Miška je úplně jiná. Klidná, víc sama pro sebe. Takové koťátko.
Přišla k nám jako překvapení. A i když jsem měla strach, jestli a jak to po jejím narození zvládnu, jestli to z mé strany bude stejný průšvih jako s Majdou, realita je krásnější, než jsem se vůbec odvážila doufat. Na porod mám moc hezké vzpomínky, šestinedělí, jakoby nebylo, a i teď všechno plyne v daleko větší pohodě.
Michalka mě taky hodně naučila. Díky ní jsem schopná konečně si tu svou mateřskou roli pro obě holky užívat. Díky ní jsem o něco klidnější a mnohem vyrovnanější. A protože Miška reaguje daleko citlivěji, snažím se nevztekat kvůli pitomostem, nezvyšovat zbytečně hlas. Brát všechno s větším nadhledem.
Minulý čtvrtek jsme oslavili půl roku. Šest měsíců obrovských pokroků, šest měsíců, které utekly rychlostí světla. Michalka dostala provizorní náušnice, a já mám zase pocit, že s nimi už to není miminko, ale slečna-in-the-making. Začaly se jí klubat první zoubky, takže se posledních 14 dní nese ve znamení špatného spánku, častého pláče, beználadí. A já chovám, nosím, utěšuju... A tak to má být!
***
Michalko, jsem hrozně vděčná, že sis nás vybrala, že Tě mám!
Žádné komentáře:
Okomentovat