neděle 27. března 2016

Balonové

sukýnky pro holky.
Na velikonoční pomlázku, aby se jim dobře běhalo a aby jim to i v úprku před koledníky slušelo.
Byl můj plán.


Málo složitý a hodně efektní střih. První exemplář možná zabere trochu času - než člověk pochopí "systém", ale jakmile se hlava a ruka sladí, je to zhruba hodinová záležitost - fotonávod tady.

A trochu našich čísel. Já si rozměry upravila podle velikosti holčiček a množství látky, kterou jsem měla k dispozici. Madlenka má kolem pasu "navolno" cca 55cm (vel. zhruba 116), takže gumu jsem stříhala 50+2cm na sešití, pružný lem v d. cca 32 cm a v. 14cm (aby si mohla pás v případě potřeby zkrácení sukýnky přehnout). Látkové díly na podšívku v horní šíři včetně přídavků na švy 2 x 34 cm a ve spodní 42 cm, na výšku zhruba 23cm. Vnější pruh látky jsem nechala v délce 1x 110cm a výšku jsem střihla na 35 cm. Miščiny míry (vel. 92 cm): guma 45 cm; pružný lem v. 10 cm a d. cca 28 cm; spodnička 2 x délka u pasu 32 cm, spodní 40,  v. 18 cm; pruh látky š. 1x 95 cm, výška  23 cm... a teď si to znovu přebrat :).


Nafotit naše slečny v plánovaném převleku a pospolu šlo jen díky úskočnému (a ústupnému) lákadlu v podobě rodičovské postele. Zajíček v své jamce, no jo, no :). Ale sukýnky fungují.


 
Co ale ani trochu nefunguje, jsou plány. Madlence od dnešního dne teploměr šplhá k 39° metám. Balonový let ke koledníkům zrušen, ale velikonoční zajíček přijde, to v každém případě.

pátek 18. března 2016

Pytel

Pomalu rozjíždím jarní úklid. Beru to od podlahy. Od podlahy svého šicího koutu.
V nejnižší polici skříně mi dlouho stála nejdřív krabička, pak krabice a nakonec něco, co kdysi bylo vidět jako krabice, plná odstřižků. Polici už nutně potřebuju na další celistvé kusy textilií, ale zbytků látek se jen tak zbavit neumím ("to se ještě může hodit"). Tak mě napadlo - do pytle s nimi. Do papírového.
 
Holkám jsme do v budoucnu "revitalizovaných" pokojíků pořídili moc hezké od Nana Party - tady. Nechala jsem se inspirovat a sobě narychlo vytvořila o něco skromnější (amatérštější) verzi. Velkoobjemový a vícevrstvý papírový pytel z místního papírnictví, černá lihová fixa a šablona písmen z Tchiba. Zbytkové látky mám pro lepší orientaci roztříděné podle barev do igelitových tašek. V novém úložišti/koši jsou ale tyhle plastové ošklivosti hezky schované a místa je v něm ještě dost na spoustu dalších šití. 

A ještě nový pryskyřník, pro mě další důkaz jara. Jen tento vyšel trochu dráž - při jeho výběru a ve chvilce nestřežených, na dlažebních kostkách mírně nevyvážených, pohybů naší nejmladší totiž dotyčná osůbka ladně ale vší vahou zapadla do květináčů s hyacinty. Tak aspoň máme historku k vyprávění a čtyři květníky s napůl poničenými alergeny zase jedna starší paní, které jsem je hned po zaplacení věnovala.


sobota 12. března 2016

A znovu zajíc

Mám týden ve znamení zajíců.
K plyšové verzi v pátek přibyly jarní dekorace ze dřeva a dnes finále v podobě velikonočních balíčků pro mé dvě starší neteřinky.

Krásně rychlá a jednoduchá záležitost - návod tady a střih přímo tu.
 
Materiál plsť/filc, kousky barevné bavlny na uši, bavlnka na vyšití + mašle v jarních barvách.
Oba díly jsem (rubem na rub) sešila na stroji, ale velkou výhodou je, že jdou celkem rychle spíchnout i v ruce. A když na to přijde, filc je docela dobrý kamarád i s textilním lepidlem, takže je možné jehlu nechat odpočívat v jehelníčku úplně a obličejík vykroužit třeba fixem.  


K originálnímu pdf střihu jsem se dostala až po ušití svých dvou kousků, to když jsem se znovu probírala a kochala blogem MerMag (hrozně se mi "u ní" líbí) a projížděla i komentáře pod odkazem. Proto je pytlík v mém podání o dost šišatější a o něco větší. Ale aspoň se tam toho hodně vleze, a otvorem mezi ušima může prostrčit ruku i maminka, a trochu tak dětem odlehčit od sacharidové zátěže.

 
Malé narcisky jsem dostala od kamarádky k svátku. Čímž mi dochází, že jsem včera trochu kecala, když jsem tvrdila, že jaro u nás doma nemá barvy. Takže máme v květináči tady tu žlutou a mně každý pohled na parapet o pár stupňů zvedá náladu. 
Tak šup, jaro, ať už jsi tu!

pátek 11. března 2016

Jarně

Jaro je ve vzduchu. Zatím jen tam, bohužel.
Tak aspoň doma pozvolna měním výzdobu a zpříjemňuju si čekání.
Pravda, tóny jara jsou pro mě stejné, jako kteréhokoli jiného ročního období - bílá, šedá, světlé dřevo, trochu zelené a o něco víc růžové. Na žlutá kuřátka s umělým peřím a podobné věci mi prostě chybí odvaha (koupit a vydržet :) ). Ale zase mě baví, že díky té barevné jednotvárnosti můžu víc vnímat tvary, struktury, detaily.

Světelný řetěz jsem na stojan zavěsila mimoděk při odstrojování vánočního smrčku. Stále visí, stále svítí a do léta tam určitě vydrží. Do vázy nevěstin závoj. Mám tuhle rostlinku moc ráda. Jemná, nevtíravá, vděčná a téměř věčná.


A taky letos došlo na loňské povelikonočně koupené zajíce ze dřeva. Narazila jsem na ně v místních výtvarných potřebách (ale určitě jsou k mání i teď). Mají sloužit jako podklad pro dekorativní tvoření. Já se je ale rozhodla nechat tak, jak jsou.


Dokonce tak, že jsem si až na fotkách všimla té nevygumované ceny. Zajíci v koši - kus za 29,-. No, nekupte je.
Takhle tedy v reálu vypadá ten můj čas na vnímání struktur a detailů :).



čtvrtek 10. března 2016

Ko-mix

Když občas přijde něco jako "k.o." pocit. Třeba jako takové to do zblbnutí opakované navíjení jedné pásky, abyste po vložení do kazeťáku zjistili, že jste ani ne v půlce před hledanou písničkou, nebo třeba u úplně jiné skladby, na jiné straně. Když máte nutkání s milou kazetou praštit a vrátit se k LP nebo posunout na nějakou jinou úroveň... Jenže tu kazetu držíte v ruce z určitého důvodu, je vaše a všechno, co na ní je, máte vlastně rádi a je pro vás důležité.
 
A když zrovna nejsou na nějakou dobu dostupná jednoduchá mechanická ramena s jehlou, ani digitální hudba budoucnosti, tak je dobré pořídit si třeba mix věcí, co vás rozveselí "komickou písní proti trudomyslnosti" (jak říká klasik).
 
Třeba v podobě ladící kabelky, kosmetické taštičky a obalu na telefon. V pestrých barvách, tematickém vzoru a modři moře dovolenkových ostrovů.
 
 
Taška primárně na rameno, na nošení čtiva vlastního i úředníků. Vše bezpečně schováno zapínáním na zip. Podšívka v zářivé růžové a na ní snadný přechod ke kapsám přes černobílou zebru. Pružné poutko na mobil či klíče. A pro případ ramena ohrožujícího nákladu nebo potřeby volných rukou je tu pojistka v podobě popruhu přes tělo.


Kosmetická taštička s kazetovou nášivkou, poutkem a jednou vnější kapsou na magnetický druk kopíruje v menším to větší výše zmíněné.


A ještě obal na mobil dvojitě vyztužený měkkým vlizelínem. S vyšitým nápisem - můj amatérský pokus o odkaz na majitelčinu oblibu komiksů.

Majdi, ať se ten mix krásně nosí, baví ... a vše kolem ať se navíjí jen a jen tím správným směrem.

neděle 6. března 2016

Jak jsem š(i)la na zajíce

Namyslela jsem si pro holky podobu letošního velikonočního zajíčka.
Že jako tu tradiční nadílku, kterou i já od svých rodičů dostávám stále a ráda ještě ve svých 30+, nebudu dávat do nevzhledných igelitových pytlíků, nebo do loňských pytlíků látkových, ale že když už zajíček nosí (snáší, klade...?), tak ať pořádně.
 
A protože od představy k realizaci většinou potřebuju pošťouchnout něčím konkrétním, našla jsem na internetu moc pěkný a navrch krásně návodný střih - zdarma ke stažení tady.
 
Jako materiál na tělíčko jsem použila běžně dostupný fleece, obličej je vyšitý bavlnkou (tady typ Sněhurka), přední části uší z bavlny a uvnitř výplň do polštářů.
 

Problém byl, že originál je jen něžná hračka do dlaně (pozor, střih je bez přídavků na švy), do které by se toho moc nevešlo. Takže jsem zkusila s tužkou a pravítkem v ruce ušáka zvětšit. Říkala jsem si, že tři centimetry by mohly stačit. U tvaru hlavičku se mi to podařilo dodržet, ale u tělíčka pořád ne a ne chytnout ten správně velký rozměr. První chlupáč tak vyšel dost nesouměrně. Napodruhé jsem vzor hlavy trochu sestřihla (opět stylem "plus mínus") a zajíc byl své internetové verzi hned o něco podobnější. I když jsou oba výsledné modely rozdílné, oba jsou krásné, vlastně jako naše holky :).
 
 
No a ještě ta nadílka. Původně jsem ji chtěla dát dovnitř bříška. Otvor na zádech měl být na suchý zip, a po Velikonocích bych plyšáky dovycpala a napevno zašila. Jenže - Madlenka touží po velkém kinder vajíčku (při každé návštěvě supermarketu nahlas dumá, jestli to zajíc ví, když mu nic nepsala, jestli to nepoplete, jestli se k nám na hradby z polí vůbec dostane), a to bych tím plánovaným otvorem sice asi prostrčila, ale ven už by to bylo na císařský řez. Navíc chci holkám kromě toho "vajca" nadělit i něco nesladkého, plastelínu, malé pastelky, a tak. Takže rozjetý šicí stroj musel v rychloakci zvládnout ještě dva látkové košíky. Zaječí nosiči jsou k nim jen v ruce zlehka přišití tlapkami. A bude-li později zájem, můžou obě věci sloužit i odděleně.
 

Do Velikonoc ještě oba dostanou visačku se jménem majitelky a pudrově růžovou mašli, aby je holky snadno našly.

Tohle hravé šití mě baví, hodně a čím dál víc:).

pátek 4. března 2016

Berlinale

Kabelka pro kamarádku, která má zdokumentovaný svět v malíčku, a ani v tom reálně probíhajícím se i přes svou křehkou konstituci rozhodně neztratí.
Kabelka příští týden mířící do domovského Berlína, a časem třeba i na filmové  festivaly různě po světě.


Malá kabelka přes tělo, na rameno i do ruky. Pojme všechno důležité na promítání filmů i následné večírky. Výstražný trojúhelník ztlumený lahvovou zelení a pruhovaná zebra pro bezpečný přechod mezi realitou a iluzí. Něco jako dokumentarní snaha o zobrazení toho, co se denně děje, ale třeba se nás běžně netýká. Překlopné zavírání na magnetický druk, hlouběji uvnitř bezpečnější kapsa na zip.


Jo, a ten ruscus v plechové váze. Kromě toho, že se mi v předtuše číhajícího jara moc líbí, by možná vydal i na ten dokumentární film - nebo aspoň kratičkou studii - o místních květinářstvích. "Dobrý den, vezmu si tři větvičky ruscusu." "... jen tak?" "Ano." "A dáme k tomu nějakou mašli?"
The End.