sobota 17. prosince 2016

Adventní výz-doba

Několikátý rok stejného ladění.
Bílá a zelená a dohněda a přírodní... a spoustu světýlek. Nejde mi jinak. Stačí.
A perník od Peťovy maminky (tak krásně je umí). Osvětlené věnce. Osvětlení andělé z polínek.

Oproti loňsku šel i adventní strom (na každodenní výtvarný úkol a sladkost pro holčičky) doběla. Časem a světlem začalo smrkové dřevo přírodně žluto-oranžovět (pro mě odstín chatkových paland), takže jediný rychlý nátěr balakrylem - aby pořád zůstaly stopy dřeva, ale aby neodvanul svátečně-domácí pocit. Přidala jsem loni "co kdyby" koupené kartónové domečky od Unlimited design. Tehdy jsem úplně nevěděla, co s nimi, letos už u nás dvojmístně zapustily základy... Čtyři svíčky na letitém podkladu doplněné o snítky buxusu a levandule z našeho dvorku... A taky prvně mámě smrček v květináči (a v kbelíku navrch), v obývacím pokoji. Dárky se tradičně objevují u jehličnanu v jídelně za rohem, ale pro letošní rok a léta příští jsme dopředu ozdobili něco opravdu živého i v místě pravidelného setkávání, hraní, rozhovorů, prostě v centru. Madlenka má teď výtvarné období na téma "moje rodina", takže máme ten nejmilejší motiv nalepený i na hliníkovém květináči.  



Adventní čas a vědomí konce i začátku jsou pro mě hodně důležité. Čím dál víc, možná.
Na jedné straně institucionalizovaná víra, v jejíž zádveří pořád nerozhodně přešlapuju, nesměle chytám za kliku (moc vnitřní téma na delší popis).

Na druhé straně osobní pocit. Začátky nových letopočtů jsou pro mě berná mince. Novoroční předsevzetí si ale nikdy nedávám, jsou bezcenná. Na samotnou startovní čáru by měl člověk přijít připravený, že... Místo toho sčítám a odčítám v posledních kalendářních týdnech. Takový závěrečný detox, řekla bych. Z toho, čím jsem chtěla být a čím jsem, čím bych chtěla a měla být pro své nejbližší a hlavně pro a za sebe... a úplně nejvíc, co všechno mám možnost změnit, u sebe samé především. Většinou to není příjemné, dost často to pobolívá, ale nelze se bez toho posunout. V nadcházejícím roce obzvlášť. K závěrečnému, klidnému rovná se chybí kousek, třeba trochu odhlédnutí, odstupu. Snad už od zítřka. Těším se.

středa 7. prosince 2016

Zabaleno...

... pod stromeček.


Letošní zdobení smrčku už bude v režii holčiček. Tuším Velký třesk, fyzicky a hlavně barevně. Takže kromě nerozbitných ozdob nakoupeny i decentní balicí papíry. Ať se to vyrovná, ať z toho vizuálně taky něco mám ;). Nezničitelná černo-bílá a syrově přírodní papír.
I distribuci dárků už několikátým rokem přenecháváme těm, pro které jsou tak nějak důležitější. Loni jsme na každý balíček nalepili vytištěný portrét obdarovaného. Teď se vracím k jednoduché kresbě. U Mišky k radostnému provolání stačí už pouhý obal. Madlenka je ale trhač. Loňskému rozbalení na jeden zátah a verbalizovanému co ještě... (pro její věk možná pochopitelné, ale stejně mě to ježilo...) zkusíme sofistikovaně předejít. Majda miluje hádanky, u jídla, u převlékání, prostě kdykoli ji potřebujeme nějak odvést od myšlenkových prokrastinací v jiných sférách. Proto jsem jí na každou jmenovku zezadu napsala jednoduché indicie vztahující se k obsahu.

A teď pod ten povrch.
Oproti Majdiným blížícím se narozeninám, které jsem více méně podřídila jejím přáním a požadavkům (takže Elsa a zmrzlé království - stále se drží jak ševcovské lepidlo) se u Vánoc snažím navodit střízlivější linii. Matka, no.
Koupili jsme třeba kufříky od Kazeto. Na všechny pidi pinďuláky, které není v lidských silách rozumně uklidit a kteří při nášlapu bolí hned na několik vybraných slov. Moc se mi líbí herní zavazadla od Pikle z pytle (hodně díky Myyně, to je jasné), ale naše děti ještě nejsou na takovou záležitost dělané. Madlenčin poslední kufřík na lego například skončil polepený stovkou naprosto nevhodných samolepek, což by u piklových byla škoda. Tyhle jednoduché jsou druhoplánově obal na šperky a dětský dalekohled pro starší a kuchyňské a lékařské nástroje (původně uložené v ošklivé plastové nádobě) pro tu mladší.


Ten čas, ten čas. Dost letí, dost často se ho nedostává a aktuálně se při opětovné nemocnosti dost vleče. Ale měří všem stejně, což je dobré se začít učit - v pěti i dvou a půl. Krabice Čas od Ani-Muk - překližkový ciferník natřený tabulovou černí + příslušenství na měření kdy, jak dlouhou a jak rychle. Jasně, když by to člověk vzal do detailu, všechno z toho by šlo udělat i podomácku, ale ten nápad, materiál, vizuál a hlavně čas, to už se posčítá.
 


Další velké téma (nejen vývojově) je u nás lidské tělo.
Proto pro obě slečny magnetická tabule od Janod. Jde pod kůži, jde dovnitř, řeč těla v několika jazycích. Učitelským dětem, vnučkám, pravnučkám (a ostatně i jejich předkům) přijde vhod i klasické dřevěné ukazovátko.
 


A jsme-li na tělo, tak tuhle knížku jsem v regálu prostě nechat nemohla. Primárně určena pro Madlenku, protože princezny i prdění jsou u nás dost aktuální. Tímto to máme hezky pohromadě. Vtipné, napínavé, poučné. Navíc, jméno autora (i s akademickými tituly), to sedí jako..., no až neuvěřitelně (ani pan Google mi neprozradil víc) :))).
 



... a nad rámec mateřských představ ještě třeba lego, vystřihovánky, Mišce dřevěné jídlo do kuchyňky, oběma třpytivé princeznovské šaty. Aby to plnění letošních nepsaných přání aspoň trochu vyšlo, nebylo na prd, no:).

pondělí 5. prosince 2016

Štěstí v loterii

Losovala nakonec Madlenka.
A vybrala komentář č. 1.
Gratuluju a zítra posílám:).

Omlouvám se za kvalitu fotky, na ostrost jsem s Madlenkou zkrátka krátká - s ní se i nudná algebra dává do pohybu:)

Pro zájemce souhrn návrhů tady (snažila jsem se najít přímo odkaz na způsob dárcovství, ne všude se mi zadařilo):


Prošla jsem všechny. U každého jsem si uvědomila, že to všechno, co mám, a to nejpodstatnější - zdravé děti, není z 99% má zásluha, ale jen neuvěřitelné štěstí v loterii... A jsem ráda, že - kromě mentálních políčků sama sobě za skuhrání pro pitomosti a obdivného mudrlanství - můžu udělat i něco konkrétního.

pátek 2. prosince 2016

The Perfect Match

Druhá volná toaletka. Přesně takhle by to asi vypadalo, kdybych šila jen sama za (ze) sebe. Na jedné straně šedá a černá se lehkým barevným akcentem nebo vzorem jednoduchých linií, bezpečná kombinace. Druhá strana stejné mince pak tato...


V pastelových odstínech, se vzorem lehce v rozkvětu, pevně sešitá křehkost. Tahle kombinace spolu komunikuje, nekřičí, rozumí si. A na sobě mám vyzkoušeno, že promlouvá i k lidem, kteří na zprofanovaný model romantična úplně neslyší. Navíc toaletka se nejčastěji nosí v hlubinách tašky a vytahuje jen v pravý okamžik, stejně jak schováváme a vytahujeme to křehké v nás.


Já dnes tak trochu slavím. Na den přesně dva roky, co si píšu tenhle blog. Začala jsem z určitého přetlaku, z potřeby zaznamenávat si pro nás a hlavně pro sebe zdánlivě nepodstatné drobnosti a okamžiky, které jsou ale důležité v celku, jen jsem měla tendenci v koloběhu s dvěma malinkými dětmi opomíjet, nedostatečně vnímat, a tak... No, a taky jsem se potřebovala jednoduše vykecat, to je jasné:). Postupem času se zdá, že tohle moje psaní zajímá a baví i víc lidí, což mě strašně těší a všechny milé komentáře mi dost čechrají sebevědomí, to je taky jasné:).

A protože to brzy budou i dva roky, co jsem začala zkoušet šít, moc ráda bych tuhle poslední toaletku darovala. Uvažovala jsem, jak to udělat, protože sama moc nemusím ty běžné pokyny ke sdílení příspěvku nebo návrhy na pochvalné komentáře (navíc v článcích pojmenovaných českým giveaway, nebo protisrstným GA). Jenže bez komentářů to úplně nepůjde, takže navrhuju:

Napište mi do komentáře třeba tip na nějakou adventní sbírku nebo organizaci, které bych mohla přispět.
V pondělí Miška vylosuje výherce, kterému pošlu tuhle toaletku jako dárek.
 

P.S.
Všechno to samozřejmě dělám lehce sobecky a zištně. Protože pokud všechno klapne (a neukáže se třeba, že je moje virtuální bublina čtenosti úplně lichá :) ), tak se budu moci radovat dvojnásobně, že můžu udělat radost šitím a že zároveň někde malinko pomůžu - the perfect match.