Pyžamožrout ušatý

Nový druh, nový svého druhu.

Podařilo se mi zkřížit mou autorskou hračku a žrouta pyžamek.

Pyžamožrout ušatý, seznamte se, prosím.

Za impuls moc děkuju S. Tak lákavá objednávka se nedala odmítnou ani přes dávno uzavřené vánoční zakázky. 

Trochu jsem se bála, jak to všechno premiérově dopadne, trochu se zapotila při zvětšová původního střihu tak, aby se do bříška vešlo dětské pyžamko, aby to všechno proporčně sedělo. Materiál je stejný jako u klasických králičích panenek nebo sponkovníků, tedy minky, bavlna, filc a tady ještě měkké filcové ručky pro hebká objetí. A přes drobné mouchy, které chci ještě vychytat, to vyšlo, myslím, hezky. I když jsem si, pravda, musela v prvních chvílích zvykat na neobvyklou velikost. Ušatý pyžamožrout je totiž se svými 60 cm na výšku (bez uší!) pěkný obřík a v postýlce nebo zavěšený bude nepřehlédnutelný. 

Pyžamožrouty věrně kopírující populární dětské postavičky tak trochu ze zásady nešiju. Když už, tak jen s náznakem požadovaného předlohy, ale pořád ve tvaru a s hlavními prvky těch "mých", klasických. Tohle je ovšem originál. Teď už jsou tito žroutí králičí originály na cestě ke svým malým majitelkám.
A já si moc přeju, aby po vánočním rozbalení byli pořádně hraní, pravidelně krmení a prostě tak nějak celkově dělali radost!
Jako mně.

Proti strachu...

pyžamožroutí medicína, napadlo mě. Ale popořádku.

Zatímco na facebooku Sršení běží do úterního (29.5.18) poledne červnová - protože měsíc Dne dětí a finišování dětského úsilí ve školkách a školách, což je dobré ocenit - soutěž o jeden exemplář dle výběru, já si tu teprve sepisuju článek k výsledku té předchozí, únorové. No jo, na fcb to žije rozhodně víc než tu :).

K výhernímu pyžamožroutovi ještě jeden do páru bráškovi. A protože bráška to v pylové sezóně nemá úplně lehké, jeho polštářek představuje verzi nové generace. Aneb pyžamožrout s úschovnou navíc - třeba na kapesník. Všitá kapsa krásně zapadne do jednoho z barevných pruhů, decentnost celistvosti vzhledu a bezbariérovosti přístupu i po tmě zaručena. 

A teď co mě během šití napadlo, nebo spíš došlo...

... že do téhle kapsy může jít schovat mnohem víc věcí, než jen ten kapesník. Poklady, důležité věci. Nebo třeba různé strachy, bolístky a dětská trápení, která se malým lidem těžko formulují do slov, honí se po nocích, blbě se s nimi v jejich neuchopitelné podobě pracuje. U nás se svého času například hrála stínohra, povídaly vlastní pohádky s vlastními postavami (sloník Kubík jako to přešlapující já a holčička Brigitka (protože Peťa napoprvé rychle hledal oslovení, které se nikde v našem okolí nevyskytuje a nikoho konkrétního nepřipomíná - jednou chci tohle povídání pro čistě soukromou potřebu zaznamenat na věčnost) jako to já-moudré, a tak. Tak si říkám, že tahle pyžamožroutí kapsa by mohla být k užitku i tímto způsobem - dětem pro nakreslené nebo jinak zhmotněné strasti, které před spaním do kapsy uloží, a rodičům, které je najdou, dešifrují, porozumí... a ráno už se může zčerstva a s pochopením povídat.

Protože co vás ne(se)žere, to vás posílí.

A na závěr neohrožené bratrské duo hezky pohromadě.

Milé dámy...

... deset z deseti nutričních poradců potvrzuje, že snídaně je důležitá. Stejných deset (i přes započatý masopust) souhlasí, že pyžamo se do zakázaných potravin nepočítá.

Všemi deseti tak lze našim dívčím dítkám doporučit milé dámy pyžamožroutí.

Hani, moc děkuju za impuls k další šité lásce pro děti (spolu s králíky a sponkovníkem)! Protože tento polštář s kapsou na pyžamo je nejen užitečně naučný pro úklid pyžamek, ale i baví. Teda mě určitě. Proto se z Hankou prvotně zadané varianty pro syna - kuk tady (a pak několik jiných provedení v pyžamožroutím albu na facebooku Sršení) - vyvinula i verze pro dcery, na zkoušku a pro změnu pro ty mé.

Takže v rámci testovacího modelu pro Mišku - místo bujné čupřiny korunka, místo vatelínem vypaných svalů na založení schopných pažích sepnutelné ručky. Troška krajky, dlouhé řasy, nosánek (jako) vyšitý a barevně odpovídající aktuálním preferencím majitelky.

Ovšem to neznamená, že jsou holky jen bezbranná a bezzubá stvoření, aby bylo hned po ránu jasno. To víme, to známe. Korunka ne-korunka. Ve fialové ...

... a dokonce ani s převahou růžové. Mimochodem jsem ještě donedávna nevěděla, že dříve byla převažující barvou pro miminka-kluky právě tato, přičemž holkám jako značení oblékali převážně modrou. Prostě stereotypy třeste se.

Foto pyžamožroutky naší Madlenky - noční obleček ve velikosti 122 slupnut jakoby nic, holky šikovné.

A na závěr ještě provnání sil a velikostí na mých vlastních modelkách v čase čerstvě předvánočním... Miška na svých měkce bosých tlapkách neslyšně doběhla Peťu v našem "skladu" ve chvíli hledání nových baterek do některé z bláznivě hlučných hraček a při té příležitosti objevila i zamýšleného Ježíška. Ve světle přímého dotazu "Čo to je?" už nešlo s krátkodobou omezeností 3,5 leté paměti počítat, takže neplánovaný ranní dárek od maminky pro obě. Vlevo s člověčí velikosti 110, vpravo 122. Pořád je kam růst a ještě pořád to stačí.

***

A pod čarou snad ještě k těm streotypům, a tak. Zážitek z dneška, celkem se hodí. Čerstvý sníh, čekání v koloně na výjezd z parkoviště u místní sjezdovky, kolem pěti minut snažící se pán ob auto přede mnou vyjet do prudšího kopce se zledovatělým podkladem. S dalšími lidmi pomáháme rozlačit. Po mé poznámce, že není s pohonem na dvě kola před zlomem nejlepší nápad přidávat na plynu a bylo by fajn zkusit to spíš  vzít víc po zasněžěné a nerozježděné krajnici, jsem z naštvaného bručení a pohledu daného řidiče celkem fyzicky cítila všechen ten antagonismus vůči růžové, krajkám, slabým (nejen) pažím a princeznovským korunkám svého pohlaví. 

Vřelo to oboustranně. 

Jeho závěrečné mlčenlivé uhnutí autem, můj adrenalinem napumpovaný, lehce prokluzující výjezd napoprvé. A ve zpětném zrcátku pan řidič vyjíždějící na chlup stejnou trasou... 

To není o plácání sama sebe do ramen, jen že nutně nemusí být tak důležité barvy, jako spíš cesta.

Oboustranně.

Pyžamožrout

Jóóó, konečně i něco pro dorůstající mužské pokolení.

Pyžamožrout na ráno, měkký polštářek na noc.

Moc příjemná vánoční zakázka, barvy a hlavní tvar na přání, zbytek už byl na mně.

A hrozně moc mě to bavilo!

Rozměrově je tenhle nenasyta cca 35 x 30 cm. Materiál bavlna, úplet, minky, fleece, semiš. Po celé přední ploše je kapsa na zip, která bez problému spolkne pyžamko všech dětských velikostí. A když ho otesánek večer znovu vyplivne, může na jeho stále měkkém, dutým vláknem vycpaném tělíčku dítko krásně odplout do spánku. Do kštice ze zapleteného úpletu jsem přišila i poutko pro případnou potřebu zavěšení. Dlouhé, měkce vycpané ruce pro objímaní i frajerské založení.

Tohle šití pro mě byla obrovská radost a zároveň výzva, protože já jsem (díky ženské převaze v užší i širší rodině, u kamarádek...) zajetá spíš v tom dívčím světě víl, kouzelných bytostí, sem tam lehce emancipované princezny, panenek.  Takže vytvoření něčeho klučičího (neutrálního) byl neustálý vnitřní rozhovor, jestli už to je dost pro kluky a ještě není příliš děsivé, a tak. Ale s úsměvem od ucha k uchu jsem si po delší době užívala promýšlení a vyváření něčeho nového.

***

Nastřiženy mám ještě dva žravé polštářky pro své holky, ty ovšem budou znovu ve výše zmíněném dívčím módu. Všechno chystané v nejvyšším stupni utajení, po nocích, pro mé děti bez sršní etikety. Protože Madlenka i Míša mají oči všude, protože Majda už má dost smysl pro detail, tak ať nám ten Ježíšek ještě chvíli vydrží.

Ale kdyby byl zájem, můžu pod stromeček a za zaváděcí cenu 500,- rovných (+ případné poštovné) ještě pár kousků pro kluky i holky stihnout, stačí mi napsat :).