Adventní výz-doba

Několikátý rok stejného ladění.
Bílá a zelená a dohněda a přírodní... a spoustu světýlek. Nejde mi jinak. Stačí.
A perník od Peťovy maminky (tak krásně je umí). Osvětlené věnce. Osvětlení andělé z polínek.

Oproti loňsku šel i adventní strom (na každodenní výtvarný úkol a sladkost pro holčičky) doběla. Časem a světlem začalo smrkové dřevo přírodně žluto-oranžovět (pro mě odstín chatkových paland), takže jediný rychlý nátěr balakrylem - aby pořád zůstaly stopy dřeva, ale aby neodvanul svátečně-domácí pocit. Přidala jsem loni "co kdyby" koupené kartónové domečky od Unlimited design. Tehdy jsem úplně nevěděla, co s nimi, letos už u nás dvojmístně zapustily základy... Čtyři svíčky na letitém podkladu doplněné o snítky buxusu a levandule z našeho dvorku... A taky prvně mámě smrček v květináči (a v kbelíku navrch), v obývacím pokoji. Dárky se tradičně objevují u jehličnanu v jídelně za rohem, ale pro letošní rok a léta příští jsme dopředu ozdobili něco opravdu živého i v místě pravidelného setkávání, hraní, rozhovorů, prostě v centru. Madlenka má teď výtvarné období na téma "moje rodina", takže máme ten nejmilejší motiv nalepený i na hliníkovém květináči.  

Adventní čas a vědomí konce i začátku jsou pro mě hodně důležité. Čím dál víc, možná.

Na jedné straně institucionalizovaná víra, v jejíž zádveří pořád nerozhodně přešlapuju, nesměle chytám za kliku (moc vnitřní téma na delší popis).

Na druhé straně osobní pocit. Začátky nových letopočtů jsou pro mě berná mince. Novoroční předsevzetí si ale nikdy nedávám, jsou bezcenná. Na samotnou startovní čáru by měl člověk přijít připravený, že... Místo toho sčítám a odčítám v posledních kalendářních týdnech. Takový závěrečný detox, řekla bych. Z toho, čím jsem chtěla být a čím jsem, čím bych chtěla a měla být pro své nejbližší a hlavně pro a za sebe... a úplně nejvíc, co všechno mám možnost změnit, u sebe samé především. Většinou to není příjemné, dost často to pobolívá, ale nelze se bez toho posunout. V nadcházejícím roce obzvlášť. K závěrečnému, klidnému rovná se chybí kousek, třeba trochu odhlédnutí, odstupu. Snad už od zítřka. Těším se.