Madlenka šla v pondělí po třech týdnech do školky. Na jednu stranu docela úleva od zdvojeného koloběhu (teď si třeba můžu během Michalčiné spací půlhodinky dát v tichu kafe, psát blog, číst, dělat věci do školy (ne, ty ne :) ). Místy jsem měla pocit, že mi dochází síly, často mi docházela trpělivost. Ale ono to mělo i spoustu krásných okamžiků a vyústění. Asi úplně nejlepší je, že doma začínám mít místo miminka a školkačky dvě sestřičky, které na sebe hrozně hezky reagují a, v rámci věku a možností, si "hrají". Madlenka si Míšou povídá, daleko lépe a s minimem protestů (konečně :)!) chápe, že je zrovna nutné něco kolem a s Miškou dělat. A Míša je teď bez Madlenky celá nesvá, uplakaná a daleko víc na ni doléhá to její zubní (nebo čertvíjaké trápení). Když se včera Majda vrátila ze školky, měla Míša nelíčenou radost a úplně ožila. Jsem moc ráda.
Jen bych chtěla umět některé věci vidět, ocenit, užívat si hned, a ne až zpětně.
***
Další z Madlenčiných výtvarných počinů pár dní nazpět. Kresba fixem na textil. Budou z toho polštáře pro babičky a dědečka. Většinou jde o motivy "Majda", "Majda s..." nebo "šnek"... Jedno dílko jsme dali v rámci svatebního daru našim Šťastným - nutno dodat, že tam Madlenka nakreslila nevěstu, ženicha, jejich budoucí tři děti a jejich dům. Jen jsem to, bohužel, úplně zapomněla vyfotit.
***
A ještě nová květinová dekorace u nás doma. Ze svatby, která byla krásná, pohádková, veliká. A já se k ní ještě v budoucnu vrátím, až budu mít nějaké fotky (sama jsem žádné nestihla). Takováto veselka si zaslouží víc, než jen pár zpětných řádek.
Žádné komentáře:
Okomentovat