Celý den jsem byla trochu rozhozená. A přemýšlela, jaké to od 13.12.2011 vlastně je. Náročné, vybojované, občas spousta nedorozumění. Jenže ...
Jenže, neznám nikoho, kdo by mě o sobě samé (mých slabostech i síle, pokoře i vlastní sobeckosti) na-učil tolik, jako ta moje tříletá holka.
Obdivuju její energii, živost, usměvavou povahu i tvrdohlavost; přemýšlení o věcech, otevřenost vůči světu i schopnost rychle se otřepat z každého pádu...
A i když si občas zoufám, miluju ji a jsem za ni tolik vděčná - a momentálně zase dost naměkko :).
....
Výzdobu jsem měla v plánu jinou. Ale s antibiotiky mi na víc nějak nezbývala energie. Tak jen pár vlaječek a Madlenčiny milované balónky. I když dnes by to bylo hezké i bez ozdob :).
...
A ještě poděkování: babičce Vlastě za krásný a výborný dort s krtečkem, Sašence za pomoc s dětmi a Peťovi za ty "samozřejmé" věci, které samozřejmostí nejsou.
Žádné komentáře:
Okomentovat