pondělí 16. listopadu 2015

Zkrátka

Jak to napsat. Zkrátka, často jsem se bavila nad fotkami a příběhy o jiných ratolestech provádějících něco v době takzvaného "podezřelého ticha". Často jsem při nich měla dojem, že (jako matka s "dlouholetou" čtyřroční + jeden rok zdvojenou zkušeností) mám tuhletu časovou smyčku o délce pár desítek sekund pod kontrolou. Že mám jako intuici a postřeh, a tak.

Takže by mě vlastně vůbec nemělo překvapit, že Madlenčino ranní "já už se trochu nudím, věžíš?", její posedlost "sčíháním" a nově nalezená obliba ve hře na kadeřnici vyústí během dvouminutového ticha při oblékání Michalky v toto...


"Jsem se musela osčíhat, protože mám ty vlasy náramně dlouhé."

Po mých vlastních dvou minutách nevěřícího ticha a následného hubování, že si těmi krejčovskými nůžkami mohla ustřihnout uši, jsem se zmohla třeba na ocenění souladu formy a obsahu. Vytříbeně řečeno a zkráceno na obou stranách téměř stejně.

Zkrátka, tímto se přidávám k dlouhé řadě rodičů, kterým podobné dvě minuty ticha přinesly překvapivý a, s odstupem času, vtipný zážitek.

***

Ale všechny nůžky teď u nás jdou na dobu neurčitou o dvě police výš.




2 komentáře:

  1. Buď ráda, že je chytrá jako liška a ustřihla obě strany....žena sebe sama neudělá ošklivou:)))) Ale, pokud dostane do ruky nůžky kluk, kterému je pět, tak v obchodě u babičky, když je ve svém uměleckém světě...ustřihné ķáblik na terminál sazky. Na otázku PROČ? naší babičce odpověděl:"přišlo mi to jako dobrej nápad" , takže buďme v pohodě:)))))
    Martina Coufi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :))),mně bylo hned jasné, že v tom nejsem sama :)...každopádně doufám, že podobné dobré nápady nebudou přicházet moc často:)

      Vymazat