úterý 6. ledna 2015

Proč

Ráda se koukám na realizace interiérů (teď hodně třeba tady a tady). Fascinuje mě, jak je to všechno uspořádané, nic nechybí, nepřebývá, netrčí, všechno ladí, všeho tak akorát. Prostě krásné, někdy i roztomile nepraktické.

A říkám si, jaké to tam asi je, když se ten prostor zabydlí. Jak se v něm majitel cítí (cítí se podřízený, nebo naopak pánem?). Jak to tam vypadá, když se zrovna nikdo nedívá.
Jak by to vypadalo, kdybychom tam bydleli třeba my.

Mám ráda řád, pořádek a věci na svém místě, uklidňuje mě to.
Mám dvě malé děti.

A tak když jsem se nedávno, v čase svátků a těsně před příchodem jedné z mnoha návštěv, s mírným zoufalstvím v hlase zeptala Madlenky, jestli by si "doprčic už jednou nemohla chvíli hrát dyzajnově?!!!", odpověděla mi z hromádky vysypaného koše miniaturních postaviček, spousty rohlíkových drobků, fleku od rozlitého džusu a právě dostavěného domečku z před chvílí načechraných gaučových polštářů udiveně:
"Próóóč?"

Tak hlavně bez iluzí :).
 
***
Teď kafe a využít chvilku, kdy Michalka spinká, na učení anglické syntax. Nechce se mi, nechce, ale páteční zkouška se blíží.
A pak hned ven. Dnes je tak krásně.

Žádné komentáře:

Okomentovat