čtvrtek 26. února 2015

Jako když tiskne

Poslední dny jsou náročné. Naléhavě se potřebuju aspoň částečně vracet do rovnováhy. Aspoň nějakou maličkostí. Jako třeba sednout ke stroji, chvíli poslouchat mechanické vrčení a koukat, jak vzniká něco nového. A včera večer to na chvíli vyšlo. Vznikl košík na kosmetiku do koupelny - hnědá koženka z poslední objednávky na Fleru a látka s tiskem vlastní výroby...

To jsem si tak totiž říkala, že bych konečně měla tuhle techniku vyzkoušet. Taky jsem si říkala, že na tom nemůže být nic až tak těžkého, prostě si ořežu bramboru, natřu barvou, obtisknu a hotovo.  Samozřejmě jsem byla vedle jak ta jedle :))). Při pitvání brambory jsem si málem uřízla prst, alternativní "razítko" z houbičky na nádobí (viděla jsem to na youtube) by určitě líp vystřihla i Majda (kdybych měla odvahu ji k tomu pustit). Nakonec jsem vzala zbytek moosgumi a příslušný vzor (z ambiciózních patnácti mi reálně zůstaly dva) jsem nalepila na víčko od skleničky. Ale ani potom to nemělo úplně hladký průběh. Jednotlivé obtisky se mi z nějakého záhadného důvodu nedařilo otisknout aspoň zdánlivě souměrně, často mi ve vzoru barva skoro chyběla, kdežto kolem jí bylo plno. Zkázu a zoufalství završila Madlenka, když u mého veledíla dostala záchvat kašle. Zasažená místa se pomalu rozpíjela a odsuzovala nebohé plátýnko do koše. Druhý pokus jsem pro jistotu dělala až po návratu Peti z práce a v bezpečné vzdálenosti od dětí... No jo, ještě mi zbývá dlouhá cesta, než budu moct použít svůj oblíbený vzor listu gingo biloby, než budu tvořit jako když tiskne :))).




Na dobré cestě

Dnes poprvé je oběma holkám líp. Madlence zabrala antibiotika a začíná řádit. Michalka se uzdravuje pomalejšími krůčky, ale naštěstí už je bez horeček.

Já trochu schizofrenicky a v několikaminutových intervalech přepínám mezi rolí zdravotnice a animátorky. Zdravotnice by tímto chtěla udělit Oskara vynálezcům odsávačky hlenů zapojitelné do vysavače a inhalátoru. Bez nich bychom tu mohli na spoustu věcí kašlat daleko déle a intenzivněji. Cena animátorky pak putuje k aktuální kampani Albertu, který k nákupu dává skládačky různých postaviček z farmy. Ale pozor, konečně nejde o žádné odpudivé nebo rádoby líbivé figurky z plastu nebo gumy! Konečně je tu něco z papíru, tvrdého, s docela povedenými obrázky. A tak jsme s Madlenkou vytáhly velký kus papíru, pastelky a začaly té domácí zvěři kreslit domečky, rybníky, pole, louky, lesy. Madlenku to baví, ale ještě větší zábava je ty figurky do kousku rozebrat a skládat zvířátka úplně nová, takže tu je třeba kozopes, prasoosel, husoslepice (co to žere a kde to asi bude bydlet?) ... traktor se nám (zatím) naklonovat nepodařilo.
 
A taky je dobrá tabule (originálně nám visí na zdi v kuchyni a píšeme na ni nákupní seznam). Od té doby, co ji "objevila" Madlenka, leží hlavně na zemi a vznikají na ní úplně jiné světy, než je ten konzumní.
 
Mišulka, pokud zrovna nespinká a nenabírá ztracené síly, na všechno to tvoření okolo jen odevzdaně kouká. I když dnes už o sobě dávala vědět mnohem důrazněji :). Věřím, že za pár dní bude v pořádku.
Jsme na dobré cestě!!!


 

 

sobota 21. února 2015

Začarované

Od začátku roku je to pro nás nějaké začarované. Sotva se jeden jakžtakž vyhrabe z nemoci, další uléhá. Kapesníky, sirupy, odsávačky a hektolitry čaje jsou našimi nejčastějšími společníky. Po pár dnech ve školce to opět vypadá na další týden pospolu. Takže už přemýšlím, čím budu ta svá koťata zabavovat, aby nám bylo víc hej, než ouvej.

Trochu inspirace jsem našla na návštěvě dětské výstavy Radka Pilaře. Skládačku z maxikostek asi nevyrobím, ale taková čarovná stínohra nebo "pohádkový rám" by nemuselo být nic těžkého. Nebo spíš vím, koho poprosím o výrobu :). A když se na šňůrách omrzí pohádkové příběhy, můžeme pokračovat s Madlenčinou oblíbenou hrou "na školu" a zavěšovat písmena, číslice, tvary, barvy, nebo kouzlit s různými posloupnostmi, např. jak ze semínka vyroste kytička, jak se z kukly vylíhne motýl, jak se proměňují stromy během ročních období, jak funguje lidské tělo...

Takže abrakadabra...nudo, zdraví, nálado!




úterý 17. února 2015

Zpětně

Madlenka šla v pondělí po třech týdnech do školky. Na jednu stranu docela úleva od zdvojeného koloběhu (teď si třeba můžu během Michalčiné spací půlhodinky dát v tichu kafe, psát blog, číst, dělat věci do školy (ne, ty ne :) ). Místy jsem měla pocit, že mi dochází síly, často mi docházela trpělivost. Ale ono to mělo i spoustu krásných okamžiků a vyústění. Asi úplně nejlepší je, že doma začínám mít místo miminka a školkačky dvě sestřičky, které na sebe hrozně hezky reagují a, v rámci věku a možností, si "hrají". Madlenka si Míšou povídá, daleko lépe a s minimem protestů (konečně :)!) chápe, že je zrovna nutné něco kolem a s Miškou dělat. A Míša je teď bez Madlenky celá nesvá, uplakaná a daleko víc na ni doléhá to její zubní (nebo čertvíjaké trápení). Když se včera Majda vrátila ze školky, měla Míša nelíčenou radost a úplně ožila. Jsem moc ráda.
Jen bych chtěla umět některé věci vidět, ocenit, užívat si hned, a ne až zpětně.
***
Další z Madlenčiných výtvarných počinů pár dní nazpět. Kresba fixem na textil. Budou z toho polštáře pro babičky a dědečka. Většinou jde o motivy "Majda", "Majda s..." nebo "šnek"... Jedno dílko jsme dali v rámci svatebního daru našim Šťastným - nutno dodat, že tam Madlenka nakreslila nevěstu, ženicha, jejich budoucí tři děti a jejich dům. Jen jsem to, bohužel, úplně zapomněla vyfotit.
***
A ještě nová květinová dekorace u nás doma. Ze svatby, která byla krásná, pohádková, veliká. A já se k ní ještě v budoucnu vrátím, až budu mít nějaké fotky (sama jsem žádné nestihla). Takováto veselka si zaslouží víc, než jen pár zpětných řádek.
 
 
 

pátek 13. února 2015

Už zítra

Už zítra si bude brát moje nejmladší sestřička mého úžasného švagra.
Už dnes jsem trochu naměkko a dojatá.
Už celý týden musím Madlence alespoň jednou za den pustit video z naší svatby a před spaním znovu povídat, jak to tehdy celé bylo.
A že to bylo krásné, veselé a klidně bych si to znovu zopakovala (se stejným mužem samozřejmě :) )...
Přijde mi, že se kolem mě poslední dobou rozpadá hrozně moc vztahů, někdy jsou ty důvody opodstatněné, nevratné, ale většinou to je kvůli malichernostem, neschopnosti zatnout zuby a se situací se porvat, nezodpovědnosti... Je mi z toho smutno.
A tak je pro mě zítřejší svatba jako balzám. A moc se těším na slib dvou krásných lidí, kteří jsou šťastní pocitem a navíc i příjmením. A budu jim pevně držet pěsti!
***
Měla jsem úplně přesnou představu, co si vezmu na sebe. Ovšem představa byla na realitu příliš těsná, takže jsem na poslední chvíli sháněla nějaké přívětivější šaty, abych nakonec zjistila, že k nim zase nemám co do ruky. A tak jsem si ušila psaníčko. Nebo spíš psaní. Když jsem si totiž seřadila, co všechno u sebe nutně musím mít, vyšel mi z toho minimální rozměr 30x20cm. Je černé a celé koženkové. Jen jsem chvíli dumala, jak to udělat, aby z něj ta saténová mašle (svatba je v bledě modré) neklouzala a aby šla zároveň lehce oddělat. Vyřešil to průhledný vlasec našitý jako poutko. Takže si teď můžu mašle měnit podle libosti, a až se psaníčko okouká, může docela dobře sloužit jako cestovní kosmetická taška. V tom spěchu jsem ale úplně zapomněla na vnitřní kapsy. No, nevadí, budu se v ní elegantně přehrabovat.
***
Šaty mé a Madlenčiny. Jdeme jen my dvě.  Michalka bude většinu času u babičky a Peťa léčí zápal plic. Tak to bude taková holčičí jízda.
***
A ještě tulipány. Pro radost a pocit, že jaro a konec zimním nemocem už nejsou daleko.



úterý 10. února 2015

Kdyby teď za deset let

Říká se, že srdcem domu je kuchyně. S tou naší "srdeční záležitostí" jsem spokojená (ještě aby ne, když ji stolař dělal podle mých výmyslů). Barva bílé kávy, aby při své velikosti příliš nezahlcovala prostor; spousta úložných prostor, aby nesedal prach na to méně používané; plná dvířka, žádné police, aby mě, nepoučitelnou "rovnátorku", neznervózňoval pohled na všechno to dříve či později nutně neseřazené; pracovní plocha je v porovnání s 80cm na předchozím bytě až nedohledně dlouhá... Zkrátka, i když mě kulinářská činnost zrovna dvakrát nebaví, v tomhle prostoru se cítím dobře. 

Ale i tak si pořád ráda prohlížím interiéry a občas mě napadne, jakou kuchyň bych si vybrala, kdyby teď bylo třeba za deset let. A protože jsem zrovna poblázněná do kombinace dřeva a bílé, inspirovala bych se například návrhem Stevena Collinse, jen ty dřevěné skříňky by se mi víc líbily v odstínu půlnočního dubu... A ještě jedna věc, která mě na stejném webu zaujala - řešení skříněk jako částečné stěny mezi ložnicí a šatnou v bytě brazilského architekta Lucase Girarda. Byt jako celek na mě působí až trochu vybydleně (nebo je to možná tím, že před focením třeba hodně věcí každodenního používání prostě posunuli mimo dosah objektivu), jednotlivosti jsou ale fajn.

Dosti kdyby-úvah. Jdu si do té naší (pro potřeby nafocení samozřejmě uklizené a zbavené rušivých věcí každodenního používání :) ) uvařit kafe a nachystat holkám svačinu.



neděle 8. února 2015

Do zpěvu

Dlouho slíbená, dlouho šitá, dnes konečně hotová. Kabelka na přání podle obrázku. Bez střihu jsem pokaždé trochu nesvá, takže pro mě velká výzva a zábava zároveň. A protože předloha měla i vnější kapsičku na zip, byla to taky příležitost naučit se něco nového.
Jen tu latté koženku se mi nepovedlo dobře nafotit, ve skutečnosti je tak o dva odstíny tmavší.
Látku jsem hledala kontrastní, pro rozveselení.
Zuzi, ať už je Ti pořád do zpěvu!

 

úterý 3. února 2015

Za odměnu

Včera jsem dostala dárek od kamarádky. Novou hlavičku pro můj blog. A tak se koukám a kochám a mám radost. A moc si toho vážím, protože vím, že s malým miminkem nebývá času a energie nazbyt.
 
I já jsem se včera odměnila. Trochou přírody, když do ní teď delší dobu nemůžeme. Mám pocit, že karafiáty jsem dřív zbytečně zatracovala. A tohle kouzelné miniprovedení teď směle konkuruje mým oblíbeným tulipánům.
 
Dnes už je holčičkám o poznání lépe a nám všem veseleji. Madlenka vymyslela novou hru na "policejnici a zlodějnici". Malá zlodějnice bere (svoje) hračky, větší policejnice zasahuje odnětím předmětu doličného. Zlodějnice se rozčiluje, policejnice vysvětluje, že "toho zajíce nesmíš, paní,  papat, to by ses udusila a bolelo by tě bříško"...
Teď obě jako zázrakem spí, takže i na jednu klidnou kávu a chvíli u šicího stroje se možná dostane... za odměnu... tak jen hezky pšššššt... :)




neděle 1. února 2015

Ořechový výhled

Mám moc ráda náš ořechový výhled.
V létě vytváří příjemný stín, v zimě kouzelnou stínohru.
A navíc jde o strom naprosto bezúdržbový.... sousedův :).