pátek 10. března 2017

Osudová

Na každého čeká jedna osudová.
Láska i látka.
O tom prvním nepochybuju, o tom druhém jsem přesvědčená.
No dobře, spíš v to druhé doufám. To když při objednávání preferovaných textilií pravidelně (a vesměs nahodile) plním virtuální košík i potisky, které bych sama za sebe nebo pro sebe určitě nevybrala. To když opakovaně naprosto popírám svou averzi vůči vyslovenému i realizovanému to by se (ještě) mohlo hodit (prostě s výjimkou látek, knih, fotografií a výtvarných počinů svých dětí jsem racionálně třídící drsoň).

A abych si ještě míň fandila s odhadem, tak často beru látky, které na skladě  čekají dost dlouho. Třeba jako ta uvnitř únorově předané tašky - dobrého půldruhého roku. Protože málokdo si troufne na barevně výrazné, zlatavě orámované listoví, a to navíc v době, kdy na stromech ještě neraší ani pupence. K tomu kombinace s rudou koženkou a ve velikosti příručního zavazadla. To už chce odvahu, a taky schopnost kašlat na černo-bílé trendy i konvence.
Moc ráda jsem tento osobní atyp šila.




Přesné rozměry jsem si v tom barevném opojení nenapsala (a zrcadlovou fotku sama sebe s kabelou si sem, cudně i alibisticky, pořád netroufám dát). Každopádně jsou dostačující  na velikost šanonu a termosky s čajem. Zapínání na magnetický druk, protože častému vytahování dříve zmíněného zip zbytečně překáží a brzy se ničí. Na peněženku, toaletku, psací potřeby, mobil... a další věci potřebující utajit při cestách soukromě i mhd jsou určeny dvě velké a skrytě zazipované kapsy. A protože pedagogická činnost při současném spolupůsobení dvou malých dětí není žádné peříčko, jsou i všechna kritická místa tašky přizpůsobena násobené zátěži - čtyřcentimetrová, pevně prošitá ucha, dvojité prošití oválného dna.  Tvar, lehce odlišný právě tím oválem naspodu, jsem si rozkreslovala sama, takže je (i když opravdu jen lehce) autorsky můj.




***
A já. V pondělí jsem byla po skoro roce nakupovat oblečení jenom pro sebe. Rozhodnutá nabourat svůj šatní stereotyp tmavě modré, bílé, šedé a starorůžové, být konečně víc barevná (že se jako přes kupu veselých tónů doberu i ke korespondujícím pocitům). Takže jsem se vrátila se dvěma taškami hadříků pro holky, a v té třetí (nejmenší) se kromě výše zmíněných odstínů vyjímal jeden hořčičně žlutý tenounký pásek a jeden šátek s pruhem téže barvy. No, materiální marnost se mnou, zatím osudová:).
***
Na jaro ušiju hořčičně žlutý polštář naší pohovce.

Žádné komentáře:

Okomentovat