pátek 31. července 2015

Do vázy

Moje maminka říká, že je strašně těžké se mi zavděčit, myslí dárkem. Já si teda myslím, že je to naopak docela jednoduché, zvlášť když jednoduchý je i ten dárek. A zrovna jeden takový jsem teď dostala od kamarádky. Vázičku, jejíž porcelánový vrch jde nasadit na různé šíře skleniček nebo hrnků, parádní, vtipné, funkční, geniální...a krásné.


A krásná je i ta hortenzie. Zbyla jim v mém oblíbeném květinářství poslední, tak jsem ji dostala se slevou. Tuhle květinu mám moc ráda a měla bych ji ještě víc, jen kdyby zasazená nepotřebovala tolik pravidelné vláhy. Takhle je to jen intenzivní vztah na jedno utrhnutí.



Byla nebyla dovolená

Jsme zpátky a já jsem ráda a je mi dobře.
Dovolená byla... no řekněme plná nových poznání. Například, že když Majda jako pohodový cestovatel zvládla tu samou cestu levou zadní už ve svých osmi měsících a podobnou ve třinácti, vůbec to neznamená, že stejný průběh to bude mít i u Mišky. Naopak, Michalka většinu pětihodinové jízdy tam i zpět plakala a zuřila, a já jsem poměrně záhy začínala bezmocně zuřit s ní (což samozřejmě věci vůbec nepomohlo, a navíc se trochu obávám, že jestli Majda doteď neznala žádné sprosté slovo, po těchto jízdách jí v hlavičce určitě nějaké utkvělo)... Takže poznání první - ve výsledku je jedno, jestli ujedeme čtyři, čtyřicet nebo čtyři sta kilometrů, rodinná dovolená je o tom být spolu, v klidu, bez stresů, a než Miška povyroste, bude nám stejně dobře (ne-li líp) třeba někde na chalupě v Jeseníkách nebo Beskydech. Na plnění alb fotkami z ciziny máme času dost a i moje sobecká potřeba po dvou letech konečně zase vyjet mimo republiku nějak pominula (nebo se spíš proměnila v plán vyrazit někam bez dětí ;-) ). 

Dalším poznáním bylo, že první den dva jsou prostě zvykací a domácí taktiky a praktiky jednoduše nefungují. Holky se průběžně střídaly ve zlobení, dost často se jim dařil i hodně zvučný tandem. To jsem pak měla intenzivní nutkání sbalit vybalené a nabrat rychlý kurz směrem k domovu. Stejně tak stolování v restauraci ze začátku představovalo výsměch našemu dosavadnímu rodičovskému působení (to mám za všechny ty dřívější bezdětné pohoršené pocity vůči cizím dovolenkujícím ratolestem :) ). S Peťou nám oběma naléhavě chyběla třetí ruka na vlastní jídlo, protože stávající dvě byly permanentně zaměstnány chytáním příborů, kusů potravin, poloplných skleniček. Ale nakonec jsme si našli systém ke všestranné spokojenosti a sytosti.

Na druhou stranu:
Majda si ten výlet docela užila. I přes studené počasí jsme ji pokaždé museli tahat z vody a skluzavek a tobogánů. A taky se naučila splývat a plavat pod vodou bez křidýlek. Jsem na ni pyšná.
I Miška si vodu užívala, stejně jako herničku nebo jízdy výtahem. Ovšem nejlepší byl stolní fotbálek, stát a točit tyčkami by dokázala dlouhé hodiny.

Ale hlavně jsme byli spolu, celodenně, intenzivně, a to se počítá.




pátek 24. července 2015

Na jistotu

"Jseš si jistá?"... zeptala jsem se kamarádky při víkendovém výběru látek na její tašku. Pro jistotu rovnou dvakrát.
Byla si jistá a neodradil ji ani můj mírně nakrčený nos, ani tón hlasu.
Ten tón, ten tón a ten vzor. Ty bych spolu na tak velkou plochu nikdy nedala. Protože já jsem, jak známo, zakonzervovaná v plechovkách pudrové, tmavě modré a šedé barvy a maximálním dobrodružstvím je pro mě kombinace s chevronem nebo vzorem kohoutí stopy.

Ovšem tohle byla Blančina sázka na jistotu, trefa do růžové, prostě paráda jako dělaná pro někoho, kdo se barev ani trochu nebojí, kdo v nich umí zářit - při procházkách pražskými parky, prázdninových výletech, při posezení v kavárnách, kam je třeba s sebou přibrat i spoustu věcí pro ani ne roční doprovod.


Velikostně "sršňovka". Místou dvou uch dlouhý, nastavitelný popruh z koženky, větší skrytá kapsa na zip na mobil a peněženku. S popruhem na nejkratší délku sahá taška kousek pod podpaží, takže věci by měly být jakž takž v bezpečí (názorná fotka v dost špatné kvalitě z koupelny - výsledek absence denního světla a mé "schopnosti" fotit v tom umělém). Pro jistotu ji ale ještě doplním o dva magnetky.


Tak, a já si jdu udělat horký malinový coldrex, jako pojistku proti té mé viróze (rýmička a kašílek a já tradičně "trpím" skoro víc, než když jsem měla v zimě zápal plic :))) ). A pak honem sepsat seznam věcí k zabalení, ať mám jistotu, že nic na tu naši premiérovou dovolenou ve čtyřech nezapomeneme. Těším se moc!

středa 22. července 2015

Opičit se

Další dětský batůžek na přání.
Tentokrát z mé oblíbené látky, s velkou opičí nášivkou.


Baťoh se tvarem a komponenty opičí po tom s žabkami.
Očka a pusa na nášivce jsou nakreslené textilní fixou a zažehlené (dva pokusy o vyšití na stroji skončily výrazem hodně vzdáleným milé postavičce pro děti :) ), i tak je celý batůžek bez problému pratelný v pračce.


Michalce se líbí a mně taky. Tak snad bude spokojená i malá slečna L.

Hrnek

Mám strašně ráda jednoduché věci. Takové ty s nápadem, funkční a navrch krásné.
Třeba jako tenhle hrnek. Sklenice s víčkem s láskou zabalená v kůži.


Ráda si do něj dělám kávu z moka konvičky. Nebo mátový čaj.
Dnes to je chladná voda s citronem, medem a spoustou zázvoru. Dostihla mě letní viróza. Ach jo. 
Ale zase mám o důvod víc odložit během Miščina denního spánku všechny nutněnutné věci (úklid, prádlo, balení na dovolenou) a ve stínu terasy odpočívat a zvažovat, do které knížky v barvě moře se pustím.
***
A taky se těším, až se mi dnes večer vrátí Madlenka a budeme v plné sestavě. Je mi jasné, že už za pár hodin budu mít hned několik příležitostí pro zvýšený adrenalin. Na tenhle delší, divný klid už ale nejsem zvyklá. Stýskalo se mi.

Rybízová


Jsme s Michalkou třetí den samy (když nepočítám tatínka v práci). 
Madlenka si s prarodiči užívá Rakouska a my s Miškou zase poklidně plynoucí dny. 
Vyplněné třeba pondělním sběrem malin a rybízu do limonád a jen tak na chuť. 
Michalka byla neuvěřitelná, dobrou půlhodinu vydržela sedět u jednoho keře a trhat a do pusinky si strkat drobné kuličky černého rybízu.

sobota 18. července 2015

Psaníčko

Výsledek čtvrteční večerní rychloakce.
Zjistila jsem, že nemám žádné psaníčko k pudrovým balerínkám na páteční svatbu. A když už se říká psaníčko, tak by tak mohlo i vypadat. Tvar a vzhled skutečné obálky.


Mišku mívám na větších akcích téměř stále v náručí a zatím nedozrál čas na nošení kabelek v ruce. Popruh už jsem ušít nestíhala, proto to vyřešila saténová stuha svázaná do mašle. Prvotní z nouze ctnost se mi ale nakonec hodně líbí. No a až bude Mišulka samostatnější, můžu si popruhy odepnout. Přes zip jsem našila tenká poutka v barvě záložky, takže celkový vzhled nijak neruší.
Na první pokus je to, myslím, dobré.


Svatba byla krásná. Vyladěná, romantická, ale ani trochu kýč. To je aspoň dojem z těch dvou hodin, co jsme tam s Miškou zvládli pobýt. Madlenka nás tři ovšem zastoupila celodenně a víc než dostatečně. Měla i svou funkci - nesení prstýnků, kterou si doma předem důležitě cvičila. Domů ji naši přivezli utahanou a plnou zážitků. Jen jsem s ní skoro až do půlnoci musela řešit prstýnek, který dostala od nevěsty a někde při svém plachtění po parku a sálu ztratila. Ještěže ty skutečné donesla v pořádku :).

pátek 17. července 2015

Kouzlo

... s cukrem a kvasnicemi.

Dnešní dopolední aktivita s Madlenkou. Letní bádání je v plném proudu. A když se ke slovu "pokus" připojí ještě "balónek", nadšení pro věc je zaručeno bez ohledu na konečný výsledek.
Ale výsledek byl a radostí jsme povykovaly obě.


plastová láhev
trychtýř
sušené droždí
cukr
teplá voda
nafukovací balónek

Majda do láhve nasypala celý pytlík sušeného droždí, na ně 3 lžičky cukru a všechno zalila teplou vodou asi do 1/4 nádoby. Nakonec jsme na hrdlo nasadily balónek. A pak už jsme jen čekaly (stavěly lego, kreslily, počítaly) a po očku sledovaly, jestli půl roku prošlé kvasinky dostanou na sluníčku na cukr chuť a pustí se do prdění (můj tříletý překlad produkce oxidu uhličitého - chemici prominou).

Byla to sranda. Je dost možné, že po patnácti letech od gymplu vezmu díky Majdině zvídavosti ty přírodní vědy na milost:).

úterý 14. července 2015

Žabky

Stihla jsem to, uf uf uf :). Dnes ještě zabalit a zítra ráno šupitopresto na poštu a poslat milé žabky na cestu do Olomouce, ať si má dvouletá slečna do čeho zabalit hračky a všechny další dovolenkové důležitosti.


Batůžek podle zmenšeného "střihu" Madlenčina plaveckého zavazadla. Nastavitelné popruhy jsou látkové a dostatečně široké, takže dětská ramínka pod tíhou nákladu nijak neutrpí.
Puntíkatá vnější kapsa na zip, žlutá podšívka. Rozesmátá žabková nášivka z filcu, knoflíků a korálků.


Malé majitelce přeji veselé, barevné léto:)!

(Pře)čteno

Slibovala jsem si přes léto aspoň trochu číst. A sliby si ráda aspoň trochu plním.
Každá knížka se mi dost líbila, každá trochu jinak.
A taky se mi hodně líbí hrníčky na espresso, které nám naši přivezli z dovolené. Sršní šedobílá domácnost portugalskou mozaiku s překvapivou lehkostí adoptovala. A káva z nich chutná náramně.


Neměnnost leopardích skvrn - "všechny tyhle příběhy jsou pravdivé, ale pouze někde jinde".


Mapa Anny - o vztazích, které se rozchází a nakonec protnou.



Selský baroko - o tom, na co se někdy (rádo) pozapomnělo, co by se mělo stále připomínat, s čím bychom se měli umět vyrovnat, třeba ne ... a taky o lásce k regionu, což je téma, kterému se učím, které ve mně začíná pomalu rezonovat.



Muž jménem Ove - právě dočítám. Já ten severský styl jednoduše můžu. A tahle knížka má za humorem ještě něco navíc.

pondělí 13. července 2015

Víkend

Uplynulý víkend v kostce...


Dvě oslavenkyně.
Dvě odpoledne vydařených oslav.
Plno milých hostů.
Jídla i pití dosytosti.
Bylo to náročné, místy vyčerpávající, ale zároveň tak příjemné, veselé, rodinné.
***
A teď bychom s Peťou potřebovali ten víkend :).

čtvrtek 9. července 2015

Domeček

Škrtám si ze seznamu :). Domeček pro holky z původního dřevníku je připraven k nastěhování... Teda skoro, ještě chybí šedě lakovaná stolička a náplň do kapsářů. Na sobotní oslavě Michalčiných narozenin a Madlenčina svátku dostanou malé majitelky sadu nádobí. Nejvíc by se mi líbilo pořídit znovu to porcelánové z IKEA, co mají doma v kuchyňce, ale betonová dlažba je už moc velké demoliční riziko. Jídelní set proto bude plastový (alespoň v pastelových barvách). 

Ušité vlaječky (to je nezbytnost) a dostatečný úložný prostor. Původně jsem měla v plánu navrtat tam poličky, ale jak znám Madlenku a její naprostou ignoraci okolí, když si jde za objektem svého zájmu, mohla bych na tu stěnu rovnou přitlouct i lékárničku. Kapsář je praktičtější (na obsluhu, manipulaci i úklid). Místo látky jsem použila plastový ubrus na stůl - je omyvatelný a snese i zbytky písečno-hliněného vaření (bohužel v čistě bílé měli jen tu nejtenčí variantu, tak uvidíme, co vydrží), látkové nášivky, uchycení kovovými oky na obyčejné kovové háčky.


Jen dnes si venku určitě nepohrajeme. Madlenku dostihla kombinace horkého počasí a dlouhých pobytů ve studené vodě. Kašle na všechny a na všechno. A nálada taky není kdovíjaká. Takže pohádky, lego, pexeso, všechno hezky doma pod dekou. Miška zrovna spí a já jdu vařit horký čaj a sobě hodně silnou kávu, den bude teprve v polovině :).

středa 8. července 2015

1

Michalčin první narozeninový den. První rok, který kolem prosvištěl šílenou rychlostí. 
Ráno jsme oslavenkyni přáli ještě v pyžamech, v kuchyni (opravdová oslava ji čeká o víkendu). Když Madlenka třásla udivené Mišce packou a přála jí: "Všecko nejlepší, ať si pořád šťastná v naší rodině.", vyhrkly mi slzy do očí. A naměkko a dojatá jsem zůstala celý den a vzpomínala na chvilky 365 dní zpět. Na ten úžasný klid a následně vlnu nepopsatelného štěstí, že je všechno tak, jak má, v pořádku. A pak na další spousty malých poprvé, objevů, zvratů, pokroků, úspěchů i zaškobrtnutní.

O Michalce jsem psala před půlrokem tady. Je to tak pořád.

A i když jsem často nervózní, naštvaná, unavená a nezřídka se rouhám, ty dva mé životy, co teď oddychují nahoře v postýlkách, jsou to nejdražší, co mám (mami, to jsou tvoje slova, že :)?). Ono to totiž není tak, že by jenom holčičky potřebovaly mě, to hlavně já potřebuju je. 

***

Michalko, všechno nejlepší, ať jsi pořád šťastná (nejen) v naší rodině!

Michalka tříhodinová, třídenní a třítýdenní 

pondělí 6. července 2015

Podvodnice

Horko, vedro, uf uf uf. Ale Majdě to nevadí. Z Madlenky je od včerejška podvodnice. V sobotu konečně překonala roční pauzou způsobenou obavu z ponoření hlavy pod vodu a znovu začala skákat sama (s křidýlky) ze břehu pod hladinu. A včera ji Peťa naučil pod vodou plavat. Samostatně je to díky těm křidýlkům spíš takové šnorchlování. S tatínkem už ale jde o opravdový hloubkový a dálkový ponor. Trénink formací želva a placák (Madlenčiny pracovní názvy) pokračoval u babičky i dnes. Je to (nejen) vodní živel... 



Dnes před spaním chtěla vyprávět o potápění v moři. Z mé strany šlo o prachsprosté výmysly, protože od jisté doby mám z plavání (natož potápění) v přírodních vodních plochách panickou hrůzu. Ale popsala jsem jí to, myslím, hezky. Příští rok by chtěla k moři jet, samozřejmě s růžovými potápěčskými brýlemi...jak jinak :).

Velký krok pro člověka

Minulý čtvrtek jsem mamince hlásila, ať začíná chladit sekt, o který jsme se před nedávnem vsadily. Sázka zněla, že Miška nebude v roce chodit (na rozdíl od Majdy, která si už jako ročák byla v kroku poměrně jistá). A ono to opravdu vypadalo, že Michalčin dvounohý pohyb v prostoru zůstane ještě dlouho vázán na rozestavěný nábytek. No a včera se zničehonic pustila gauče a udělala tři rychlé, vratké krůčky ke mně. Vyjekla jsem překvapením a radostí začala tleskat a chválit. Madlenka hned pochopila důležitost okamžiku, vzhlédla jedním okem od pohádky, zatleskala a provolala pochvalu se mnou. Mišulce také došlo, že udělala něco mimořádného, a své nesmělé pokusy zopakovala ještě několikrát. Je to šikula, moje, veliká. Sice malý krok pro lidstvo, ale obrovský pro jednoho človíčka.

Do středy už moc času nezbývá. Ale ať sázku vyhraju já, nebo moje maminka, hlavním vítězem je už teď Michalka.


neděle 5. července 2015

Šité dětem

Kabelka pro budoucí dvouletou slečnu. Je to srdeční záležitost, protože tenhle typ taštičky je podle mých úplně prvních šicích pokusů s textilní koženkou, první vlastní výroba střihu. Tentokrát, na přání maminky, s nastavitelným popruhem... Pro holčičky se mi šije docela snadno. 


Pro kluky už je to horší. Takže když si můj mladší kmotřenec přál k narozeninám tašku s Bleskem, byla jsem zpočátku trochu nejistá. Už jsem měla nastřiženou látku s velkým modrým autem, ke kterému jsem plánovala našít blesk, naštěstí mi ale paní prodavačka v galanterii (zřejmě daleko zkušenější maminka nebo teta nějakého toho fanouška Cars) vysvětlila, že Blesk je prostě jen jeden a modrým fárem to rozhodně neošulím. Ve výsledku byla radost oboustranná, uf.


Ono to dělání radosti a šití dětem je vůbec nějaké ošemetné. Nejsnazší je to pro ty úplně nejmenší, ty, co ještě nemluví. Na nemluvně jsem si mohla "navěsit" kde co, podle svého vkusu a nejlepšího vědomí a svědomí. Mohla jsem si sebejistě tvrdit, že nikdy nepodlehnu davu a křiklavým motivům z dětských filmů a pohádek. Mohla jsem ignorovat všechny odstíny růžové. Ale od doby, co Majda začala mluvit ve srozumitelných větách a záhy i souvětích (takže zhruba od jejích dvou let) bych si o své výsostné vůli mohla nechat jen zdát. Ještě jsem nevyhlásila kapitulaci, ale ústupků a horkotěžko hledaných argumentů pro mou věc už bylo, no jéje. A výsledek - většina Madlenčina šatníku je růžová až fialová (a já se ty barvy naučila mít vlastně ráda), Disney princezny (Majda, asi ze školky, zná všechny jménem) jsou už i u nás, i když jsem to zatím uhrála jen na pyžamko a puzzle (nedávno ji zaujal "spajdrment", tak čekám, jak se to vyvine), a hlášek (ve 3 letech!) jako "maminko, já s tebou nesouhlasím" nebo "ty tomu nerozumíš, mami" s náležitou intonací a gestikulací jsem si už taky pár vyslechla :)... 
No, ale ono je to vůči mně vlastně hrozně ohleduplné, v maličkatých dávkách mě to připravuje na dobu už ne tak vzdálenou, kdy ji můj vkus a názor bude zajímat ještě míň, nebo vůbec. A tak až se za deset a něco let promění má zlatovlasá holčička třeba v gothic, nebudu možná tolik zaskočená... No, uvidíme:))).

Po ránu

Po ránu je teď snad jediná denní doba, kdy zvládám být venku. Tak před deseti lety jsem každou chvilku mimo horké letní paprsky slunce považovala za promarněnou, opálení muselo být do tmavohněda. Asi stárnu, nebo co, ale teď mi ta vedra vůbec nesedí a kůže s lehkým bronzovým nádechem je ažaž. Na Ruině máme fajn teplotní škálu - 12°C ve sklípku, krásných 21°C v přízemí, snesitelných 24°C v patře a téměř nesnesitelných 26°C v podkroví. Vybere si každý, já zůstávám co nejvíc při zemi a sním o severských krajích :).

Po ránu je nám všem nejlíp na balkóně. A úplně nejlepší je dát si první kávu ještě v pyžamech. Madlenka pojala svůj výstup na terasu jako vystoupení kulturní a se zaujetím jí vlastním tančila a pěla, až i sousedi procitli do časného nedělního rána. Naštěstí se nezlobili, ale pro jistotu zítra s tím kafem vydržíme aspoň do půl deváté.