Že jsem Markétě By Myyna na Dyzajn marketu neudělala úplnou ostudu. Ono to chce hodně odvahy a velkou důvěru přizvat si k sobě na tak velkou akci sice kamarádku, ale zároveň někoho, kdo není ani z pětiny tak známý a vyprofilovaný.
I přes obavy a novou velkou neznámou to byla skvělá a velmi intenzivní premiérová zkušenost. A jak jsem včera zjistila, víc než dvě třetiny věcí našly své majitele (což taky znamená, že jsem prohrála sázku se svým mužem). Takže DĚKUJU!...
- Market nejen za tu odvahu
- všem, kteří u mě nakoupili, pochválili, prohodili pár slov... tahle osobní setkání jsou nejvíc(!)
- všem, kteří na základě první zkušenosti chtějí i další sršní šité věci - to je ještě víc
- svému skvělému zázemí, které za poslední dva měsíce vydrželo mé běžněprovozní výpadky, pomáhlo, tolerovalo - to je pro mě víc než nejvíc... ale tam se děkuje osobně
- a aby to nebylo jak na děkovačce za Oscary, tak děkuju i těm dětem, které zaujali mí rozvěšení žrouti a sponkovníky, ale které v nejednom případě rodiče popostrkávali pryč, protože ještě není svátek, narozeniny, ani Ježíšek... "bad timing"
A kromě radosti a obrovské deky únavy, která na mě v závěru padla, mám pro sebe i pár cenných poznatků, takže uf...
- jsem sebepropagační mrtvolka (ne, že bych to dlouhodobě netušila) - facebook (i osobní) jsem si založila celkem pozdě, blog měl přes léto i velký kus dřív pěšiny spíše tiché (v přímém rozporu k žité realitě), nemám e-shop a ani instagram (v dnešní době!!! - tak si skoro říkám, že bude možná nejlepší počkat si na nějakou novou sociální síť nebo platformu, ať to chytnu hned na začátku, no, haha)
- jsem marketingové nedochůdče, teď už bych se na kombinaci produkt-místo-akce připravila o něco líp - prostě v září frčí spíš věci pro sebe než vánoční dárky pro děti a ve výsledku by nebyl ten malý prostor tak zahlcený a barevně hýřivý, až mi z toho samotné bylo těsno
- dva výše zmíněné body mi náladu až tak nekazí, protože druhé se dá zlepšit a s tím prvním v aktuální situaci nic moc nenadělám. Šití totiž pořád tvoří jen menší polovinu mé pracovní doby (pořád víc učím) a být virtuálně aktivnější by znamenalo být míň vědomím přítomná pro své děti, což teda ne-e. I při sebelepší organizaci času má den pořád stejný počet hodin. Navíc jsem zjistila, jak jsem náchylná k semletí - jako že jsem kontrolovala mail a sítě na mobilu každou půl hodinu, to bylo děsivé...
- ... ale je mi jasné, že pro rozjetí nějakého většího podnikání v téhle oblasti se to bez neustálé propagace neobejde. Stejně jakože pro větší objemy šití bych nemohla dlouhodobě pracovat sama. Takže poslední poznatek - pro mě bude nejlepší zůstat ještě nějakou dobu ve dvojitém pracovním módu výuka angličtiny/Sršení, a jestli se posouvat vpřed, tak pomalinku polehoučku. Abych z toho či onoho nezbláznila, neztratila radost, že dělám s a pro konkrétní lidi, nevyprchal důvod, proč jsem vlastně začala, nepřišel pocit stereotypní osamělé manufaktury.
***
Teď si vypiju kávu a celý den budu vydechovat, budu s dětmi a budu pokračovat v rovnání a úklidu v sobě i v domě (obojí je dost potřeba). Zítřek ve znamení kurzů angličtiny a hned ve čtvrtek znovu zapnu stroj a s novou chutí se dám do objednávek. Znovu se těším!
***
Na závěr by to chtělo ještě nějaký vhodný vizuál. Jenže já jaksi o víkendu nepořídila víc, než jednu dost špatnou fotku (viz můj facebook). Já jsem si to naživo prožívala a užívala a místo obrázků mám moc fajn vzpomínku a pocit. Takže aspoň jedna květinově děkovná, levandulová, baboletní a přímo od nás.
