Tímto uzavírám své velké téma minulého měsíce - zajíci a pytle. Tady v jednom balení. Teplý spací fusak pro Mišku, z látky po babičce a z náhradní dětské peřinky IKEA. Šila jsem to narychlo, unavená, nepozorná, takže jsem na spoustě míst udělala úplně hloupé chyby, na jiných pak víc škody, než užitku. Navíc s ex-peřinovým materiálem se dost špatně pracuje, je tlustý, prošitý, různě ujíždí. Prostě na chlubení to zrovna není, spíš jako ponaučení, co všechno bych příště mohla udělat jinak.
1. když si jednou vytvořím střih, neznamená to, že už nemusím přemýšlet (právě naopak) - jakože materiál mám napodruhé silnější (a tudíž bude zužovat), střih mám jen na přední díl, proto by bylo fajn na zadním dílu udělat odpovídající výstřih, a tak.
2. když se rozhodnu pro zateplený spací pytel, recyklace, jakkoli ekologicky přívětivá a bohulibá, peřiny není úplně nejlepší nápad. Mnohem rozumnější je koupit novou výplň do peřin/bund, a tu si hezky načisto nastřihnout (o kousek menší než střihové díly, ať jsou hlavní švy tenčí) a prošít.
3. je lepší nepouštět se příliš často do podobných akcí- když už nic jiného, člověk aspoň s hrůzou nezjistí, jak pestrou a rozsáhlou zásobu neslušných slov vlastně má:))).
Do ostrého provozu se spací pytel zatím nedostal. Miščino tělíčko je pořád příliš horké, než aby potřebovalo extra zateplení. A o spánku se taky nedá moc mluvit. Ach jo. Aspoň že Madlenka už je na dobré cestě k uzdravení z té své virózy s bonusem. Klepu, tluču, buším na dřevo:).
