Říká se, že srdcem domu je kuchyně. S tou naší "srdeční záležitostí" jsem spokojená (ještě aby ne, když ji stolař dělal podle mých výmyslů). Barva bílé kávy, aby při své velikosti příliš nezahlcovala prostor; spousta úložných prostor, aby nesedal prach na to méně používané; plná dvířka, žádné police, aby mě, nepoučitelnou "rovnátorku", neznervózňoval pohled na všechno to dříve či později nutně neseřazené; pracovní plocha je v porovnání s 80cm na předchozím bytě až nedohledně dlouhá... Zkrátka, i když mě kulinářská činnost zrovna dvakrát nebaví, v tomhle prostoru se cítím dobře.
Ale i tak si pořád ráda prohlížím interiéry a občas mě napadne, jakou kuchyň bych si vybrala, kdyby teď bylo třeba za deset let. A protože jsem zrovna poblázněná do kombinace dřeva a bílé, inspirovala bych se například návrhem Stevena Collinse, jen ty dřevěné skříňky by se mi víc líbily v odstínu půlnočního dubu... A ještě jedna věc, která mě na stejném webu zaujala - řešení skříněk jako částečné stěny mezi ložnicí a šatnou v bytě brazilského architekta Lucase Girarda. Byt jako celek na mě působí až trochu vybydleně (nebo je to možná tím, že před focením třeba hodně věcí každodenního používání prostě posunuli mimo dosah objektivu), jednotlivosti jsou ale fajn.
Dosti kdyby-úvah. Jdu si do té naší (pro potřeby nafocení samozřejmě uklizené a zbavené rušivých věcí každodenního používání :) ) uvařit kafe a nachystat holkám svačinu.
Žádné komentáře:
Okomentovat