Dyzajn market premiéra

Mám to potvrzené přes týden, ale s tím mým bláznivým prázdninovým režimem publikuju až teď. Pro sebe úplně premiérově jdu s koženkou na trh a rovnou na pražský Dyzajn market, proč troškařit, že. Ale budu tam s mou milou By Myyna, tak mám ten knedlík v krku o něco menší. 

Každopádně mě o víkendu 15.-16.9. najdete na náměstí Václava Havla. A teď, co budu mít s sebou...

Původní plán byl našít hodně kabelek a kabelkobatohů, plus nějakou tu toaletku. Jenže jsem se hned na začátku nějak zasekla. Všechno své šití mám postavéné na určité jedinečnosti, tzn. že mě jedinečně baví vytvářet tašky pro konkrétního člověka, se kterým se spolu s látkami probírám i jeho preferencemi, zálibami, potřebami, a tak... až vznikne jeden neopakovatelný exemplář, jedinečný jako jeho majitelka. Bez téhle osobní představy osoby mi to moc nejde a moc netěší, navíc při myšlence více stejných kusů se u mě poměrně rychle dostavuje strašidelný manufakturní syndrom... 

Ale našla jsem, myslím, víc jak elegantní řešení. Protože mě k účasti jemně nakopla Markéta, rozhodla jsem se ušít jen několik tašek z jejích by myyních látek, hlavně z těch, které si už pěkně dlouho syslím a které aktuálně nejsou k sehnání (i když za tyrkysové sýkorky bych se strašně moc přimlouvala třeba na úpletu). Každý typ kabelky bude pouze v jednom, maximálně dvou lehce odlišných provedeních, takže to bude taková malá limitka z absolutní limitky.

Vzorek tu...

Z nádherné látky Od soumraku do úsvitu pak budou spíš toaletky a překlápěcí psaníčka, na velkou kabelu je ta něžně světlá nádhera trochu nepraktická...

Ovšem největší podíl a prostor budou mít moje věci pro děti, konkrétně pyžamožrouti a sponkovníky. Mám v různých fázích rozpracovanosti cca 20 kousků od každého, ale pozor, znovu nebude ani jeden v úplně stejné kombinaci, toho se mi pořád ještě daří zuby nehty držet. Určitě beru třeba tyto:

K některým žroutům mám i vlajkové girlandy do páru (samozřejmě budou k dostání i samostatně). Některé girlandy budou samotné, především ty černobíle ideální pro rozkoukávání miminek :).

Sponkovníků tu už mám taky spoustu, ale trochu vázne koordinace výroby a postprodukce:))), tak se budu chlubit dodatečně. 

***

Konec hlášení z podhůří, odjíždím za svými prťaty a dalším horským dobrodružstvím.

Od soumraku do úsvitu

Láska na první pohled existuje!

Motiv od mé nejmilejší by Myyna jsem prvně viděla víc jak před rokem (myslím). Pro mě je v něm všechno, barvy i (po)city. Z toho by byla úžasná látka, kňourala jsem loni tenhle měsíc (myslím, že jsem nebyla sama). Trochu jsem si zoufala, že se Markéta tehdy rozhodla plně a bez výhrad soustředit na své papírové království. Není divu, je krásné a beze zbytku své/její (jen koukněte do sešitových paláců s tapetami z balicích papírů, hradeb z blahopřání a cimbuří třeba ze samolepek)... Ale co ta látka, že jo. A přišla Šárka z La BUM a všechno se spojilo, propojilo, dostalo textilní formu. Prostě pohádka.

A já z toho lněného teď můžu čerpat a (doslova) od soumraku do úsvitu tvořit. Protože něco se (pro mě premiérově) chystá. Protože po prázninách bych měla (pro mě premiérově) Markétě  přimcmrndávat. 

S láskou.

Sršení na facebooku

Tak jo, jdu na to.
Nově mě a má šitá tvoření a stvoření najdete i na facebooku na stránce Sršení, klik.

Krásná úvodní fotka od Aimée Weddings (Pavli, díky ... odkaz tu) zastřešuje zbytek, který celkem odpovídá mému stylu učení se a řešení věcí za pochodu, lehce nedokonale :))). Protože se snažím překonávat svou povahu a věci příliš nepromýšlet a prostě je zkusit (kdybych to tak nedělala, nedostala bych se k blogu, k šití a tak, že ano). Takže teď na nové virtuální stránky pomalu sypu své uplynulé šití - do označených fotoalb pro jakous takous orientaci. V blízké budoucnosti přidám i to nové, co mi odpočívá na pracovním stole, nebo už si to šupe s Českou poštou ke svému majiteli.

 

A ještě pár základních věcí organizačních...

• Zůstává šití na zakázku, které (doufám) bude i tím hlavním. Doba zhotovení výrobku mimo prázdninovou sezónu je do 14 dnů od finální domluvy na vzhledu. O zasílání nezakázkového zboží píšu níže.
• Svá přání a požadavky můžete posílat buď přes zprávy na facebooku, nebo postaru na mail srsnovagabriela@gmail.com ... těším se na ně z obou stran.
• Ceny poštovného se odvíjí od ceníku České pošty, jakožto jediného v maloměstě a pro malovýrobce přijatelného dopravce.
• Platby za zhotovené (vámi elektronicky či osobně schválené) výrobky od teď prosím pouze převodem na bankovní účet na základě vystavené faktury. Zboží budu posílat do tří pracovních dnů od připsání částky na účet. Jakoukoli výjimku/změnu budu samozřejmě dopředu hlásit a konzultovat.

A teď ta nejméně příjemná novinka. Oproti dřívějšímu, veskrze soukromému šití jsem musela zvýšit ceny. Někde jen mírně, jinde to byl skok, který mě samotnou trochu zaskočil. To celé proto, že jsem si konečně sedla a pečlivě sečetla náklady na všechny komponenty, materiál... a hlavně na práci. Snažila jsem se u částek, které jsou v popisech alb a budu je zveřejňovat u každého nového výrobku, nepřekročit snesitelnou výši, ale zároveň potřebuju, aby se mi hodiny strávené na každé tašce, toaletce či králíkovi vyplatily. Konkurencí pro asijské trhy či sériovou výrobu nikdy být nemůžu... a ani nechci.

Konec oficialitám tisknu tímto retro razítkem za 5 ká čé z místního papírnictví. Přesně takový motiv (plus, myslím, švestky) jsem měla inkoustovou modří obtištěný v sešitech z první třídy... nemohla jsem ho tam nechat, že jo.

A hned příště už veskrze pozitivně, v barvách a hravých vzorech, s tušenou vůní vyprané látky zahřáté od šicího stroje. Juch!

 

Samostatně

Je na čase protnout měsíční virtuální ticho po pěšině.

Zabodnout pár milníkových tyček, mezi které časem třeba dodatečně natáhnu i laťky podrobnějších záznamů prázdninových zážitků, a že jich je. Milých, příjemných, vtipných, i těch, které se mi určitě v lepším rozpoložení podaří na veselo natřít.

Miška z kraje července oslavila třetiny. S rodinou i celou partou kolem Krtka. A je už prostě VELKÁ, samostatná.

Já jsem z kraje srpna oslavila pětatřicetiny. Taky jsem VELKÁ.

Skončila mi rodičovská dovolená, pět a půl roku jiného režimu. Původně jsem si v hlavě sumírovala takové retrospektivní shrnutí, jaké to jako na té mateřské bylo, co mi to dalo a vzalo. V závěru jsem se na to vyprdla, zavčas jsem si uvědomila, že by to byla blbost. Všechny jsme na tom podobně a všechny to máme zároveň trochu jinak. A vlastně jsem s mateřstvím pořád na začátku, tak jaképak copak.

Protentokrát zůstanu jen u konstatování, že tahle pětiletka (pro mě osobně nejnáročnější období za poslední třicet let) mě naučila urputně netrvat i se pohodlně nespoléhat na zavedené vzorce, plánovat i plány během milisekundy měnit, překonávat únavu, dotknout se svých psychických i fyzických limitů, pociťovat bezpodmínečnou lásku i bezradný vztek, nechávat věci plynout (no, dobře, tohle konkrétně musím ještě dost pilovat), nebát se neznámého a nového, hledat a objevovat.

Všechno výše zmíněné se teď sečetlo a já se po celkem dlouhém období rozmýšlení rozhodla nevrátit ke své původní profesi. Protože jsem z ní odcházela s pocitem, že kdyby jednoho dne zmizeli všichni její zástupci, nic tak hrozného by se nestalo (a možná hodně lidem by se i ulevilo), protože ten pocit úplně nezmizel a protože tak nějak vím, že když bych to nezkusila teď, už se nerozhoupu nikdy.

A co je nejdůležitější, nechci se připravit o dobu se svými dětmi, kdy mě ještě potřebují a hlavně chtějí.

Takže, tramtadadá...

Takže jsem teď oficiální OSOBA SAMOSTATNĚ (a snad jednou i ) VÝDĚLEČNĚ ČINNÁ v mých dvou profesních láskách - UČENÍ ANGLIČTINY a ŠITÍ - dávají mi smysl, baví mě. Jednotlivě by mě zatím neuživily, ale v kombinaci jim už celkem věřím. Navíc jen šít doma o samotě bych dlouhodobě nevydržela, potřebuju lidi, kontakt s nimi, takže rovnováha. Na rozjezd si dávám (mám tu luxusní možnost) dobu, než půjdou holky do školy. A i když mám při začátku pěkně stažený žaludek, bojuju s obrovskou únavou z prázdninové práce po nocích a nedostatkem času, jsem nervózní ze ztráty pohodlných zaměstnaneckých jistot a hlavně bych potřebovala definitivně překonat své malé osobní démony, kteří s narůstajícím vyčerpáním evidentně prospívají, nechci to vzdát a na to nově osamostatněné se rozechvěle těším.

Tak snad to klapne:).

***

Plán otevřít od září e-shop mých výrobků nevyjde, ten čas, ten čas... Ale aspoň se intenzivně snažím něco do zásoby, pro sebeprezentaci a o rozjetí stránek na facebooku, ty snad už koncem týdne. Budu mít krásnou úvodní fotku a časem i další záležitosti ve stejném stylu, ať mám k těm všem změnám i nějakou obměnu vizuální - a výsledek mi dělá obrovskou radost. Pavla to trefila přesně.

Úplet

Odhodlala jsem se vyzkoušet šití z úpletových materiálů.

A nebyla bych to já, kdybych na to nešla úplně obráceně. Nejdřív jsem nakoupila hromadu látek, a pak teprve začala zjišťovat, jestli mi to vůbec půjde.

Ale zase to bylo teď, nebo nikdy, protože Miška je právě v tom správném věku, kdy už neroste závratnou rychlostí, už (nebo vlastně ještě, když teď vidím, jak často mění své nastrojení Madlenka) ji nemusím několikrát denně převlékat do čistého, a přitom má ještě velikost, na kterou se nespotřebuje tohoto drahého materiálu tolik. Ani tak se o nějaké výhodnosti mluvit nedá, zvlášť když v řetězcích člověk koupí za cenu metru látky kopu hotových triček. Na druhou stranu, kdybych měla u dětí přemýšlet jen v kategoriích vyplatí se/nevyplatí, tak se moc daleko nedostanu, možná ani k těm dětem... Takže tohle je takový prodělečný podnik s vysokou mírou lásky.

První pokusy v trojčlence já-šicí stroj-materiál úplně nevyšly. To když jsem u střihů z Ottobre pořád nemohla pochopit systém našívání lemů (buď to táhlo, nebo odstávalo, o čistotě vzhledu ani nemluvit), taky nemám dvojitou jehlu, overlock ani coverlock, takže jsem bojovala se správným nastavením běžného stroje i se způsobem začištění švů a lemů.

Po pár dnech na rozdýchání a spolknutí ega jsem to zkusila znovu. Počasí už směřuje k podzimu, takže nový střih na triko s dlouhými raglánovými rukávy. A ono to začíná jít. Pomalu, ale dost na to, abych mohla bez uhýbání pohledem a nejistého úsměvu potvrdit, že jsem to šila já. Případně nechat zkušenější švadleny přijít blíž než na půl metru.

Výsledkem (kromě zesíleného tiku obracet všechno kupované oblečení naruby a zkoumat švy a sešití) jsou nositelné kousky oblečení.

Pro začátek variace na Králíky z klobouky a hvězdné růžové mámení.

A ještě úplet na majitelce, která se už několikátý den a několikrát denně baví vyvažováním sukulentu. Balanční kaktus od Plan Toys jsem měla ve skříni schovaný na některé z dalších všechnonejlepší, ale vyhrocená situace jednoho z odpolední si přímo říkala o alespoň materiální vzpruhu. Navíc stokrát jinak vyvážený kaktus slouží i jako pěkný a stokrát jiný exponát na výstavu.

Kdyby teď za deset let

Říká se, že srdcem domu je kuchyně. S tou naší "srdeční záležitostí" jsem spokojená (ještě aby ne, když ji stolař dělal podle mých výmyslů). Barva bílé kávy, aby při své velikosti příliš nezahlcovala prostor; spousta úložných prostor, aby nesedal prach na to méně používané; plná dvířka, žádné police, aby mě, nepoučitelnou "rovnátorku", neznervózňoval pohled na všechno to dříve či později nutně neseřazené; pracovní plocha je v porovnání s 80cm na předchozím bytě až nedohledně dlouhá... Zkrátka, i když mě kulinářská činnost zrovna dvakrát nebaví, v tomhle prostoru se cítím dobře. 

Ale i tak si pořád ráda prohlížím interiéry a občas mě napadne, jakou kuchyň bych si vybrala, kdyby teď bylo třeba za deset let. A protože jsem zrovna poblázněná do kombinace dřeva a bílé, inspirovala bych se například návrhem Stevena Collinse, jen ty dřevěné skříňky by se mi víc líbily v odstínu půlnočního dubu... A ještě jedna věc, která mě na stejném webu zaujala - řešení skříněk jako částečné stěny mezi ložnicí a šatnou v bytě brazilského architekta Lucase Girarda. Byt jako celek na mě působí až trochu vybydleně (nebo je to možná tím, že před focením třeba hodně věcí každodenního používání prostě posunuli mimo dosah objektivu), jednotlivosti jsou ale fajn.

Dosti kdyby-úvah. Jdu si do té naší (pro potřeby nafocení samozřejmě uklizené a zbavené rušivých věcí každodenního používání :) ) uvařit kafe a nachystat holkám svačinu.