úterý 13. září 2016

Nové období

Láme se to. Z léta na podzim.
Na netu a na blozích, které čtu, je to teď plné provolání o příchodu nejkrásnějšího, nejoblíbenějšího ročního období. Tak se k nim přidávám. Neoriginálně a popravdě. Podzim od teple dýchajícího babího léta, přes barvy října až po vůni listopadového tlejícího listí mám ze všech čtvrtletí nejraději, pro pestrost vůní, teplot, emocí. Ve svetru, s horkým hrnkem, mírnou dávkou melancholie. Tak ještě ustát vedra tohoto týdne (ještě léto) a přestát rýmu (to už podzim), a bude to.

Vítám nové období. Do truhlíků jsem nasadila místo letniček vřes, plno vřesu. K němu drátovec, náhodně objevená nádherná rostlinka. Něco už mezi podzimem a zimou. Sluší jim to spolu, zdá se mi.


Michalka je po létě s Madlenkou bez Madlenky trochu bezprizorní (kdo by to byl řekl), tak je mi teď hodně k ruce. V pátek sypala hlínu, zalévala, přenášela, sázela i přesazovala. A zodpovědně sklidila a zkonzumovala poslední jahodovou úrodu, abychom do uvolněných květníků mohly dát druhou várku vřesu.


***
Nové období začíná i u nás doma, u mě. Vlastně celý minulý týden byla tak plný zlomů a zvratů, že jsem to ani pořádně nestíhala zpracovávat a jen užasle koukala. Hodně se pohnulo, tím správným směrem. Hodně vyřešilo.

Z Michalky je školkačka. Plánovala jsem ji dávat až od pololetí na jedno, dvě dopoledne. Vždyť je to ještě miminko! Ale když mi paní učitelky minulé pondělí řekly, že bude lepší, když nastoupí hned od začátku a od začátku se bude sžívat s ostatními malými dětmi a s režimem, dala jsem na ně. Tuhle školku mám už Madlenkou ozkoušenou, věřím jí, neměnila bych. Tak jsem večer narychlo šila kapsář do skříňky, sháněla po domě pláštěnku, gumáčky, papučky... a začínala trnout, jak to všechny bez přípravy dáme - v živé paměti Madlenčino dvouměsíční uplakané zvykání. Ráno v šatně pusa, rychlé rozloučení a ujištění, že si pro ně po o přijdu, na Madlenku prosba, aby se o ségru postarala, kdyby jí bylo smutno. Madlenka chytla Míšu za ručku a pojď, jdeme si hrát. A pak celé dopoledne další trnutí a vnitřní přesvědčování sebe sama, že jsem přece zasloužilá matka, tak mě to nemůže tak rozházet, že jsou to jen 3,5 hodiny, že bych to kafe mohla dát aspoň horké, když už nejsem schopná soustředit se na nic jiného. A v poledne vyzvednutí dvou úplně spokojených dětí, spadnutí balvanu a dojetí, při poslechu vyprávění paní učitelky, jak se Majda o svého letního záškodníka starala (oblékala, obouvala, dávala na záchod, zabavovala, rozplakala se, že se Michalka bude sama bát (nebála), když je měly na část činností rozdělit). Vůbec nechápu, kde se to najednou vzalo, celé léto se neslo ve znamení vzájemných bitek, hašteření, hádek, s vinou tak padesát na padesát. A najednou toto. Ve výsledku musíme Madlence vysvětlovat, že nemůže pro a za Míšu všechno dělat (to dvouleté stvoření velmi rychle pochopilo, že Majda je tam pro ni, a trochu si ji pasovalo na osobního poskoka), protože je z toho vyčerpaná a protože jinak se Míša nikdy neosamostatní a nenaučí se o sebe postarat, že ji občas musí nechat si vyzkoušet věci, narazit (jej, jako bych mluvila sama k sobě)... Takže prozatím dvakrát týdně celodenně, pak se uvidí.
 
A mně se o dva dny víc uvolnily ruce. Pro rozhodování a pracování na co teď a co potom v profesním životě. Začíná se to klubat, začínám tušit, co chci. A to je dobré. Takže prozatím dva dny plné výuky a čas na trochu toho šití.

Žádné komentáře:

Okomentovat