidelný manufakturní syndrom... 

Ale našla jsem, myslím, víc jak elegantní řešení. Protože mě k účasti jemně nakopla Markéta, rozhodla jsem se ušít jen několik tašek z jejích by myyních látek, hlavně z těch, které si už pěkně dlouho syslím a které aktuálně nejsou k sehnání (i když za tyrkysové sýkorky bych se strašně moc přimlouvala třeba na úpletu). Každý typ kabelky bude pouze v jednom, maximálně dvou lehce odlišných provedeních, takže to bude taková malá limitka z absolutní limitky.

Vzorek tu...

Z nádherné látky Od soumraku do úsvitu pak budou spíš toaletky a překlápěcí psaníčka, na velkou kabelu je ta něžně světlá nádhera trochu nepraktická...

Ovšem největší podíl a prostor budou mít moje věci pro děti, konkrétně pyžamožrouti a sponkovníky. Mám v různých fázích rozpracovanosti cca 20 kousků od každého, ale pozor, znovu nebude ani jeden v úplně stejné kombinaci, toho se mi pořád ještě daří zuby nehty držet. Určitě beru třeba tyto:

K některým žroutům mám i vlajkové girlandy do páru (samozřejmě budou k dostání i samostatně). Některé girlandy budou samotné, především ty černobíle ideální pro rozkoukávání miminek :).

Sponkovníků tu už mám taky spoustu, ale trochu vázne koordinace výroby a postprodukce:))), tak se budu chlubit dodatečně. 

***

Konec hlášení z podhůří, odjíždím za svými prťaty a dalším horským dobrodružstvím.

Prototyp naostro

Dlouhé plánování, dlouhé promýšlení napříč všemi vzhledy, tvary a rozměry... až nakonec pro dlouho zadanou objednávku vnikl prototyp mého prvního batohu. Toho času už dlouho (cca měsíc) nošený, a tudíž řádně otestovaný, takže s ním můžu ven. Před naše dveře i do svého virtuálu.

A není to žádný "backpack" se šňůrkami, ale klasická stojatá sršňovka s popruhy. Takže náklad třeba několika víc jak áčtyřkových učebnic + další 2/3 objemu pro ne-zbytné doplňky udrží a unese bez nepříjemných zářezů do ramen. Pravda, u samotného systému proměny batohu v kabelku na rameno (protože to tahle věc fakt umí!) jsem se nechala inspirovat. Ale jen okem, konkrétní rozměry úponů (jejich přichycení k lemu) a popruhů jsou podle mých potřeb a představ. Protože bezskrupulózní kopírování pro prodej nemám ráda, u jiných, natož u sebe - snad se mi daří nekázat vodu a nepít víno.

Modelka moje v drobnohledu: míry těla tašky v. 40 cm (+ 3 cm stahovatelný lem), š. cca 30 cm, h. 7 cm. Délka popruhů mám na svou 172 cm vysokou postavu 72 cm (plus prodloužení o úchytky a kruhy), tohle se pak při zakázkovém šití řeší na tělo (na výšku majitelky/majitele). Třícentimetrové popruhy jsou z toho nejpevnějšího plátna, které jsem schopna sehnat. Koženkové by třeba vypadaly lépe, ale po dlouhodobém (řekněme přes rok) nošení a častém praní s nimi nemám tu nejlepší zkušenost, začínají se lámat. Textilní část tašky vyztužená měkkým nažehlovacím ronarem. Vyztužená podšívka v původní verzi hladká, bez kapes (ať mi nedrhnou ty učebnice). Vše cenné a případným cizím nenechavým prstům zapovězené se schová ve velké vnější kapse na zip - při nošení zádech i na rameni je vše jisto jistě v bezpečí. Uzavírání hlavního otvoru stahovatelným lemem a šňůrkou. Barvám a vzorům se samozřejmě meze nekladou. Jen když něco nově, šiju ji nejdřív pro sebe - nanečisto (nepotřebujete někdo cestovní obal na laptop?). Proto ta tmavě modrá a vzor kohoutí stopy, textilní lásky.

A protože nejde o žádnou bezchybnou missí soutěž, tak i pár věcí, které jsem pro osrou verzi změnila (případně zvažuji změnit). 1. Nevím, co mě vedlo dát průklepy po celém obvodu lemu (pro protažení a funkčnost šňůrky bohatě stačí jeden, že). 2. V prázdnějším režimu má textilní koženka tendenci křivit se - v ostré verzi vyřešeno výztuží i pro koženku, drží krásně. 3. Toť úvaha do budoucna - stahování na šňůrku vázáním do mašle je trochu zdlouhavé, byť vizuálně mi přijde fajn. Plastové "čudlíky/zádrhely" (teď si opravdu nevzpomenu na oficiální název) jsou sice funkční, ale strašně nehezké, prošitým tunýlkům moc nevěřím, ale možná by stály za zkoušku (píšu si).

Na závěr ještě něco jako photo-story. Takové to, když se při pondělní půldeváté ranní, během přebíhání za pracovními záležitostmi potkáte ve dveřích se svým mužem: "Jéé, Peťo, můžeš mě rychle vyfotit s batohem?"... rychle běžíte pro co nejmenší polštář kvůli efektu plnosti, rychlé tři mobilní cvak naostro a rychlá pusa na rozloučenou a hezký den.

A když se tak koukám na výsledek, jsem spokojená. Protože jesli mám ještě někdy zveřejnit nějaké ne(na)líčené figurální foto se svými výtvory, batohy jsou jasná jednička.

Poukaz

Poslední novinka letošního roku. Šitá šitým věcem na míru.

Dárkový poukaz.

A rovnou jeden podstatný důvod proč jo poukazy (teda kromě toho, že do Vánoc už žádnou novou objednávku nemůžu přijmout). Protože vlastní zkušenost. Kabelky, tašky, ale ostatně jakékoli zakázkové věci jsou doslova i přeneseně na tělo. Protože u zakázky nekupujete jeden ze sta identických produktů v obchodním řetězci, protože nemáte za půl hodiny pořízeno. Už se mi stalo, že při nejlepší vůli jsme se s darujícím obdarované netrefili do vkusu. A to je pak zbytečné mrzení, komplikace, a vůbec blbá karma. A mě stejně nejvíc baví mluvit a probírat látky s tím, kdo výsledek bude skutečně nosit, vytvářet něco osobního, osobně odpovídajícího, už ze samotného procesu udělat zážitek.

Pokud tedy máte kamarádku, maminku, nastávající maminku, dceru ve věku, který už ocení darování něčeho budoucího, a tak ... nebo pokud chcete být obdarováni sami, do 15.12. zvládnu předvánočně odeslat.

A teď ještě pár organizačních info:

Poukázky můžou být buď na konkrétní výrobek (kuk na alba Sršení na facebooku), nebo na finanční částku. Pokud mi trochu přiblížíte šťastného obdarovaného, přiložím ještě kartičku s připevněnými vzorky látek pro inspiraci a třeba nějakým osobním vzazem. Vše je uschováno v mnou šitých obálkách... 

Platnost mám nastavenou na půl roku, pro vánoční poukazy jednotně do 30.6.2018, ať se to hezky zaokrouhlí. A taky mám vymyšlené, že s prodejem si budu brát kontakt na budoucí majitelku/le, protože sama vím, jak nadlidský výkon je někdy poukaz vyčerpat... takhle mi tu třeba leží loňská masáž, no. Proto si říkám, že bude fajn, když zhruba koncem ledna začnu mile a nevtíravě urgovat.
A jako bonus pro Vás si nebudu účtovat dopravu (zaslání poukázky zdarma je samozřejmost).
Objednávat můžete přes kontaktní formulář tady na blogu, nebo do zpráv Sršení na facebooku
***

Tak uf, tolik pracovních záležitostí. A já se už strašně těším, až se spolu se svými ratolestmi uzdravím, doplním baterky a získám trochu času na nové příspěvky tady na blogu. Děje se toho tolik krásného a já už se tolik potřebuju vykecat:).

Kónický...

...tvar kabelky, který jsem si nejprve ušila pro sebe, rok a kousek testovala, zatěžovala vahou několika učebnic, nákupy a třeba i věcmi na převlečení pro své dva dětské čuníky. Vleze se do ní opravdu hodně a prošitá koženková ucha vydrží i více kilovou zátěž. A vůbec je to jedna z mých nejoblíbenějších tašek. Kromě všeho výše zmíněného i proto, že celistvá vnější koženková fazóna vypadá dobře jak ke sportovnímu, tak elegantnějšímu oblečení. Prostě je jedno, co nosíte na sobě či uvnitř (té tašky), pokaždé to bude v pořádku.

Druhý, všemi parametry shodný kousek už jsem šila na zakázku. Zvenku a na uchách nejuniverzálnější barva koženky - černá, vnitřní, tvrdým ronarem vyztužená podšívka naopak zcela dle osobitého výběru majitelky (ale i s tou koženkou se dá "vyblbnout", odstínů mám spoustu). A míry téhle modelky -  u (oválného) dna š. 24 a h. 10 cm, navrchu šířka rovných 45 cm. Výška kabelky je 29 cm.

Zapínání na magnetický druk, které mi přijde ze všech způsobů nejpraktičtější. Zipy většinou neustálým vkládáním a vytahováním obsahu tašky hrozně trpí a často za chvíli nevypadají úplně nejlíp. Na cennosti je velká zipová kapsa uvnitř. Navíc tím, že se kabelka nosí na rameni, těsně pod podpažím, tak obavám z odcizení peněženky nebo mobilu nepropadám - a nebojím se s ní trajdat po ulicích a v mhd Prahy i měst o fous menších. 

 

Tolik reklamy na "ověřeno výrobcem" :). Chcete-li podobnou i zcela jinou, stačí napsat mail, přes kontaktní formulář tady na blogu (vpravo na liště, jen si, prosím, na chytrých telefonech přepněte do zobrazení pro web), nebo do zprávy na facebooku (odkaz taky na pravé liště)...bude mi ctí ušít.

A já jdu znovu stříhat na králíky.

Léto

... aspoň dvoukopečkové zmrzliny minimálně pětkrát za týden, pozdní večerky a dekompenzované vstávání za rozbřesku, zvykání si na znovu nemuset držet běžný jízdní řád a snaha o udržení třeba jen základních denních mezníků (třeba večerního čištění zubů kvůli té zmrzlině, že jo), nepřetržité balení tašek, velehory špinavého prádla a věčné hledání toho jednoho čistého trika, které tam někde prostě ještě musí být, ale taky bosé nohy, chrousti vylétající přesně ve dvacet jedna třicet, čas na znovubytí pospolu, deštníky z lopuchů, knížky, Černého Petra, maxi i mikro jízdy na kolách, víly v lesním porostu, pády do kopřiv... a ještě louky a voda, s chlórem, solí i přirozeně zabydlená. To všechno, zdá se, bude naše léto.

Část z toho otištěná na post-narozeninové tašce pro mou nejmladší sestřičku. Květy na červencově vyprahlé zemi, dokola temně mořské hlubiny (bez ryb - máme to obě stejně).

Velikostí š. 30, v. 35, h. 5 cm.

Popruh v čtyřcentimetrové šíři, konstrukce zpevněná, vyztužená, protože už brzy dvojité dětské štěstí potřebuje pevnou základnu. Zvnějšku kapsa na zip, zipové je i zavírání hlavního, toho času volného, prostoru.

A u nás - krom na začátku zmíněného... Madlenka stále ve svých nepraktických snových výšinách, kde všechno zemitě pokažené, neuposlechnuté, životu ne zcela bezpečné se děje "Mami, já omylem...". Michalka (pro mě stále) nepředvídatelně přepíná ze zuřivých scén svého vzdorovitého období na pozici andělského stvoření k zulíbání a většinu času a prostoru je můj ocásek, jako by si hlídala, že teď, přes léto, jí maminka nikam neodejde. Má pravdu... Mám ten luxus a možnost být přes léto povětšinou s dětmi a krom jediného dne pracovat jen v době jejich spánkového oddechu. Zas ale upřímně, já to celé vzájemné pospolu dokážu nejvíc vnímat a docenit až právě při jejich sladkém snění, se sklenkou vína a v konečně konejšivém tichu - prostě absolutní, dojímavá láska beze slov, bez zvuku.

A dnes můj poslední oficiální zaměstnanecký den.

A zítra tu naši nejmladší potřetí narozeninově přivítáme.

Tak šup do víru letošního léta.

Na koledu

Oboustranné plátěnky na velikonoční nadílku.

Loni jsem si se Zajíčkem daleko víc vyhrála (plyšáci a košíky tu). Letos je to o poznání jednodušší, ale zase praktičtější. Trochu válčíme s Madlenkou a jejím zubním kazem, takže alespoň u nás doma ušák přinesl omalovánky, knížku, foukací fixy, samolepky... prostě takové ty dentálně neškodné záležitosti, které se do tašek hezky vlezly... A od zítřka můžou sloužit jako zavazadla na věčné přenášení oblečení do a ze školky, třeba.

Co mi paměť sahá, velikonoční pondělí (přinejmenším jeho příjemnější část) patřilo hledání zajíčka, respektive toho, co po sobě nechal. A dost mě baví tuhle tradici držet i pro své děti. V noci kvůli nejistému aprílovému počasí zanechal své otisky v přízemí - barevně odlišené pro každou z holek. Ty samou nedočkavostí nemohly dospat a ranní hygienu, převlékání a snídani zvládly samy, bez pobízení a v takové rychlosti, že Peťa musel na dokumentaci pátrací akce vyrazit ještě v pyžamu.

Plán byl, že hledačky půjdou po stopách a nálepky budou postupně sbírat, až dorazí ke skrýši. Madlenka byla, i přes výrazně vyšší počet otisků a delší cestu, tradičně u cíle rychlostí blesku. Miška si zase víc než závěr užívala cestu, včetně nekonformního skladování lepítek... Venku pak přeci jen čekalo v našem nepřehledném porostu i čokoládové vejce, to bylo radosti. 

Ovšem v duchu výše zmíněného cukrovinkového embarga, jsem tři čtvrtiny rozbalené čokolády v nestřeženém okamžiku schovala na horší časy, nikdo nic nepoznal... zákeřná matka. Holky si ale stejně z koledování s tatínkem donesly plnou igelitku třpytivě zabalených figurek (zabaveno), krásně opentlené pomlázky (vystaveno) a několik skutečných, natvrdo vařených vajec na povinnou velikonoční pomazánku (snědeno)... Sama jsem tu osekanou tradici vyplácení proti uschnutí nikdy moc nemusela, nejen kvůli zvláštní genderové logice a téměř valentýnskému soutěžení která jich (koledníků) měla nejvíc, ale hlavně jsem nikdy nevěděla, jak se mám při švihání tvářit, a byla jsem přesvědčená, že jakákoli říkanka delší než dva rýmy by se měla pokutovat... Ale Madlenka, a po prvotním fňukání lehce i Miška, tímhle svátkem nadšeně žije. Tak se snažím nebýt příliš okatě brzda, ať si svou finální oblibu nebo averzi vytvoří mé holky samy...a taky abych jim neodradila koledníky:))).

S jarní, natož velikonoční výzdobou, kterou jindy dělám moc ráda, to taky úplně neklaplo. Tak jsme si aspoň v upršeném nedělním dopoledni zablbly s vyfouknutými vejci (já s Miškou tematicky zajíce, Madlenka se rozhodla pro portrétní zobrazení naší rodiny, exempláře od obou si schovám) a upekly beránka bez lepku a bez ucha, kterému Michalka hned po vychladnutí vykousla na zádech díru...

Ale jo, bylo to moc fajn :).

Osudová

Na každého čeká jedna osudová.
Láska i látka.
O tom prvním nepochybuju, o tom druhém jsem přesvědčená.

No dobře, spíš v to druhé doufám. To když při objednávání preferovaných textilií pravidelně (a vesměs nahodile) plním virtuální košík i potisky, které bych sama za sebe nebo pro sebe určitě nevybrala. To když opakovaně naprosto popírám svou averzi vůči vyslovenému i realizovanému to by se (ještě) mohlo hodit (prostě s výjimkou látek, knih, fotografií a výtvarných počinů svých dětí jsem racionálně třídící drsoň).

A abych si ještě míň fandila s odhadem, tak často beru látky, které na skladě  čekají dost dlouho. Třeba jako ta uvnitř únorově předané tašky - dobrého půldruhého roku. Protože málokdo si troufne na barevně výrazné, zlatavě orámované listoví, a to navíc v době, kdy na stromech ještě neraší ani pupence. K tomu kombinace s rudou koženkou a ve velikosti příručního zavazadla. To už chce odvahu, a taky schopnost kašlat na černo-bílé trendy i konvence.

Moc ráda jsem tento osobní atyp šila.

Přesné rozměry jsem si v tom barevném opojení nenapsala (a zrcadlovou fotku sama sebe s kabelou si sem, cudně i alibisticky, pořád netroufám dát). Každopádně jsou dostačující  na velikost šanonu a termosky s čajem. Zapínání na magnetický druk, protože častému vytahování dříve zmíněného zip zbytečně překáží a brzy se ničí. Na peněženku, toaletku, psací potřeby, mobil... a další věci potřebující utajit při cestách soukromě i mhd jsou určeny dvě velké a skrytě zazipované kapsy. A protože pedagogická činnost při současném spolupůsobení dvou malých dětí není žádné peříčko, jsou i všechna kritická místa tašky přizpůsobena násobené zátěži - čtyřcentimetrová, pevně prošitá ucha, dvojité prošití oválného dna.  Tvar, lehce odlišný právě tím oválem naspodu, jsem si rozkreslovala sama, takže je (i když opravdu jen lehce) autorsky můj.

***

A já. V pondělí jsem byla po skoro roce nakupovat oblečení jenom pro sebe. Rozhodnutá nabourat svůj šatní stereotyp tmavě modré, bílé, šedé a starorůžové, být konečně víc barevná (že se jako přes kupu veselých tónů doberu i ke korespondujícím pocitům). Takže jsem se vrátila se dvěma taškami hadříků pro holky, a v té třetí (nejmenší) se kromě výše zmíněných odstínů vyjímal jeden hořčičně žlutý tenounký pásek a jeden šátek s pruhem téže barvy. No, materiální marnost se mnou, zatím osudová:).

***

Na jaro ušiju hořčičně žlutý polštář naší pohovce.

Úschovna

Včera jsem si tu psala o sněhu a dnes prší do mlhy, ale nevadí.
My s Miškou, na víkend samojediné, protože Peťa s Madlenkou byli na návštěvě u chomutovské prababičky, jsme si to venku užívaly i ve smutně břednoucím sněhu. Jen příště bude lepší navršit na sebe něco bezpečněji nepromokavého.
***

Nepromokavá cestovní úschovna na hračky pro malou Emmu. Z kočárkoviny v sytých růžových tónech na šedém podkladu.

Velká, dvouvrstvá, na zip, vyztužená. Měla by hodně udržet a leccos vydržet.

A až jednou půjde malá slečna dvounož, tak i mini stahovací pytel na záda - na tu životně nejdůležitější hračku, která by měla být kdykoli po ruce a přístupná.

Vše ušité a předané už na podzim. Letí to.

***

A jak moc to letí jsem si znovu uvědomila dnes odpoledne. Uklízela jsem v Binčusu, našem skladu a materiální třinácté místnosti. Michalka mi dělala společnost. Povídaly jsme si a mezi řečí řešily péči o jedno z jejích mnoha miminek. Dávala ho do velkého sporťáku, krmila, přikrývala... až nakonec se na už dlouho nepoužité vozítko vyšplhala, jako že ona sama je to nemluvně. A když jsem jí tak po chodbě vozila sem a tam na procházku, zpívala ukolébavku a konejšila, že všechno je dobré a může spinkat, přešlo mi to z úsměvného okamžiku do lítosti. Že ze svých dvou skutečných miminek v tomtéž kočáru mám mrknutím oka slečny, že si spoustu okamžiků z toho bleskového letu pětilety bez fotek  a zápisků skoro nevybavuju, nebo jen zkresleně. Že se to nevrátí...

Potřebuju velkou úschovnu do úschovy.



Plavací

Věci do školky pro jednu i pro druhou, plavání jakbysmet, tancování pro Madlenku, mých několik kurzů, moje cvičení... Pocit, že zbytečně velkou část času a mentální kapacity věnuju na správné a včasné chystání a přemisťování svršků, botiček, lahví na pití, hygienických potřeb, psacích potřeb, učebnic, klíčů... vyvrcholil, když jsem onehda přišla po celodenním pracovním lítání na jógu a zjistila, že to tmavé na dně kabely jsou předchozí den ve školce posbírané elasťáčky holek, nikoli můj cvičební úbor (ten  si stále hověl nachystán na stole). Narvaná do úzkých džín jsem dost dobře neprožívala ani úvodní dechová cvičení, možnost dostat se do jogínských pozic samozřejmě nulová. Takže předčasný odchod, nepříjemný vnitřní dialog se špetkou samohany a rozhodnutí ušít nám všem tašky na všechny příležitosti.

Tady Madlenčin taško-pytlík na poškolkové plavání. Pro Majdu šňůrky na záda, pro mě ucha na nošení v ruce.

Madlenka už od letoška plave v kurzu bez rodičů (k oboustranné spokojenosti, nutno dodat), takže na velkou osušku, plavky, šampón, hřeben, přezůvky a plavecké brýle stačí i tyto dětsky nositelné rozměry. Při troše snahy a fyzické síly by se tam vešel i župan, ale ten většinou není potřeba.

Zavazadlo šité z kočárkoviny, která mi zůstala z šití batůžků pro holky (tady). Na tento materiál nedám dopustit. Je lehký, pevný, výborně se udržuje, jen tak nepromokne, rychle schne a dobře se s ním pracuje.  Ucha z nylonových popruhů, barevně ladící se stahovatelnou šňůrkou.

 

Na mokré plavky a kosmetiku ještě menší kapsa se zipem, geniálně jednoduchá záležitost z jednoho pruhu látky.

Jsem spokojená :).

Ještě

Tak ještě poslední letní rest.

Taška cross body ušitá a předaná v polovině prázdnin. Pro kamarádku. Lichotí mi, že na jejích bedrech bude viset už druhá sršňovka. I když to hlavní druhé, co se ji za chvilku dostane do rukou, nějaká kabela vizuálně ani jinak rozhodně nepředčí. Já se těším!

Každopádně, geometrická látka, o kterou jsem v obchodě jen letmo zavadila pohledem... a přesně věděla, že tohle je pro Blanku. Spojení se střední šedí koženky se mi hrozně líbí - a to i s tou výraznou červenou uvnitř. Když jsem ji ušila, tak jsem si chvíli pochodovala po pracovně a zálibně se okukovala v zrcadle, protože tuhle bych nosit mohla, sem tam. Jen na nošené nafocení nedošlo, protože to bych si musela převléct kalhoty, triko, boty, obličej... což je na vzácnou dobu poledního klidu trochu moc práce, že ano. Takže zvěčněno opět pouze balkónově.

Zapínání na přání na druk. Nastavitelný popruh z koženky (pro mě stále nepokořená výzva). Dvě olemované vnitřní kapsy a skrytá kapsa na zip, jejíž vnitřní část kopíruje vzor vnější části (tohle propojení mě baví.

A dál už snad aktuální věci. Protože začalo to nové období, a tak ... ale tom jsem se tu rozepisovala posledně.

Úhelník

Geometrie na přání. Předaná... no, už to bude měsíc.
Lehce sportovní menší taška přes tělo. Obdélník v zásnubách s trojúhelníky. Tu látku mám hrozně ráda. Nadechnutí mezi tóny - pastelově, lososově, šedobéžově - v šedém ohraničení.

Uvnitř geometrický vzor jiné úrovně i složitosti, s vnějškem ale souzní, řekla bych. I s tenkou přímkou vnitřní skryté kapsy.

Klopa na magnetický druk, souměrné uzavření s jemným klapnutím, ten zvuk mě podivným způsobem uklidňuje.

***

V hlavě se připravuju na rozhodnutí. O tom co bude, co chci, co umím a co můžu. Nic extra, závažné tak akorát, že už to nejde o moc déle odkládat. Jednou to rozlousknout musím, tak či onak. Dávám si třeba týden... Včerejší volný den. Moc jsem ho potřebovala. Potřebovala bych jich o něco víc. Srovnat si to, srovnat se. Být víc v klidu. Tlačím do dveří s panty v protisměru. Jsem unavená, z ukřičeného léta, a tak, nic extra... Dnešní azurová obloha a vyšponovaný teploměr. To horko mě rozčiluje a těším se na babí léto. Poprvé jsem ho ucítila v půli měsíce. Za druhou půlku přijde... Měla bych udělat spoustu běžných věcí, i těch už chrastících kostmi. Nechce se mi. Dávám si třeba týden... Hledám pravý úhel v mnohoúhelníku.

Letí

Sovy letí. I jako motiv, třeba na látkách. Nevím čím to, že tenhle opeřenec tak táhne napříč věkovými kategoriemi. Ale říkám si, že sovy jsou moudré. Sovy to ví.

A já zase vím, že když se spojí dospělejší verze sovího potisku s šedou koženkou, může vzniknout vizuálně krásně odlehčená letní taška.

Taška odlehčená, ale dost velká a pevná, takže až na podzim přiletí vrána, vše potřebné unese.

Taška veselá i uvnitř šedým puntíkem na světle modrém podkladu. A s vnitřní skrytou kapsou na zip, aby nic cenného přes magnetický druk neufrnklo.

A k tomu ještě ladící toaletní taštička. S růžově koženkovým pruhem uprostřed, na odlehčenou.

Reni, ať taška dobře slouží a u všeho dalšího bezproblémový let a co nejhladší podzimní přistání!

Konspirační

Tohle byla konspirace.
Protože Š. chtěla tašku na kočár, jenže V. už si ji se mnou nějaký ten pátek na tajňačku domlouvala jako dárek. Starší ze sesterského dua jsem slíbila, že ušiju, ale nic nepovím, nenaznačím, budu se tvářit, že ještě nemám hotovo, a to až do příchodu malé A. na svět. Pro mě dost těžká věc, tak jsem raději moc nemluvila, moc nekomunikovala, ale šila.

Všechno na všech třech stranách dobře dopadlo a týdenní slečna má barevně ladící a prostorově odpovídající doprovodné zavazadlo.

Zvenku červený proužek, uvnitř puntíky do kontrastu. Kapsy na přebalovací podložku, plínky, ubrousky a krém. Námořnicky modré lemování pro lepší orientaci. I když jsem byla Š. ujištěna, že kapes si můžu udělat podle libosti, protože já su bordelář, i kdyby tam bylo 10 přihrádek, budu tam mít bordel.

A zapínání na zip a odpojitelný popruh a připojitelné popruhy na madla kočáru.

Ještě k tomu vzhledu. Přišlo mi, že Š. docela vystihuje, a to nejenom proto, že má kočky ráda.

Drobná, okatá, dalo by se říct ztělesněná křehkost. No, zdání klame. Ve společnosti ji na nějaké přehnané extrovertní řečnění neužije, ale má úžasnou schopnost přesně mířenou a vtipnou poznámkou rozložit člověka na drobné proužky. Je tvrdohlavá a přímá a určitě se na nikoho nebude sladce usmívat a přikyvovat jen proto, že by to pro ni mohlo být v budoucnosti výhodné.

Takoví lidé jsou, myslím, v téhle panáčkující době hodně třeba.

Po kapkách

Taška pro kamarádku.
Od její maminky k jejímu víkendovému svátku. A malá toaletka ode mě.
My se známe přes další kamarádku a už nějaký ten měsíc spolu plaveme. Protože máme stejně staré děti, protože kapky jemně chlórované vody dopadají při batolecím i poškolkovém plavání na obě stejně, na mé dcery i na její syny.

Modro modrá barva deště na klidné mořské hladině.

Něco jako tisícerá potřeba dětí, kterou člověk musí vstřebat, pojmout, zahrnout.

Nebo vsáknout do zemitě hnědé podšívky.

A taky na jedné straně ukrýt prostředky pro různá dětská materiální přání a touhy, třeba do vnitřní zipové kapsy. Na druhé pak rychle zpřístupnit kapesníky k otření slz z odřených kolen a zmrzlinových pus, a taky na telefon, aby se šlo rychle do(od)volat.

***

Já taky po kapkách žiju letošní léto.

S o něco větším vypětím, než ta předchozí. Protože už nemáme doma miminko a starší slečnu, jejichž potřeby šlo vcelku pohodově zvládat, ale dvě svébytné osůbky prosazující si svůj prostor i postoj -  fyzicky, psychicky, zvukem.

Jsem průběžně unavená, často bezradná a nezřídka vytočená do poslední kapky. A zoufám si Peťovi a potřebuju útěchu a verbální poplácání po zádech. A pak, třeba jako teď, když už je v domě pár hodin ticho a v postýlkách jen snové převracení, jsem za ty letní deštíky, bouřky i průtrže mračen vlastně ráda.

Protože bez vody by nebyl život.

***

Dancing in the rain.

Tak zase ráno:).

Na

Na konec školkového roku.
Na letní nákupy.

Dvě vetší pro paní učitelky, dvě menší pro tety. Ale všem stejně velký dík za Madlenku - za trpělivost, inspiraci a obyčejnou lidskou blízkost. Ty nejsou samozřejmé.

Ani ten obrovský posun, který Majda za předchozích deset měsíců udělala.

Plátěné tašky díky kloboukovým gumičkám snadno složitelné a umístitelné do kabelky. Plátěnky dvouvrstvé (aby něco unesly) a bez výztuže (aby se daly lehce srolovat). Pratelné, žehlitelné, prostě klasika.

A ještě trochu blízkého zobrazení.

Zajíc je, zdá se, můj letošní motiv.

A sovy zase motiv věčný a vděčný.

Dnes došita a rozšita spousta dalších věcí.
Prázdniny rozjety se vší parádou.
Ale předvádivou potřebu ze všeho se vypsat poslední týden přebíjí nutnost se vyspat.
A tak většinou chodím spát už před půlnocí a příspěvky v hlavě jen rozmýšlím ... do šuplíku.
Mám na to celé léto.

Dárková

Dárková taška na včerejší narozeninovou oslavu.

Pro úžasného kluka, který toho za pět let života přestál tolik, že by se leckomu z nás dávno podlomila kolena (mně určitě jo). Obdivuju ho i jeho mámu, jak to zvládá (to já bych zřejmě ne).

Neobyčejný klučina s obyčejnými klučičími zálibami.

Proto ta dárková taška s auty.

 

 

Celolátková, tedy pratelná na 40°C (i na 60°C bych si troufla), kdyby pak měla sloužit i jako úložiště hraček při výletech, nebo úschovna věcí do školky.

 

A uvnitř kromě semaforu na baterky (ten mi zas tak fotogenický nepřišel, ale oslavenci se prý dost zamlouval) ještě tahle vlastně prázdninová knížka. Nejdřív mě zaujal název, který napovídal, že tam asi bude dost dopravních prostředků, které prý kluky ba (vím já, já jsem dlouhodobě zaseklá u kočárků pro panenky :) ).

Ale uvnitř nejenže jsou ty způsoby dopravy, ale taky několik pěkných tvořivých návodů, jak jejich vyloupnutelné šablony kreativně využít. A to se, myslím, o letním volnu bude hodit na všech frontách.

***

A teď pro změnu zabalit plátěné tašky jako dárky pro paní učitelky a tety ve školce. A taky na dosah nachystat novou literaturu pro mé dvě Sršnice. Něco mi říká, že bude potřeba hned jak procitneme do prvního července. Prázdniny, uf :).

S lehkým důrazem

A znovu šiju.
Kabelka lehce okřídlená, s důrazem mořských hlubin.

 

Kabelka klasické velikosti 35x40. Náramenní ucha, uvnitř na formálně lehce kontrastní podšívce dvě tvarem i barvou přiznané kapsy a jedna skrytá, zipová.

Kabelka pro člověka obrovské vnitřní síly, výdrže a neuvěřitelného odhodlání. Člověka, který nesobecky zvládá přetvářet  tisíce obtížných bodů v lehkost bytí. S důrazem na to nejdůležitější.

Kabelka, která koncem měsíce poletí za oceán.