pondělí 23. listopadu 2015

Muzeum jinak

Konečně po delší době zase něco krásného, účelného a poučného zároveň. Muzejní zážitek jinak. Na to, že máme Pradědovo dětské muzeum coby nás přes kopec přehodili, zajeli jsme tam prvně teprve minulé sváteční úterý.
Citlivě zrekonstruované vesnické stavení, úžasný světlý interiér, naprostá většina předmětů ze dřeva, plechu, látek, přírodnin. Vlastně ani nevím, jestli jsem tam narazila na něco echt plastového. 
V horním poschodí si pohrají a hravou formou se poučí o Jesenicku dítka širokého věkového spektra. Batolata mají svou speciální ohrádku (v ní jsem strávila poměrně dost času, a to nejen kvůli doprovázení Míšky).
V přízemí prosklená kuchyně s dobrotami za zlaťáky a několik dalších tajemných a hracích prostor.
Holky byly i po skoro dvou hodinách stále herně zapálené a nadšené do objevování. Já byla nadšená kromě všeho výše ještě z opravdu vtipných úložných prostor v "šatně" a žárovkového svítidla nad schody (tenhle nápad k nám musím nějak propašovat).
Jen jedna věc mě mrzela. Trochu (kecám, vlastně docela dost) mi vadil styl "lítej a nič" některých ratolestí, nebo přesněji řečeno jeho totální ignorace příslušnými rodiči. Přestože majitelé milou formou prosí v pravidlech muzea rodiče, aby dětem pomáhali uklízet "exponáty" (a že je opravdu úplně všechno k ochytání, ozkoušení, ohraní), když jsme přišli, nebyl jeden jediný domek aspoň zdánlivě kompletní, místo výstavy filcových hub byly na poličkách třeba polorozbité květináčky levandulí, kostky a propriety se pomíchaně válely všude kolem, nějaký klučina bez skrupulí narážel nádherných plechovým odrážedlem ve tvaru retroauťáku do zdi, po úžasných originál montessori hračkách se klidně šlapalo... a rodiče vesměs seděli, četli noviny, nebo se tvářili, že jich se to vlastně tolik netýká. Nevím, možná to bylo tím, že po poledni a v upršený volný den tam bylo poměrně hodně lidí, takže uklízení a mírný dohled se mohl zdát jako sisyfovská práce. Nevím, možná hraje roli pocit, že když něco není moje a mám to k dispozici za vstupné, není nutné brát ohledy. Nevím, možná tím děti učíme něco o určitých hodnotách a vztazích. Nevím, možná to jenom moc řeším.
Tak či onak, určitě se k Pradědovi vrátíme, teď v zimě, a pak někdy za tepla, ať holky můžou prozkoumat i přírodní hřiště na zahradě.
***
A ještě něco málo málo kvalitních fotek.
























Žádné komentáře:

Okomentovat