pátek 3. března 2017

Hnízdo

Šití pro děti, ty nejmenší obzvlášť, mě baví čím dál víc.
Takže když mě kamarádka (po mém naléhavém dotazování, co bych pro ni mohla vytvořit) poprosila o hnízdo pro miminko, byla jsem nadšená. Šití nevyzkoušených věcí je fajn relax i lehká výzva. Akorát jsem si musela nejdřív vygooglovat, oč se vlastně jedná.

A tady-dádydá, je výsledek...


Základ latté látka z jedné a tmavomodrá s puntíkem z druhé strany (neumím fotit, takže v reálu obojí o odstín tmavší). Tahle kombinace vznikla náhodným přikládáním textilií k sobě a podle mě je úžasná... Hnízdo je oboustranné, na klidný spánek i podnětné koukání na kontrast.
 

Na Pinterestu jsou mraky návodů na šití, takže je zbytečné se moc rozepisovat. Snad jen jedna věc. Všechny odkazy, co jsem prošla, mají společné našití lemovky pro protažení šňůrky naplocho z vrchní strany obvodového švu. Nejdřív jsem to hrdinně zkoušela, ale docela brzo mi došlo, že to je sakra na dlouho a na trpělivost a že bych nejspíš do vesmíru vyslala spoustu negativní energie a výrazů...což by to nevinné miminko nemohlo potřebovat, že. Takže jsem milou lemovku jen ohnula a v délce cca 3mm od okraje hlavních dílů přišila mezi ně. Jak prosté, rychlé a hlavně čisté.
 
Navrch (dovnitř) ještě vyjímatelná vložka. Jedna strana z vzorově kontrastní (ale barevně odpovídající) látky, druhá je z nepoužívané ochranné podložky do dětské postýlky, froté s nepromokavým zátěrem (teď nevím, jestli se tomu zrovna frajersky říká recyklace, nebo upcyklace, na každý pád vhodné využití :) ), uvnitř ještě pro větší měkkost a pohodlí vrstva vatelínu, prošitá ve dvou pruzích, ať se při praní neroluje.
A teď, co mě překvapilo:
První věc, jak je tahle záležitost přes poměrně velkou spotřebu materiálu vlastně maličká (a to jsem se řídila největšími, na Pinterestu uváděnými rozměry). Ložná plocha je ve výsledku jen cca 62 cm na délku, takže při průměrném vzrůstu miminka poslouží tak do jeho tří, maximálně čtyř měsíců. Pravda starší dítka už se všelijak přetáčí a hýbou a na nějaké jistící obkládání už nemají úplně náladu, takže to vlastně stačí.
Druhé a největší překvapení byly protichůdné (a často emocionálně nabité) reakce, které existence něčeho jako je  hnízdo vyvolala. Téměř každý, komu jsem ho ukázala, nebo se o něm zmínila, se ihned vyjádřil k jeho užitečnosti. Na jedné straně nadšenci pro další miminkovskou věc jako skvělého pomocníka. Na druhém pólu odmítači, pro které představuje jen jeden z mnoha zbytečných lapačů prachu a omezovačů prostoru. Sem se řadil i ekonomický pohled na délku s smysluplnost využití. Docela jsem se bavila a bez špatného svědomí mohla přitakávat oběma stranám. Protože, jasně, hnízdo je něco, bez čeho se matka i dítě úplně klidně obejdou, je snadno nahraditelné (v postýlce třeba obložením dítěte kojícím polštářem - který, jak si matně pamatuju, byl svého raného času taky považován za pitominu) a při nedostatku místa (nebo dědiců, kterým by šlo případně předat) zabírá drahocenný prostor. Na druhé straně má i své výhody a člověk ani nemusí být zastáncem spaní s nemluvnětem ve vlastní posteli. V dětské postýlce dítko není jak na letištní dráze, pokud v menším bytě nefiguruje druhá/denní postýlka nebo lehátko (a nebo dítě nesnáší nošení v šátku nebo manduce - doma mám dva takové exempláře) může hnízdo docela dobře posloužit třeba na stole nebo na gauči. A já bych svého času asi nejspíš ocenila jeho použití v kočáru. Zimní Madlenka byla zababušená ve fusaku, ale letní Mišku jsem vázala do zavinovaček a obkládala kdečím, aby mi na městských kostkách při projížďkách nelítala, takhle by si bývala mohla měkce hovět bez zbytečného zakrývání v tropických teplotách.... A ještě mě napadá jedno mírně punk pozitivum, když miminko odroste, může hnízdo (i s tou nepropustnou vložkou) suplovat pelíšek pro nějakého kojenecky rostlého psíka nebo kočku, no.

Prostě pro a proti a každému co jeho jest. Na každý pád jsem moc ráda, že jsem si ho mohla zkusit ušít.
A úplně nejvíc se těším na to nejkrásnější, budoucí malé F.


Žádné komentáře:

Okomentovat