Pro radost

Obraz od Jany Z lesa. Krása. Dlouho jsem po něm pokukovala.

Vykvetlá barborka. Těší mě, i když tradici už asi (doufám :) ) nedostojím.

Vlastnoručně ušitá taška. Oboustranná, v mně aktuálně nejmilejších barvách. I ten šikmý proužek jsem nakonec udolala.
A k tomu dnes to sluníčko a večer dlouho plánované kafe s kamarádkou.

Moje mimomateřské radosti posledních dní.

 

 

Posváteční

Každoročně jsou u nás svátky něčím objevné. Myslím, že je to tím zkoncentrovaným očekáváním, přípravami, představami. Každoročně se naučíme něco o sobě, o nás. Letos nejinak. Ale jsem za to ráda, posouvá nás to dál.

***

Štědrodenní dopolední procházka na svařák a dětský punč.

Smrk, jen žárovky a jemné ozdoby. Byl by ale krásný i bez nich.

Mám radost, že Madlenčin nejoblíbenější dárek je loutkové divadlo. Na plné čáře teď poráží knížky i pohádky na iPadu. Na Štědrý večer jsme dávali třikrát Červenou Karkulku a dvakrát Šípkovou Růženku. Co mě už těší o něco míň, je budíček v šest ráno, abych postavila kulisy.

Ale zase takové představení s horkým kakaem a vánočkou taky není k zahození :).

 

Spolu, ve zdraví a beze spěchu

Poslední předvánoční den úspěšně za námi.
Uvařeno. Rybí polévka podle Romana Vaňka se povedla.
Upečeno. Cukroví mám od Peťovy maminky (je skvělé a moje tchyně taky). Já jsem dělala jen vánočku, ale napětí veliké. Poslední roky připomínal výsledek spíš vánoční placku, letos je to o poznání lepší. Recept tady.
Nazdobeno. Madlenka pomáhala způsobem sobě vlastním. Vybalila všechny ozdoby, pár jich odsoudila do koše a "pověsila" řetězy. Na její vkus jsme se se zdobením hrozně loudali, takže puzzle a pohádka nakonec zvítězily.
Kosmeticky uklizeno.
***
A teď nohy nahoru, knížku a usrkávat výborný domácí vaječňák z ledových kaštanů od kamarádky.
Zítra jsou přeci Vánoce.
Takže spolu, ve zdraví a beze spěchu.

 

 

 

 

"Stromeček"

Dnes jsme si jeli do Bukové vybrat výhru v tombole. Čerstvě uřezaný vánoční stromeček.

Madlenka cestovala s námi - napsali jsme Ježíškovi, že si zajistíme stromek a výzdobu, on ať přinese jenom ty dárky.

Měla jsem trochu pocit, jako bych vybírala vánoční smrček na jaře. Ale to sluníčko po tak dlouhé době šedi a deště bylo jako balzám...

A ten dům! Překvapilo mě, že jde o novostavbu, takový ohled na místo a okolí se už tolik nevidí. Zvenku i zevnitř. Život mimo město si neumím představit, ale sem bych se na pár dní klidně přestěhovala.

***

Peťa si vždycky přál velký strom, ale na bytě nebyl moc kam dát. Pak jsme se přestěhovali na Ruinu, a tady je místa dost. Takže letos velký. Vybírali jsme, vybírali a nakonec našli (já našla). Zdál se mi akorát, vždyť máme v jídelně zvýšený strop. Peťa mírně pochyboval, ale vzali jsme ho... A když jsme ho postavili, dostala jsem záchvat smíchu. To, co na volném prostranství vypadalo jako trochu větší stromek, je v místnosti les. Madlenka mírně převyšuje nejnižší větev.

 

Ale je krásný.

A voní.

Jako Vánoce.

Návodná

Už to tak mám. Když potřebuju nejvíc věcí dokončit, vymýšlím a rozdělávám další.

Takže kdy jindy číst a plánovat s knížkou, kterou jsem v létě dostala k narozeninám (a v té době odložila na dobu, až bude víc času), než chvilku před Vánoci.

Knížka od Lisy Lam Šití tašek (The Bag Making Bible :) ).

 

Jsem z ní nadšená. Obsahuje střihy na osm různých tašek (střihy potřebuju); podrobné pracovní postupy (polopatě potřebuju ještě víc); a obrazové vysvětlení, tipy a triky na správné ušití různých druhů kapes, popruhů a zapínání (to potřebuju úplně nejvíc).

 

Začínám mít blaženou představu, že až to všechno pořádně nastuduju, nebude už žádný žádný šev jak od čuňátek, poutko nakřivo, kapsa obráceně. A hlavně zipy, ty nejenom půjdou lehce otvírat, ale budou ušité rovně, čistě, skrytě... ááách.

 

Takže jdu dokončit tu zástěrku pro Majdu do školky, balit dárky, prát ... ale nejdřív kafe :).

 

 

 

První

Hotovo. Dnes jsem dokončila svůj první pokus o "opravdovou" koženkovou tašku. Vlastně rovnou čtyři červené, holčičí, a jednu "pánskou". Dárek vánočně narozeninový.
Pro Madlenku a neteř.
Zbylé tři jsou pro děti kamarádek - Jáji, Hanky a Míši, které mě před víc jak rokem inspirovaly vybalit šicí stroj z krabice (první seznamování bylo veselé, o tom někdy potom) ... a zkusit třeba polštář :). Ony samy šijí krásně - a já se o to víc snažila.
Bez střihu nebo návodu mi to ale zatím moc nejde, takže konečná podoba dopadla asi až na třetí pokus.

A z výsledku mám nakonec radost :).

Too much ego...

Dnes přiletěl Ježíšek.
Na začátku byl můj úžasný muž a jeho shovívavé pochopení, že si k Vánocům opravdu přeju "to ... no, když myslíš". A dopoledne TO přišlo - můj šedý Two Tone z qde shop.
Původně jsem ho chtěla do ložnice. Nakonec ale zůstane nějakou dobu nadohled od šicího stroje. Byla k němu totiž přibalená pohlednice. Text na ní mě hodně pobavil. Hlavně proto, že jsem si právě na tom novém stolku plánovala vystavovat nově ušité věci - že se jako budu kochat.
Jenže mám téměř na každém výtvoru sto a jednu chybu (něco neznalost, něco ale lenost a netrpělivost). Třeba jako u koženko-látkových pouzder, co jsem v září šila na letošní nadílku. Chtělo by to víc prošít, líp pohlídat sesazení švů, opravdu si vyměnit patku pro přišívání zipu...
Takže, milá Gábi, nohy na zem a trochu pokory :).
...
A na závěr dnešní radost mateřská: Michalka se začala otáčet na bříško. Dávala si načas a do větší aktivity se jí moc nechtělo. Pohodář v ní se nezapře. Zato dnes byla celé odpoledne k nezastavení. Moje velká šikulka.

Jako dřív

Dnes si dopřávám velký luxus. Stonám bez dětí, v klidu, tichu, v posteli - úplně jako dřív :).

 

Uvařila jsem si hodně zeleného čaje se zázvorem, medem a citronem. A nejen to, po dlouhé době jsem vytáhla zachráněný čajový servis po Peťově babičce (od firmy Epiag Czechoslovakia, cca 40. léta, nevíte?). Ten tenounký porcelán je úžasný.

 

A trochu se učím, jen pro dobrý pocit, že úplně nezahálím. Plus pouzdro na tužky - jeden z prvních pokusů o práci s koženkou. Chyb a nedodělků spousta, ale má oblíbená látka mi všechno vynahrazuje.

A ještě nově u nás... Když jsme se na Ruinu stěhovali, brali jsme si od Peťovy maminky starou skříň po jejích rodičích. Nejdřív jsem se s ní vůbec nekamarádila. Špatným skladováním byla celá zvlhlá, zatuchlá a místy pochroumaná. Jakžtakž jsme ji uvedli do provozu a já jí neochotně dala šanci (to ložní prádlo fakt nebylo kam dát). A jak jsem s ní skoro rok trávila večery při šití, zvykla jsem si na ni a začala ji mít ráda. A když jsme ji teď museli dát pryč, je mi po ní docela smutno. Po skříni!... Ale zase mám v té nové, hruškové, poličky na látky a další "potřebnosti". Jen jí vyměním ty ošklivé úchytky a budeme taky kamarádky :).

Tři

Dnes jsme slavili Madlenčiny třetí narozeniny. S rodinou. A bylo to strašně fajn.

Celý den jsem byla trochu rozhozená. A přemýšlela, jaké to od 13.12.2011 vlastně je. Náročné, vybojované, občas spousta nedorozumění. Jenže ...

Jenže, neznám nikoho, kdo by mě o sobě samé (mých slabostech i síle, pokoře i vlastní sobeckosti) na-učil tolik, jako ta moje tříletá holka.

Obdivuju její energii, živost, usměvavou povahu i tvrdohlavost; přemýšlení o věcech, otevřenost vůči světu i schopnost rychle se otřepat z každého pádu...

A i když si občas zoufám, miluju ji a jsem za ni tolik vděčná - a momentálně zase dost naměkko :).

....

Výzdobu jsem měla v plánu jinou. Ale s antibiotiky mi na víc nějak nezbývala energie. Tak jen pár vlaječek a Madlenčiny milované balónky. I když dnes by to bylo hezké i bez ozdob :).

...

A ještě poděkování: babičce Vlastě za krásný a výborný dort s krtečkem, Sašence za pomoc s dětmi a Peťovi za ty "samozřejmé" věci, které samozřejmostí nejsou.

Látky

Myslela, jsem že dnes už nic nenapíšu, ale ... Před chvilkou mi přišly nové látky. Další budou příští týden. Radost veliká, převeliká.

A těch plánů na věci, co z nich ušiju! Jedním z nich je další žirafa podle návodu z Burdy Kids. První jsem šila Michalce pod stromeček. Pracovalo se na ní krásně. Navíc tuším, že až ji Madlenka uvidí, bude si jí chtít "půjčit" = vrácení až bude mít vlastní. Alespoň tak to dopadlo s háčkovaným medvědem.

Ale trochu mi teď schází prostor. V pokoji, kde mám svůj šicí koutek, proběhne v pátek velká výměna skříní. Obsah té staré je teď naskládaný všude možně po místnosti. Z toho "neřádu" jsem byla trochu nesvá, tak jsem aspoň využila chvilku, kdy Michalka spinká a uklidila si pracovní stůl. Těší mě to, stejně jako výhled z okna. Ne tak krásný, jako z obývacího pokoje v patře, ale přece.

Takže tak, a teď honem poobědvat a do školky :).

 

Karkulka

Madlenka se mě nedávno téměř karkulkovsky zeptala, proč mám tak velké bříško. Spolknutí babičky mi neuvěřila, tak jsem šla jsem do sebe. Kromě cvičebního plánu jsem si pořídila i osobní váhu. No, jsem si téměř jistá, že je pokažená :).

A když už jsem u té Karkulky. Madlenka měla téměř dvouměsíční období, kdy každý den poslouchala soundrack k pohádce Tři bratři. Naše režisérka nám pokaždé přidělila party a museli jsme zpívat s ní - po cestě do školky, ze školky, ve vaně, před spaním... A protože jsem tak nějak měla potřebu vystoupit ze svým tradičních záporných rolí ježibaby nebo zlé sestry Holeny a být chvíli "klaďas", ušila jsem Madlence do školky sukýnku "o Karkulce" - inspiraci jsem našla u Škvó, má krásné věci pro děti, umět tak jednou takhle šít!!! Materiál je silnější úplet, v pase i na spodním lemu bavlněný náplet.

Období Karkulky už pominulo, obliba této sukýnky ne. Jsem ráda.

Ztracená

Mám ráda světlo (proto ta naše okna bez záclon), prostor (proto ty moje pravidelné záchvaty vyhazování všeho nepotřebného a nadbytečného), dřevo, bílou a šedou (proto jsou u nás, kromě věcí pro děti, barvy většinou jen na přebalech knih a pár polštářích). A taky jednoduché předměty, které mají nápad, ale nestrhávají na sebe okamžitou pozornost.

Takže když pak kombinaci toho všeho objevím - třeba jako dnes na qde-shop tuto lampu a stolek, jsem ztracená. Musím mít, chci, potřebuju, ach jo :).
... lampa Led-it-be
... stolek Two Tone

     

    

                                          

Bylo nebylo

S Madlenkou si rády a často čteme knížky. Ale nejraději mám, když si vytváříme vlastní příběhy. Dřív to bylo samozřejmě spíš na mně, ale jak Majda roste, je hlavním vypravěčem čím dál častěji ona. Nalepí obrázky, a pak společně vymýšlíme děj.
Třeba jako včera odpoledne - pohádka "O dvou Růženkách, schované ježibabě a modrém papouškovi, co uletěl z klece, aby mohl dělat pošťáka".

A ještě jedna pohádková záležitost dnešního dne. Přišlo loutkové divadýlko. Úplně mě to vrátilo zpátky v čase. Do doby, kdy mi bylo asi tak šest. Stejné kaolinové loutky s trochu přihlouplým výrazem, stejné kulisy, stejná opona. A i když je to dárek pod stromeček, musela jsem ho hned rozbalit, postavit, osahat.
Už se nemůžu dočkat prvního představení.

Trhy

v neděli jsme se jeli podívat na olomoucké vánoční trhy. Líbí se mi. A nejvíc dopoledne, kdy tam ještě není tolik lidí. Madlenka se stejně jako vloni svezla na kolotoči a zazvonila na zvoneček (přání prý zapomněla). Úspěch u ní měl i orloj s kováři. Michalka většinu prospala.
Všem nám bylo hezky :).

Po Mikuláši

Včerejší večer se hodně povedl, mám ten dojem. Velký hrnec svařáku, pohoda a povídání se skvělými lidmi. Děti si krásně vyhrály, čerta se bály tak akorát a Mikuláši s andělem slíbily celoroční poslušnost... Aby na to hned druhý den ráno mohly pozapomenout, tedy alespoň ta naše slečna :).
...
Dnes se nikam nehoníme a odpočíváme. Madlenka si v pokojíčku postavila opičí dráhu. Peťa, který je po firemním večírku, se pasoval do důstojné role komentátora Madlenčina řádění. Michalka spinká a já si s nohama nahoře a horkou kávou listuju v knížce od babičky, abych se v těch vánočních zvycích trochu lépe zorientovala.
Je nám dobře.

Stromky

Včera jsem se po cestě od zubaře odměnila. Před pár týdny jsme s Madlenkou ve výtvarné dílničce zdobily dřevěné stromečky (barvy, papír, zlato), ale mně se úplně nejvíc líbil ten dřevěný základ. Čistý, hladký, bez příkras. Donesla jsem si domů hned tři. Jeden na kuchyňské okno a dva do předsíně. Kombinace bílé a světlého dřeva mě aktuálně hodně baví.
...
A samozřejmě barborka.
S dětmi mám tak nějak víc potřebu znovu se vracet k různým zvykům.
Madlenka se mě při odchodu do školky ptala, jestli už po jejím návratu bude ta "větev" vykvetlá. Nedočkavost máme společnou :).

Přípravy

Čeká nás velký pátek se spoustou fajn lidí a hlavně dětí. Pro ty člověk zkouší všechno možné, aby měly ten správný zážitek, trochu se bály, hodně radovaly. Sama jsem docela napjatá, jak ten první Mikuláš dopadne.
Včera večer jsem došila převlek, aby byl "jako opravdový".
...
A ještě další velká radost posledních dní. Přišly knížky pod stromeček. Něco pro mě, hodně pro děti. Ze všech jsem opravdu nadšená.
...
A teď dopít kávu a nachystat se k zubaři, je potřeba prostřídat příjemné s povinností :).

Začínám...

... trochu z přetlaku, trochu z potřeby zkusit něco nového, ze zvědavosti, jako způsob připomínání si drobností, které dělají radost.

Advent mám ráda. A ráda rozsvěcuju svíčky, žárovičky, řetězy. Letos to nemůže být jiné. Potěšil mě LED řetěz na baterky z Kiku. Takže jsem ho dala na závěsný věnec v obyváku i Madlenčin adventní strom (podle návodu z prosincové Praktické ženy, trochu poupravené) a svítí ve dne v noci.
Dva venkovní andělé na dvorku plus ten sněhový poprašek. Krása.
Jdu si uvařit kafe a chvíli číst, než se Michalka probudí.