neděle 18. září 2016

Tak i tak

Pro mě látka letošního podzimu. Připomíná mi podzim, tu jeho světlejší stránku. Musela jsem si udělat radost a střihnout.
Na dvě toaletky.
Na dvě, protože jsem se za nic na světě nemohla rozhodnout, jestli k téhle skvostné textilii půjde víc lahvově zelená, nebo žlutooranžová koženka, jestli udělat klasický obdélník, nebo poprvé zkusit větší, lehce zešikmený formát.
Proto tak i tak.
 
Větší toaletka už je pryč. Obdélníková je ještě volná, toho času zavěšená v pracovně, nějak (překvapivě) mě ta barevná kombinace nabíjí, těší, kochám se.
 
A taky se kochám hromádkami nových látek. Třeba na tašky, toaletky, košíky... pod vánoční stromeček. Stačí si přát.


Velikost 25x22x5, vnitřní kapsička a vnější skrytá kapsa na zip.


Velikost 23x18x3, hladká vně i uvnitř.

pátek 16. září 2016

Krabice

Když potřebujeme udělat něco na zahradě bez pomoci od menší a nenechavých otázek a žádostí o pozornost od té větší.
Když máme k dispozici velké krabice.
Když si vzpomenu. Protože tohle není nové ani originální, ale funguje to na jedničku.
Takže stačí vzít dvě zbytkové krabice (vysoké tak akorát, aby se z nich špatně samovolně unikalo), sadu vypratelných fix a navrch umístit dvě děti. Krabičkové výrazy dětských pusinek se poměrně rychle přehoupnou do úsměvu, oči rozšíří, čelo zkrabatí v tvůrčím zápalu...


... to totiž v jedné bedně vzniká pohádkový zámek pro princeznu, mnoho komnat, tanečních sálů, věží...


... nebo třeba historicky první kresba koně...


... z druhého ateliéru je pak slyšet havááá, ošííí, nóóós, pusááá, vasýýý, protože se právě rýsuje premiéra samostatně načrtnutého obličeje...


A my s Peťou stejně přerušujeme rozdělanou práci a pravidelně odbíháme divit se, obdivovat, tleskat vykukujícím hlavičkám našich stvoření za jejich tvoření.
...
Archivuju všechna jejich výtvarná poprvé, wow a pro tebe mami. Jak ale narvat do složky kartón 60x80 cm? Takový překladatelský oříšek :).

úterý 13. září 2016

Ještě

Tak ještě poslední letní rest.
Taška cross body ušitá a předaná v polovině prázdnin. Pro kamarádku. Lichotí mi, že na jejích bedrech bude viset už druhá sršňovka. I když to hlavní druhé, co se ji za chvilku dostane do rukou, nějaká kabela vizuálně ani jinak rozhodně nepředčí. Já se těším!
Každopádně, geometrická látka, o kterou jsem v obchodě jen letmo zavadila pohledem... a přesně věděla, že tohle je pro Blanku. Spojení se střední šedí koženky se mi hrozně líbí - a to i s tou výraznou červenou uvnitř. Když jsem ji ušila, tak jsem si chvíli pochodovala po pracovně a zálibně se okukovala v zrcadle, protože tuhle bych nosit mohla, sem tam. Jen na nošené nafocení nedošlo, protože to bych si musela převléct kalhoty, triko, boty, obličej... což je na vzácnou dobu poledního klidu trochu moc práce, že ano. Takže zvěčněno opět pouze balkónově.


Zapínání na přání na druk. Nastavitelný popruh z koženky (pro mě stále nepokořená výzva). Dvě olemované vnitřní kapsy a skrytá kapsa na zip, jejíž vnitřní část kopíruje vzor vnější části (tohle propojení mě baví.


A dál už snad aktuální věci. Protože začalo to nové období, a tak ... ale tom jsem se tu rozepisovala posledně.


Nové období

Láme se to. Z léta na podzim.
Na netu a na blozích, které čtu, je to teď plné provolání o příchodu nejkrásnějšího, nejoblíbenějšího ročního období. Tak se k nim přidávám. Neoriginálně a popravdě. Podzim od teple dýchajícího babího léta, přes barvy října až po vůni listopadového tlejícího listí mám ze všech čtvrtletí nejraději, pro pestrost vůní, teplot, emocí. Ve svetru, s horkým hrnkem, mírnou dávkou melancholie. Tak ještě ustát vedra tohoto týdne (ještě léto) a přestát rýmu (to už podzim), a bude to.

Vítám nové období. Do truhlíků jsem nasadila místo letniček vřes, plno vřesu. K němu drátovec, náhodně objevená nádherná rostlinka. Něco už mezi podzimem a zimou. Sluší jim to spolu, zdá se mi.


Michalka je po létě s Madlenkou bez Madlenky trochu bezprizorní (kdo by to byl řekl), tak je mi teď hodně k ruce. V pátek sypala hlínu, zalévala, přenášela, sázela i přesazovala. A zodpovědně sklidila a zkonzumovala poslední jahodovou úrodu, abychom do uvolněných květníků mohly dát druhou várku vřesu.


***
Nové období začíná i u nás doma, u mě. Vlastně celý minulý týden byla tak plný zlomů a zvratů, že jsem to ani pořádně nestíhala zpracovávat a jen užasle koukala. Hodně se pohnulo, tím správným směrem. Hodně vyřešilo.

Z Michalky je školkačka. Plánovala jsem ji dávat až od pololetí na jedno, dvě dopoledne. Vždyť je to ještě miminko! Ale když mi paní učitelky minulé pondělí řekly, že bude lepší, když nastoupí hned od začátku a od začátku se bude sžívat s ostatními malými dětmi a s režimem, dala jsem na ně. Tuhle školku mám už Madlenkou ozkoušenou, věřím jí, neměnila bych. Tak jsem večer narychlo šila kapsář do skříňky, sháněla po domě pláštěnku, gumáčky, papučky... a začínala trnout, jak to všechny bez přípravy dáme - v živé paměti Madlenčino dvouměsíční uplakané zvykání. Ráno v šatně pusa, rychlé rozloučení a ujištění, že si pro ně po o přijdu, na Madlenku prosba, aby se o ségru postarala, kdyby jí bylo smutno. Madlenka chytla Míšu za ručku a pojď, jdeme si hrát. A pak celé dopoledne další trnutí a vnitřní přesvědčování sebe sama, že jsem přece zasloužilá matka, tak mě to nemůže tak rozházet, že jsou to jen 3,5 hodiny, že bych to kafe mohla dát aspoň horké, když už nejsem schopná soustředit se na nic jiného. A v poledne vyzvednutí dvou úplně spokojených dětí, spadnutí balvanu a dojetí, při poslechu vyprávění paní učitelky, jak se Majda o svého letního záškodníka starala (oblékala, obouvala, dávala na záchod, zabavovala, rozplakala se, že se Michalka bude sama bát (nebála), když je měly na část činností rozdělit). Vůbec nechápu, kde se to najednou vzalo, celé léto se neslo ve znamení vzájemných bitek, hašteření, hádek, s vinou tak padesát na padesát. A najednou toto. Ve výsledku musíme Madlence vysvětlovat, že nemůže pro a za Míšu všechno dělat (to dvouleté stvoření velmi rychle pochopilo, že Majda je tam pro ni, a trochu si ji pasovalo na osobního poskoka), protože je z toho vyčerpaná a protože jinak se Míša nikdy neosamostatní a nenaučí se o sebe postarat, že ji občas musí nechat si vyzkoušet věci, narazit (jej, jako bych mluvila sama k sobě)... Takže prozatím dvakrát týdně celodenně, pak se uvidí.
 
A mně se o dva dny víc uvolnily ruce. Pro rozhodování a pracování na co teď a co potom v profesním životě. Začíná se to klubat, začínám tušit, co chci. A to je dobré. Takže prozatím dva dny plné výuky a čas na trochu toho šití.

úterý 6. září 2016

Rakouská

dovolená.
Krásná, potřebná. Něco ve smyslu když chceš získat nadhled, odstup si nebo změň prostředí. Mám to doma a v okolí ráda, ale už jsem tak nějak cítila, že výlet za náš obzor by nám všem mohl udělat dobře.
 
Dala jsem na tip (Šári, děkuju) a neprohloupila. Severoštýrský Mariazell je ideální místo pro pobyt s dětmi, na kopcích, u vody, v lese. S příjemnou dostupností šesti hodin autem včetně přestávek. Navíc takhle na přelomu srpna a září je už po a ještě před turistickou sezónou, takže žádné davy (nemusím obecně), natož čeština (nemusím na dovolené).
Původní tříčlenná sestava se rozrostla o moji maminku, a v půlce týdne už mírně ponorkové dámské složení tím nejlepším možným způsobem osvěžil svým příjezdem můj tatínek.
A slunko svítilo, místní vyhlášené perníky voněly, káva chutnala... a bylo nám hezky.


Jezero Erlaufsee (827 m). Nádherná, čistá voda - chladná na několik rychlých nádechů při vstupu. Já se brouzdala po kolena, holky se zvládaly nořit celé a dlouho. Díky zázemí jde u něj bez problémů strávit s dětmi celý den, my se byli koupat dvě odpoledne po sobě.


Tam někde dva kilometry v dálce je Mariazell. Foceno od kostelíku (příjemná dopolední procházka) nad hotelem JUFA (vybírala jsem záměrně ubytování, které mělo i nějakou zábavu pro holky v případě setrvale hnusného počasí, tento měl vnitřní bazén, hernu a hřiště - plus příjemné pokoje a dobré jídlo).
Jinak u toho kostela Madlenka objevila slimáka a v jeho těsné blízkosti pavouka. Ti dva ji mnohaminutově fascinovali. Navíc dědeček následně přišel s příběhem, že si tihle tvorové určitě vykládají, přičemž pavouk musí hrozně křičet, aby ho slimák slyšel, protože jak je slizký, má tím slizem úplně zalepené uši... Kam se pak hrabou všechny sakrální a panoramatické skvosty!

 
A v kostce ještě pravidelná denní dávka zmrzliny... Největší buchtička se šodó... Největší zážitek z poutního místa: spíš než genius loci baziliky holky zaujali zvuk opakující křečci u přilehlých stánků. Zábava pro děti na celý pobyt, pro dospělé tak na 15 minut (paní prodavačka mi se spikleneckým mrknutím oka ukázala, kde vypnout a kde vysunout baterky). Navíc zkuste seriózně vážně výchovně působit na své potomky, když to po vás ještě piští křečci!... A (nejen) pro dětné doporučuju výlet na Mariazeller Bürgeralpe. Pro malé a pomalé je tu lanovka přímo z centra Mariazell, starší a odolnější můžou vyjít po značené cestě pěšky (my třeba příště). Každopádně na vrcholku je kromě typického pohostinství a rozhledny i krásně a vkusně vybudovaný naučný park - s vodou, vláčkem, hejblátky, vory, skluzavkami...
 
 
Teď už jsme nějaký ten den zpátky. Začala školka a začínají se dávat do pohybu i další věci. Většinu z nich ale zatím raději nechávám v neveřejné tichosti uležet, dozrát, vyklubat se. Každopádně jsem za ten posun trochu rozechvěle ráda.