pátek 30. ledna 2015

Ve správný čas

Přes nemoci dětí a zběsilé dohánění školních restů nějak nestíhám zapisovat. Tak aspoň něco z událostí nedávno minulých...

Od nastěhování máme v domě "Binčus". Už celý rok. Je to taková naše třináctá komnata, kam jsme v průběhu roku odkládali věci, které nebyly kam dát, nepotřebovali jsme je neustále při ruce a nechtěli jsme je vyhazovat. Až se Binčus naplnil tak, že přivření oka nad tou změtí znamenalo téměř jisté přeražení se. Takže od tohoto týdne máme novou vestavěnou skříň na míru našemu B(b)inčusu. A já během toho velkém třídění a rovnání objevila spoustu věcí. Třeba Peťovy skleničky z broušeného skla (nikdy se mi nelíbily), které jsem dlouhodobě plánovala nenápadně vyhodit, jen kdybych si vzpomněla, kde jsou. Objevily se ve správný čas. Poslední dobou se nám hodně zúžil výběr vinných sklenek. Ty navržené Janem Pelclem pro Crystalex (Vicenza) jako masovka za pár stovek se mi sice líbí hodně, ale moc nevydrží, ráda jim upadává nožička... Zato broušeným, zdá se, se nožky jen tak nepodlomí, takže dostaly šanci... Víno mi v nich chutná a já zase pomalu přicházím na chuť jim.


***
Psala jsem, že Madlenku nebere kreslení, že jí možná ani nejde. Ve školce si na nástěnce pravidelně prohlížím výtvarné pokusy dětí a pokaždé neomylně poznám ten její - většinou jde o pár nesourodých tahů na bílém pozadí... Začala jsem přemýšlet, jestli třeba nemá potíže s grafomotorikou a nad metodami, jak to zlepšit... Tento týden jsme byly několik dní zavřené doma. Nachlazenou Majdu postupně omrzely všechny puzzle, knížky, pohádky a divadla na stopadesát různých způsobů, takže z nudy došlo i na pastelky. A Madlenka v jednom zátahu nakreslila celou naši rodinu, i s bráchou, kterého nemáme, ale prý bychom mít mohli (ne :)!). A když už ty pastelky jednou měla, tak na další list vyobrazila Františka a Fanynku z Kouzelné školky... A já si zase červenou pastelkou podtrhla poznámku pro další případný projev ambiciózní matky ve mně, totiž že všechno má svůj správný čas.






pondělí 26. ledna 2015

Do Prahy, domů

Víkend v Praze.
Sama, po hrozně dlouhé době. Už jsem nutně potřebovala přepnout do jiného režimu, vyčistit si hlavu, odpočinout si. Načerpat něco z energie devíti let mého minulého života. Krásných, samostatných, nabitých, teď už s puncem nostalgie.

Milá setkání s kamarádkami (a jejich dětmi, krásně se rozrůstáme). Knihkupectví, procházky, kafíčka. Plánovanou galerii jsem hned pro začátek zaspala :). Jinak čas využitý do poslední minuty.

Dovezla jsem si plno krásných věcí, důležitých poznání, a taky vnitřní jistotu, že doma už nejsem tam, ale tady.
***
Puntíkatý šátek, "konkurenční" jelen od Deers (Blani, děkuju!) a vzorek z nových knih, které nakonec zabraly dobrou polovinu kufru. Jen ten čas na čtení teď chvíli nebude.
Madlenku mám doma, nachlazenou, ale šije s ní tisíc čertů, takže vymýšlíme hry, kterých se můžeme účastnit všechny tři. Třeba rozložit pohovku a hrát si na království. Vládne mu samozřejmě princezna, paní královna s královským miminkem jsou jaksi do počtu ... Takže rychle dopít kávu a vyslyšet volání jejího veličenstva :).



pátek 23. ledna 2015

Předjaří

Za okny neurčito.
Na zimu jaro, na jaro zima.
Také tyto nové peněženky kloužou někde mezi teplými a studenými tóny. A i můj zamrzlý problém přišití zipu, zdá se, taje.
A zítra je víkend, tak ať se vydaří :)!


čtvrtek 22. ledna 2015

Uklidit si

Přibyla k nám domů skříň. Do šatny, na míru, bílá (jak jinak).
A mně přibylo poznání, vlastně hned dvě.
Zaprvé, že nejlevnější způsob, jak zahnat pocit, že (zase!) nemám co na sebe, je uklidit si ve skříni.
Zadruhé, že úklid skříně je mým oslím můstkem k úklidu v hlavě. Třídím, objevuju, vyhazuju, dělám si přehled, skládám, rovnám.
Poslední týden to bylo potřeba. Michalka se svého zoubkového trápení pořád nezbavila, kdeco ji rozmrzí, pláče nejsou k utišení, spánek přes den téměř nepřichází. Madlence nachlazení na náladě taky nepřidá. A já někdy marně hledám zbytky trpělivosti... A pak se po zásluze stydím.
***
Ale blíží se víkend. Za odměnu, odpočinkový, s časem jen sama pro sebe, v Praze. Tak hlavně nic nezakřiknout, přeci jen je to až pozítří :).



sobota 17. ledna 2015

Na přání

Kabelka jako dárek k 65. narozeninám. Pro Peťovu maminku.

Tmavě šedá koženka, látka na přání.
Odnímatelný, nastavitelný popruh. Zapínání klopy na magnet.
Uvnitř ještě zapínání na zip pro větší bezpečnost a úzká kapsička na drobnosti. A ještě jedna malá vychytávka - karabinka uvnitř, která může sloužit buď jako pojistka proti krádeži malé peněženky, nebo k přichycení svazku klíčů.

Šila se krásně a z výsledku mám opravdovou radost.
Doufám, že dnes odpoledne bude spokojená i majitelka.



pátek 16. ledna 2015

Koho si vezmu

Mám strašně ráda cesty s Madlenkou ze školky. A naše rozhovory "o životě".
Za pár týdnů se chystáme na svatbu mojí nejmladší sestřičky a mého úžasného budoucího švagra (jupííí). Takže jedním z velkých poškolkových témat posledních dní je přirozeně výběr budoucího partnera. Například včera:

..."Mami, až budu žena, tak si vezmu tatínka... rozumíš?"
"No jo, Madli, to asi ne. Tatínka už jsem si vzala já, víš?"
"Tak si vezmu dědu."
"Ale toho už si dávno vzala babička. To bych se jinak nenarodila." (Reprodukci jsme ještě neprobíraly.)
Rozhodí nešťastně rukama. "Tak koho si mám vzít?" ...

Bylo by krásné, kdyby ji můj názor zajímal i tak za dvacet, třicet let :))).
***
Přišly mi poštou knížky. Pokaždé se trochu ošívám, když mám číst autorky 19. století. A že jich v anglické a americké literatuře není zrovna málo. No, a pak jsem téměř pokaždé příjemně překvapená. Teď třeba Kate Chopin a její The Awakening. Skvělá a skvělé. Koupila jsem si od ní další dva tituly, zajímá mě její autorský vývoj. Zřejmě mám téma své závěrečné práce...

Dneska na mě nějak dolehla celotýdenní únava. Ani to počasí moc nedobíjí. Takže plán na dnešní večer je jasný, postel, čaj a číst, číst, číst až do usnutí.


***

čtvrtek 15. ledna 2015

Zástěrka

Došila jsem Madlence zástěrku do školky. Vlastně už třetí v pořadí. Je jednoduchá, rychlá, oboustranná a hlavně, Madlenka všechny exempláře opravdu ráda a často nosí.
Návod tady, jen ten lem dělám delší, aby šel až do překladu na zádech, a všívám ho nejprve na jeden díl, a pak prošiju oba naráz.
Už se těším, až budu podobné věci tvořit i pro Michalku.


úterý 13. ledna 2015

Lyžovací

Polední logistické manévry dnešního dne. Michalku zavézt k babičce, Madlenku vyzvednout ve školce "po o" a hurá na svah. Na druhou hodinu v lyžařské školičce, tentokrát s o poznání fotogeničtějším počasím, než bylo v neděli.

Po předchozích zkušenostech s "Majda a nová dovednost požadovaná rodiči" jsme se s Peťou shodli, že první chvíle na lyžích budou nejlepší s instruktorem. Se Ski parkem v Červené Vodě veliká spokojenost - sjezdovky, zázemí, dostupnost. Instruktorka Klára je moc fajn a s Madlenkou to skvěle umí. Na konci dnešní  hodiny už jezdila i bez té molitanové hadice. Jen to zastavování, to bude oříšek. Majda má z rychlosti ohromnou radost (už při výběru lyží se ujišťovala, že pojedou "oplavdu lychle"), pádům se chechtá a při pokynech, jak zabrzdit, je pravidelně myšlenkami jinde...Takže vlastně nic mimo běžný stav věcí :).

Fotila jsem jen na začátku, abych nerozptylovala. Většinu hodiny jsem strávila mimo Madlenčino zorné pole. S horkou kávou, knížkou, hřejivým sluníčkem, výhledem.

Na závěr Madlenčina sladká tečka za šikovnost. A taky moje rozhodnutí, že příště ten kočár, dvoje sedačky, lyže, přezkáče, tašky... do auta prostě narvu. A aspoň chvíli si zajezdím i já. Nemůžu se dočkat.

A taky se těším, jak si naše oblíbené Dolomity projedeme celá rodina. Pár let není tak dlouhá doba :).






Michalce

Uvědomila jsem si, že o Michalce píšu míň. Vůbec to ale není proto, že bych ji chtěla upozadit. Jen ta její starší ségra je živel, upovídaná až uši zaléhají, aktivní, až mi někdy síly nestačí.
Miška je úplně jiná. Klidná, víc sama pro sebe. Takové koťátko.
Přišla k nám jako překvapení. A i když jsem měla strach, jestli a jak to po jejím narození zvládnu, jestli to z mé strany bude stejný průšvih jako s Majdou, realita je krásnější, než jsem se vůbec odvážila doufat. Na porod mám moc hezké vzpomínky, šestinedělí, jakoby nebylo, a i teď všechno plyne v daleko větší pohodě.
Michalka mě taky hodně naučila. Díky ní jsem schopná konečně si tu svou mateřskou roli pro obě holky užívat. Díky ní jsem o něco klidnější a mnohem vyrovnanější. A protože Miška reaguje daleko citlivěji, snažím se nevztekat kvůli pitomostem, nezvyšovat zbytečně hlas. Brát všechno s větším nadhledem.
Minulý čtvrtek jsme oslavili půl roku. Šest měsíců obrovských pokroků, šest měsíců, které utekly rychlostí světla. Michalka dostala provizorní náušnice, a já mám zase pocit, že s nimi už to není miminko, ale slečna-in-the-making. Začaly se jí klubat první zoubky, takže se posledních 14 dní nese ve znamení špatného spánku, častého pláče, beználadí. A já chovám, nosím, utěšuju... A tak to má být!
***
Michalko, jsem hrozně vděčná, že sis nás vybrala, že Tě mám!

 

čtvrtek 8. ledna 2015

Po babičce

Milý dárek od našich. Křesílko po babičce, které se mi od mala líbilo. Laminátový skelet, nově potažený její oblíbenou látkou.
Zatím cestuje po domě. Uvidíme, kde zakotví.
***
Babička mi hodně chybí.
Prázdniny v Jeseníku, poslouchání Staříče před usnutím (nebo to byla Bělá?). Ve spoustě věcí mě (pod)vědomě ovlivnila, nasměrovala. Třeba smyslem pro řád, světlo, blízkost.
U spousty věcí jsem jí tvrdila, že je NIKDY nebudu dělat. Tak třeba:
  1. Nikdy nebudu UČITELKA (babička a polovina mé rodiny byli/jsou)!... Vystudovala jsem jiný obor, pracovala v jiné sféře... A ve třiceti zjistila, že mě to nenaplňuje. Zato učení mě baví moc a dává mi smysl. Příští rok jí snad budu i papírově.
  2. Nikdy nebudu ŠÍT (babička byla vynikající švadlena)! ... Chvíli trvalo, ale šiju a šitím relaxuju.
  3. Nikdy nebudu HYSTERICKÁ (babička měla velké srdce, velké množství emocí) ... No, hm, dobře.
...
A nakonec mi z dlouhého seznamu zůstalo asi jen jediné "nikdy", totiž že nikdy nebudu pěstovat RAJČATA. Pěstitelské dovednosti prokazatelně nemám, což brzy potvrdí i poslední sukulent v domě.

Ale nikdy neříkej nikdy :).

středa 7. ledna 2015

Pokusy

Někdy je docela oříšek tříleté (vlastně jakkolileté) dítě zabavit.
Majdu hra s panenkami moc nebere, z kuchyňky si udělala bytovku pro figurky různého původu, malování ji zaujme jen v případě, že si ty barvy může napatlat na ruce a co největší prostor kolem sebe, jenže to pak zase nebaví mě.
Takže zbývají knížky, puzzle, plastelína a loutkové divadlo ... a teď hlavně pokusy.
Ježíšek přinesl sadu pro "chemiky". Samozřejmě by to krásně šlo i bez ní, ale takhle má naše vědecké bádání styl. Madlenka se naučila dávat pipetou vodu do zkumavek. Pak přidáváme třeba sůl, cukr, mouku a zkoušíme, co se ne-rozpustí, jak to dlouho trvá. Co udělá olej s vodou? Stane se něco, když do čaje kápneme sirup, a co citron? Kouzla s mícháním potravinářských barev.
Užíváme si to obě.


A ještě můj mezisváteční pokus. O tašku. Vlastně dvě, stejný střih, mírná obměna vnitřku. Černá s prostřižením předního dílu, šedá s všitým zipem. Naučila jsem se spoustu věcí. Například, že koženka začátečníkům nic neodpustí a párání bude připomínat do konce svých dní. Ale zase už umím hezky přišít zip. Z výsledku mám nakonec radost.
A co víc, hrozně ráda je obě nosím.

úterý 6. ledna 2015

Proč

Ráda se koukám na realizace interiérů (teď hodně třeba tady a tady). Fascinuje mě, jak je to všechno uspořádané, nic nechybí, nepřebývá, netrčí, všechno ladí, všeho tak akorát. Prostě krásné, někdy i roztomile nepraktické.

A říkám si, jaké to tam asi je, když se ten prostor zabydlí. Jak se v něm majitel cítí (cítí se podřízený, nebo naopak pánem?). Jak to tam vypadá, když se zrovna nikdo nedívá.
Jak by to vypadalo, kdybychom tam bydleli třeba my.

Mám ráda řád, pořádek a věci na svém místě, uklidňuje mě to.
Mám dvě malé děti.

A tak když jsem se nedávno, v čase svátků a těsně před příchodem jedné z mnoha návštěv, s mírným zoufalstvím v hlase zeptala Madlenky, jestli by si "doprčic už jednou nemohla chvíli hrát dyzajnově?!!!", odpověděla mi z hromádky vysypaného koše miniaturních postaviček, spousty rohlíkových drobků, fleku od rozlitého džusu a právě dostavěného domečku z před chvílí načechraných gaučových polštářů udiveně:
"Próóóč?"

Tak hlavně bez iluzí :).
 
***
Teď kafe a využít chvilku, kdy Michalka spinká, na učení anglické syntax. Nechce se mi, nechce, ale páteční zkouška se blíží.
A pak hned ven. Dnes je tak krásně.

pondělí 5. ledna 2015

Z její perspektivy

Když se narodila Madlenka, dost jsem se stresovala, trápila, nespokojeně se honila za kdečím, jen abych měla pocit, že mi můj dřívější život úplně neunikl mezi prsty. Že jenom nekojím, nepřebaluju, nenosím, neveršuju, neperu, nebdím, nevydávám variace na pár citoslovcí...
Jenže s dětmi je potíž v tom, že v jednu chvíli držíte v náručí miminko, a najednou vám na klíně sedí slečna.

Teď už se nechci vlastní hloupostí o nic z tohohle kratičkého časového úseku připravit.
Michalku si užívám. Těším se na každodenní repetici. Zajímá mě a baví svět z její perspektivy. Ležet na dece, rozmlouvat, ukazovat, zpívat, nikam nespěchat.
***
Víkend byl krásný, oddychový.
Dnes už v běžném provozu. Úklid, nákupy, školka, stavění sněhuláka.
A vypůjčení lyžařské výbavy pro Madlenku. O víkendu jdeme na svah a já jsem určitě víc zvědavá, než ona :).


 



pátek 2. ledna 2015

Děti, děti, děti

Dva týdny pohromadě. Dva týdny nabité, hektické, k nezastavení. Ale stály za to.
Smíchu i vztekání plno. Děti na prvním místě.
Je snadné pozapomenout, že na den přesně jsme před třinácti lety začali sami dva. A že dnešek i budoucnost nejsou samosebou. A tak jsme od našich dostali úžasný dárek. Lístky na pražský sobotní koncert Glenn Miller Orchestra (jak symbolické, když jsme se seznámili v big bandu) a víkend jen pro nás dva. Hrozně se těším a jsem vděčná.

Maminko, tati, děkujeme!!!

***
Fotky z dnešního odpoledne u našich.
Michalka testovala vousy.
U Madlenky je aktuálně dědeček číslo jedna, pak dlouho nic ... a pak my ostatní :). A tak to má, myslím, být.
Madlenka a neteřinka. Neuvěřitelná dvojka.