Kočárová

Už jsem to tu, myslím, jednou psala. Že občas koupím i látku, kterou bych si sama pro sebe nejspíš nevybrala, ale přijde mi něčím zajímavá, že pak ta látka třeba čeká měsíce (nebo i roky), než někoho zaujme. Ale jednou se dočká, zatím pokaždé. Protože každý máme tu svou.

Dočkala se i tato, něžně neuchopitelná. A rovnou velkoplošně na kabelce, která se stejně krásně vyjímá na rameni, přes tělo i na kočáru. Zpěvnému ptactvu to v zajetí s hnědou koženkou a v celkovém rozměru zhruba 40x35x8 cm dost sluší. Navíc ty rozkvetlé větvičky, to už je skoro jaro.

Zvnějšku důležitá "zazipovaná" kapsa na všechno potřebné a potřebně rychle přístupné. Uvnitř klasika kočárových kabelí - dostatek kapes. Plus ještě silnější guma pro přidržení láhve. Zapínání hlavní kapsy opět na zip. Popruh přes tělo odepínatelný. Všechna poutka (na popru i úchyty na kočár) cudně schovatelné.

***
Svou vlastní tašku na kočár vlastních dětí jsem si neušila. Při první jsem ještě nešila, při druhé jsem ještě neměla dostatek šitého sebevědomí. A zpětně mi to je trochu líto. Protože to uteklo. Protože zpětně viděno je doba tahání se s kočárkem do kopců, přes městská dláždění i přírodní terén, do nepřátelských schodů obchodů, do kufru auta... přes všechny momentální překážky světa strašlivě krátká. V jednom okamžiku má člověk miminko a najednou - cvak - předškoláka, co jede na čtyři dny na školu v přířodě. Nejdřív si člověk celkem dlouho zvyká na čtyřiadvacetihodinovou přítomnost bezbranného stvoření a najednou - cvak -  je tu zvykání si na jeho postupné odpoutávání se. No jo, přiznávám, srašně se mi po Madlence a po tom dvojitém hluku doma stýskalo...

Ovšem kdo první dva dny zdánlivě vůbec nesmutnil byla naše Miška. Dost si svou samojedinost a výhradní pozornost rodičů užívala, zpívala, brebentila. A pak přišel den třetí a předspánkové otázky, jestli až se probudí, bude tu i Majda, a dnes i popotahování a nervozita při ségřiném odchodu do Junáku, a lehký strach, jestli její parťák a rival v jednom náhodou neplánuje další days off. A možná, když si to teď tak sepisuju - a tudíž v tichu večera sumíruju, je tahle nová změna v rodinné konstelaci i důvodem Michalčiných obnovených hysterických záchvatů vzteku. Ona totiž změny od malinka moc nemusí. A změny v rodiném prostředí obvzlášť. Tak snad heuréka.
Tolik z interních zápisků pod čarou:).

Hnízdo+

Můj osobní příspěvek do rodinného hnízda.
Přesně týden jsem čtyřnásobná spřízněná teta, prvně i podle příjmení, prvně synovce... a tímto ještě letos nekončíme!
Takže miminkovské hnízdo v modro-šedé (prvně vyzkoušeno tady) a k němu "navrch či naspod" prošívaná deka.

Barvy jemně a lehce tónované pro klidný spánek. Puntík byl taková neutrální sázka na jistotu - moje znalost "klučičích" vzorů (nejen) na textiliích je stále ještě v plenkách. Vnitřní délka znovu cca 62 cm, takže tak zhruba do čtyř měsíců, než milý malý člověk začne vlastní vůlí objevovat prostor. 

Znovu vázání na šňůrku ve všitém lemovacím proužku. A opět vyjímatelná podložka - z lícové strany bavlna, z rubu froté, uvnitř nepropustná pogumovaná vrstva a měkký vatelín. V případě potřeby jde využít jako přebalovací eko-podložka na cesty. Vše pratelné na 60°C.

A nakonec moje (premiérová) deka z korespondujících kusů látek (plus černé mraky na rozjasnění) z přední strany, z druhé pak celistvý kus (to kdyby měl člověk pocit, že toho rozkouskovaného dne s nemluvnětem je už příliš). Velikost cca 60x60... Poprvé jsem všívala vatelín, takže trochu obavy o jednotnost stehů a kámošení s mnou odhadnutým nastavením stroje, ale dopadlo to...

... a bavilo moc.

***

Dneska jsem Mišce oblékla do školky tričko a uvědomila si, že je to to samé, ve kterém ji Madlenka přišla prvně navštívit v porodnici. Pouhopouhý kus látky, ale kolik ve mně vyvolal pocitů. Celý den se mi to připomínalo, jak je to chvilka a přitom tak dávno, jak mi rostou před očima, kam se nevratně posouváme, co nás ještě i už nikdy nepotká ... radost i velký knedlík v krku zároveň. Látky mají tu moc a já už vím, že tohle celkem obyčejné a nehezké tričko i přes svou třídící obsesi nikdy nevyhodím ...

A pro malého R. bych si moc přála stovky světlých puntíků na blankytné obloze, a pokud sem tam mrak, tak jen pevně a jasně ohraničený, pouze pro lepší vnímání životních kontrastů...

Hnízdo

Šití pro děti, ty nejmenší obzvlášť, mě baví čím dál víc.
Takže když mě kamarádka (po mém naléhavém dotazování, co bych pro ni mohla vytvořit) poprosila o hnízdo pro miminko, byla jsem nadšená. Šití nevyzkoušených věcí je fajn relax i lehká výzva. Akorát jsem si musela nejdřív vygooglovat, oč se vlastně jedná.

A tady-dádydá, je výsledek...

Základ latté látka z jedné a tmavomodrá s puntíkem z druhé strany (neumím fotit, takže v reálu obojí o odstín tmavší). Tahle kombinace vznikla náhodným přikládáním textilií k sobě a podle mě je úžasná... Hnízdo je oboustranné, na klidný spánek i podnětné koukání na kontrast.
 

Na Pinterestu jsou mraky návodů na šití, takže je zbytečné se moc rozepisovat. Snad jen jedna věc. Všechny odkazy, co jsem prošla, mají společné našití lemovky pro protažení šňůrky naplocho z vrchní strany obvodového švu. Nejdřív jsem to hrdinně zkoušela, ale docela brzo mi došlo, že to je sakra na dlouho a na trpělivost a že bych nejspíš do vesmíru vyslala spoustu negativní energie a výrazů...což by to nevinné miminko nemohlo potřebovat, že. Takže jsem milou lemovku jen ohnula a v délce cca 3mm od okraje hlavních dílů přišila mezi ně. Jak prosté, rychlé a hlavně čisté.
 

Navrch (dovnitř) ještě vyjímatelná vložka. Jedna strana z vzorově kontrastní (ale barevně odpovídající) látky, druhá je z nepoužívané ochranné podložky do dětské postýlky, froté s nepromokavým zátěrem (teď nevím, jestli se tomu zrovna frajersky říká recyklace, nebo upcyklace, na každý pád vhodné využití :) ), uvnitř ještě pro větší měkkost a pohodlí vrstva vatelínu, prošitá ve dvou pruzích, ať se při praní neroluje.

A teď, co mě překvapilo:

První věc, jak je tahle záležitost přes poměrně velkou spotřebu materiálu vlastně maličká (a to jsem se řídila největšími, na Pinterestu uváděnými rozměry). Ložná plocha je ve výsledku jen cca 62 cm na délku, takže při průměrném vzrůstu miminka poslouží tak do jeho tří, maximálně čtyř měsíců. Pravda starší dítka už se všelijak přetáčí a hýbou a na nějaké jistící obkládání už nemají úplně náladu, takže to vlastně stačí.

Druhé a největší překvapení byly protichůdné (a často emocionálně nabité) reakce, které existence něčeho jako je  hnízdo vyvolala. Téměř každý, komu jsem ho ukázala, nebo se o něm zmínila, se ihned vyjádřil k jeho užitečnosti. Na jedné straně nadšenci pro další miminkovskou věc jako skvělého pomocníka. Na druhém pólu odmítači, pro které představuje jen jeden z mnoha zbytečných lapačů prachu a omezovačů prostoru. Sem se řadil i ekonomický pohled na délku s smysluplnost využití. Docela jsem se bavila a bez špatného svědomí mohla přitakávat oběma stranám. Protože, jasně, hnízdo je něco, bez čeho se matka i dítě úplně klidně obejdou, je snadno nahraditelné (v postýlce třeba obložením dítěte kojícím polštářem - který, jak si matně pamatuju, byl svého raného času taky považován za pitominu) a při nedostatku místa (nebo dědiců, kterým by šlo případně předat) zabírá drahocenný prostor. Na druhé straně má i své výhody a člověk ani nemusí být zastáncem spaní s nemluvnětem ve vlastní posteli. V dětské postýlce dítko není jak na letištní dráze, pokud v menším bytě nefiguruje druhá/denní postýlka nebo lehátko (a nebo dítě nesnáší nošení v šátku nebo manduce - doma mám dva takové exempláře) může hnízdo docela dobře posloužit třeba na stole nebo na gauči. A já bych svého času asi nejspíš ocenila jeho použití v kočáru. Zimní Madlenka byla zababušená ve fusaku, ale letní Mišku jsem vázala do zavinovaček a obkládala kdečím, aby mi na městských kostkách při projížďkách nelítala, takhle by si bývala mohla měkce hovět bez zbytečného zakrývání v tropických teplotách.... A ještě mě napadá jedno mírně punk pozitivum, když miminko odroste, může hnízdo (i s tou nepropustnou vložkou) suplovat pelíšek pro nějakého kojenecky rostlého psíka nebo kočku, no.

Prostě pro a proti a každému co jeho jest. Na každý pád jsem moc ráda, že jsem si ho mohla zkusit ušít.

A úplně nejvíc se těším na to nejkrásnější, budoucí malé F.