Dovolená byla... no řekněme plná nových poznání. Například, že když Majda jako pohodový cestovatel zvládla tu samou cestu levou zadní už ve svých osmi měsících a podobnou ve třinácti, vůbec to neznamená, že stejný průběh to bude mít i u Mišky. Naopak, Michalka většinu pětihodinové jízdy tam i zpět plakala a zuřila, a já jsem poměrně záhy začínala bezmocně zuřit s ní (což samozřejmě věci vůbec nepomohlo, a navíc se trochu obávám, že jestli Majda doteď neznala žádné sprosté slovo, po těchto jízdách jí v hlavičce určitě nějaké utkvělo)... Takže poznání první - ve výsledku je jedno, jestli ujedeme čtyři, čtyřicet nebo čtyři sta kilometrů, rodinná dovolená je o tom být spolu, v klidu, bez stresů, a než Miška povyroste, bude nám stejně dobře (ne-li líp) třeba někde na chalupě v Jeseníkách nebo Beskydech. Na plnění alb fotkami z ciziny máme času dost a i moje sobecká potřeba po dvou letech konečně zase vyjet mimo republiku nějak pominula (nebo se spíš proměnila v plán vyrazit někam bez dětí ;-) ).
Dalším poznáním bylo, že první den dva jsou prostě zvykací a domácí taktiky a praktiky jednoduše nefungují. Holky se průběžně střídaly ve zlobení, dost často se jim dařil i hodně zvučný tandem. To jsem pak měla intenzivní nutkání sbalit vybalené a nabrat rychlý kurz směrem k domovu. Stejně tak stolování v restauraci ze začátku představovalo výsměch našemu dosavadnímu rodičovskému působení (to mám za všechny ty dřívější bezdětné pohoršené pocity vůči cizím dovolenkujícím ratolestem :) ). S Peťou nám oběma naléhavě chyběla třetí ruka na vlastní jídlo, protože stávající dvě byly permanentně zaměstnány chytáním příborů, kusů potravin, poloplných skleniček. Ale nakonec jsme si našli systém ke všestranné spokojenosti a sytosti.
Na druhou stranu:
Majda si ten výlet docela užila. I přes studené počasí jsme ji pokaždé museli tahat z vody a skluzavek a tobogánů. A taky se naučila splývat a plavat pod vodou bez křidýlek. Jsem na ni pyšná.
I Miška si vodu užívala, stejně jako herničku nebo jízdy výtahem. Ovšem nejlepší byl stolní fotbálek, stát a točit tyčkami by dokázala dlouhé hodiny.
Ale hlavně jsme byli spolu, celodenně, intenzivně, a to se počítá.
Žádné komentáře:
Okomentovat