Michalčin první narozeninový den. První rok, který kolem prosvištěl šílenou rychlostí.
Ráno jsme oslavenkyni přáli ještě v pyžamech, v kuchyni (opravdová oslava ji čeká o víkendu). Když Madlenka třásla udivené Mišce packou a přála jí: "Všecko nejlepší, ať si pořád šťastná v naší rodině.", vyhrkly mi slzy do očí. A naměkko a dojatá jsem zůstala celý den a vzpomínala na chvilky 365 dní zpět. Na ten úžasný klid a následně vlnu nepopsatelného štěstí, že je všechno tak, jak má, v pořádku. A pak na další spousty malých poprvé, objevů, zvratů, pokroků, úspěchů i zaškobrtnutní.
O Michalce jsem psala před půlrokem tady. Je to tak pořád.
A i když jsem často nervózní, naštvaná, unavená a nezřídka se rouhám, ty dva mé životy, co teď oddychují nahoře v postýlkách, jsou to nejdražší, co mám (mami, to jsou tvoje slova, že :)?). Ono to totiž není tak, že by jenom holčičky potřebovaly mě, to hlavně já potřebuju je.
***
Michalko, všechno nejlepší, ať jsi pořád šťastná (nejen) v naší rodině!
Michalka tříhodinová, třídenní a třítýdenní

No a mě vyhrkly slzy, když jsem si četla tvoje řádky Gábi. Vzpomínka na dny (plné štěstí ale i slz) společně strávené v porodnici a fotka z porodního sálu, jako by to bylo dnes. Tak strašně rychle to uteklo :-)
OdpovědětVymazat