úterý 13. ledna 2015

Michalce

Uvědomila jsem si, že o Michalce píšu míň. Vůbec to ale není proto, že bych ji chtěla upozadit. Jen ta její starší ségra je živel, upovídaná až uši zaléhají, aktivní, až mi někdy síly nestačí.
Miška je úplně jiná. Klidná, víc sama pro sebe. Takové koťátko.
Přišla k nám jako překvapení. A i když jsem měla strach, jestli a jak to po jejím narození zvládnu, jestli to z mé strany bude stejný průšvih jako s Majdou, realita je krásnější, než jsem se vůbec odvážila doufat. Na porod mám moc hezké vzpomínky, šestinedělí, jakoby nebylo, a i teď všechno plyne v daleko větší pohodě.
Michalka mě taky hodně naučila. Díky ní jsem schopná konečně si tu svou mateřskou roli pro obě holky užívat. Díky ní jsem o něco klidnější a mnohem vyrovnanější. A protože Miška reaguje daleko citlivěji, snažím se nevztekat kvůli pitomostem, nezvyšovat zbytečně hlas. Brát všechno s větším nadhledem.
Minulý čtvrtek jsme oslavili půl roku. Šest měsíců obrovských pokroků, šest měsíců, které utekly rychlostí světla. Michalka dostala provizorní náušnice, a já mám zase pocit, že s nimi už to není miminko, ale slečna-in-the-making. Začaly se jí klubat první zoubky, takže se posledních 14 dní nese ve znamení špatného spánku, častého pláče, beználadí. A já chovám, nosím, utěšuju... A tak to má být!
***
Michalko, jsem hrozně vděčná, že sis nás vybrala, že Tě mám!

 

Žádné komentáře:

Okomentovat