Dlouhé plánování, dlouhé promýšlení napříč všemi vzhledy, tvary a rozměry... až nakonec pro dlouho zadanou objednávku vnikl prototyp mého prvního batohu. Toho času už dlouho (cca měsíc) nošený, a tudíž řádně otestovaný, takže s ním můžu ven. Před naše dveře i do svého virtuálu.
A není to žádný "backpack" se šňůrkami, ale klasická stojatá sršňovka s popruhy. Takže náklad třeba několika víc jak áčtyřkových učebnic + další 2/3 objemu pro ne-zbytné doplňky udrží a unese bez nepříjemných zářezů do ramen. Pravda, u samotného systému proměny batohu v kabelku na rameno (protože to tahle věc fakt umí!) jsem se nechala inspirovat. Ale jen okem, konkrétní rozměry úponů (jejich přichycení k lemu) a popruhů jsou podle mých potřeb a představ. Protože bezskrupulózní kopírování pro prodej nemám ráda, u jiných, natož u sebe - snad se mi daří nekázat vodu a nepít víno.
Modelka moje v drobnohledu: míry těla tašky v. 40 cm (+ 3 cm stahovatelný lem), š. cca 30 cm, h. 7 cm. Délka popruhů mám na svou 172 cm vysokou postavu 72 cm (plus prodloužení o úchytky a kruhy), tohle se pak při zakázkovém šití řeší na tělo (na výšku majitelky/majitele). Třícentimetrové popruhy jsou z toho nejpevnějšího plátna, které jsem schopna sehnat. Koženkové by třeba vypadaly lépe, ale po dlouhodobém (řekněme přes rok) nošení a častém praní s nimi nemám tu nejlepší zkušenost, začínají se lámat. Textilní část tašky vyztužená měkkým nažehlovacím ronarem. Vyztužená podšívka v původní verzi hladká, bez kapes (ať mi nedrhnou ty učebnice). Vše cenné a případným cizím nenechavým prstům zapovězené se schová ve velké vnější kapse na zip - při nošení zádech i na rameni je vše jisto jistě v bezpečí. Uzavírání hlavního otvoru stahovatelným lemem a šňůrkou. Barvám a vzorům se samozřejmě meze nekladou. Jen když něco nově, šiju ji nejdřív pro sebe - nanečisto (nepotřebujete někdo cestovní obal na laptop?). Proto ta tmavě modrá a vzor kohoutí stopy, textilní lásky.
A protože nejde o žádnou bezchybnou missí soutěž, tak i pár věcí, které jsem pro osrou verzi změnila (případně zvažuji změnit). 1. Nevím, co mě vedlo dát průklepy po celém obvodu lemu (pro protažení a funkčnost šňůrky bohatě stačí jeden, že). 2. V prázdnějším režimu má textilní koženka tendenci křivit se - v ostré verzi vyřešeno výztuží i pro koženku, drží krásně. 3. Toť úvaha do budoucna - stahování na šňůrku vázáním do mašle je trochu zdlouhavé, byť vizuálně mi přijde fajn. Plastové "čudlíky/zádrhely" (teď si opravdu nevzpomenu na oficiální název) jsou sice funkční, ale strašně nehezké, prošitým tunýlkům moc nevěřím, ale možná by stály za zkoušku (píšu si).
Na závěr ještě něco jako photo-story. Takové to, když se při pondělní půldeváté ranní, během přebíhání za pracovními záležitostmi potkáte ve dveřích se svým mužem: "Jéé, Peťo, můžeš mě rychle vyfotit s batohem?"... rychle běžíte pro co nejmenší polštář kvůli efektu plnosti, rychlé tři mobilní cvak naostro a rychlá pusa na rozloučenou a hezký den.
A když se tak koukám na výsledek, jsem spokojená. Protože jesli mám ještě někdy zveřejnit nějaké ne(na)líčené figurální foto se svými výtvory, batohy jsou jasná jednička.
