Krabice

Když potřebujeme udělat něco na zahradě bez pomoci od menší a nenechavých otázek a žádostí o pozornost od té větší.

Když máme k dispozici velké krabice.

Když si vzpomenu. Protože tohle není nové ani originální, ale funguje to na jedničku.

Takže stačí vzít dvě zbytkové krabice (vysoké tak akorát, aby se z nich špatně samovolně unikalo), sadu vypratelných fix a navrch umístit dvě děti. Krabičkové výrazy dětských pusinek se poměrně rychle přehoupnou do úsměvu, oči rozšíří, čelo zkrabatí v tvůrčím zápalu...

... to totiž v jedné bedně vzniká pohádkový zámek pro princeznu, mnoho komnat, tanečních sálů, věží...

... nebo třeba historicky první kresba koně...

... z druhého ateliéru je pak slyšet havááá, ošííí, nóóós, pusááá, vasýýý, protože se právě rýsuje premiéra samostatně načrtnutého obličeje...

A my s Peťou stejně přerušujeme rozdělanou práci a pravidelně odbíháme divit se, obdivovat, tleskat vykukujícím hlavičkám našich stvoření za jejich tvoření.

...

Archivuju všechna jejich výtvarná poprvé, wow a pro tebe mami. Jak ale narvat do složky kartón 60x80 cm? Takový překladatelský oříšek :).