Nepropustné

Plavecká sezóna nabírá na obrátkách. Do tašek sbalit osušky, krémy na a po opalování, plavky... Po kratochvíli to samé táhnout domů. No, a když člověk všechny, řádně vodou nasáklé propriety cpe do plátěnek, tak se klidně může stát, že mu na bedrech či v podpaží zůstanou chlorované, či rybníkově přírodní, mokré koláče. Jedním z řešení je o malinko víc eko a vzhledově hezčí varianta igelitových pytlíků.

Jednoduché, nepropustné kapsy z kočárkoviny. Velikost zhruba 16 na 22 cm (bez problémů pojmou plavky, šampon i malý kartáč na vlasy). Zipové zavírání. Úchytku jsem oproti předchozím exemplářům vyměnila za gumku. Podle mě to líp vypadá, a navrch i prakticky funguje jako zafixovaní při případné potřebě srolování, skladu, úspoře místa...

Tyhle dva kousky byly dárkem právě pro malé plaváčky. Ale stejně dobře můžou fungovat i jako záchytné místo plenkového odpadu při výletech... a naše Madlenka si do své, už rok využívané plavecké kapsy jednou sbalila i vodovky a mokré štětce.

Funkčnost potvrzena.

Jako prázdninový

Dnes byla Madlenka na svém mazáckém a Miška na premiérovém školkovém výletu. Vrátily se mi v podvečer obě s očima navrch hlavy, nadšené, plné zážitků... pohádkový princ Bajaja, lehce strašidelné postavy, naturální živý kůň, lněné tkaní s Krtkem ... prostě příliš velká nálož na večerní uspávání. Ale jak mám ty své čtvrtky už historicky (tzn. cca 4 roky) více méně bezdětné, hrozně moc jsem se na jejich skákavé, staccato výletní vyprávění těšila.

Školkové cestování rovná se blížící se prázdniny.

A hřejivé dny u vody, nebo propršená obloha u stolních her třeba.

Vše možno zahrnout do jednoho látkového stahovacího pytle s "českým" názvem backpack.

 



Do velikosti š.35 a v. 37 cm se bez problému vlezou: osuška (pro echt úsporu místa a možnost přibalení jednoho běžného ručníku, např. pro vysušení vlasů, doporučuju rychleschnoucí osušku třeba z nejmenovaného řetězce sportovních potřeb a oděvů - funguje), ne-eko plastové přezůvky k bazénu/přírodní vodě, kosmetika, hřeben, plavky... Poslední tři jmenované je nejlepší šoupnout do nepromokavé kapsy z kočárkoviny. Zejména po plavbě či ne-dobrovolném koupání. Nepromokne, nepropustí. Ať už ve své čisté, či s reflexními a tvarově odpovídajícími květy nažehlené podobě. 

***

Taky já se pomalu balím, chystám, připravuju. Na prázdniny i na život po-mateřské pětiletce. Všechno se rýsuje, sedá si, adolescentně nejistě pohupuje. Velký kus za mnou, ještě mnohem větší přede mnou. Jsem rozechvěle nejistá... Začínám po pauze víc šít, plnit přání i pomalinku naplňovat svoje představy. Blázinec při tempu probuzeného šneka. Hlava i ruce musí znovu chytit rytmus... Mám současně radost i pocit, že chvilku potřebuju něco jako prázdniny.

Tak červen, červenec, srpen a nejpozději září ukáže.

***
A uvědomuju si, že fotky z kompaktu nejsou nic moc (vlastně vůbec nic)... prostě horší, než mé ultra amatérské snímky stařičkou Nikon zrcadlovkou. To bych taky chtěla dořešit :).

Ko-mix

Když občas přijde něco jako "k.o." pocit. Třeba jako takové to do zblbnutí opakované navíjení jedné pásky, abyste po vložení do kazeťáku zjistili, že jste ani ne v půlce před hledanou písničkou, nebo třeba u úplně jiné skladby, na jiné straně. Když máte nutkání s milou kazetou praštit a vrátit se k LP nebo posunout na nějakou jinou úroveň... Jenže tu kazetu držíte v ruce z určitého důvodu, je vaše a všechno, co na ní je, máte vlastně rádi a je pro vás důležité.

 

A když zrovna nejsou na nějakou dobu dostupná jednoduchá mechanická ramena s jehlou, ani digitální hudba budoucnosti, tak je dobré pořídit si třeba mix věcí, co vás rozveselí "komickou písní proti trudomyslnosti" (jak říká klasik).

 

Třeba v podobě ladící kabelky, kosmetické taštičky a obalu na telefon. V pestrých barvách, tematickém vzoru a modři moře dovolenkových ostrovů.
 

 

Taška primárně na rameno, na nošení čtiva vlastního i úředníků. Vše bezpečně schováno zapínáním na zip. Podšívka v zářivé růžové a na ní snadný přechod ke kapsám přes černobílou zebru. Pružné poutko na mobil či klíče. A pro případ ramena ohrožujícího nákladu nebo potřeby volných rukou je tu pojistka v podobě popruhu přes tělo.

Kosmetická taštička s kazetovou nášivkou, poutkem a jednou vnější kapsou na magnetický druk kopíruje v menším to větší výše zmíněné.

A ještě obal na mobil dvojitě vyztužený měkkým vlizelínem. S vyšitým nápisem - můj amatérský pokus o odkaz na majitelčinu oblibu komiksů.

Majdi, ať se ten mix krásně nosí, baví ... a vše kolem ať se navíjí jen a jen tím správným směrem.

Retro 2/2

Druhá polovina tašek pro malé velké slečny.
Jen letem obrazovým světem... protože teď ten čas neúprosně peláší směrem k posledním zkouškám (když nepočítám státnice) mého studijního života (když nepočítám mužovo uchechtnutí, že těm mým vzdělávacím koncům stejně nevěří).
Nevím jak s dalším studiem, ale s taškami mám své plány, tak uvidíme, jestli a kam se to začne sunout.

Každopádně, jedna kombinace pro školačku, která má svou hlavu a v davu se rozhodně neztratí.

Jedna do Prahy pro milovnici růžové - protože všechny barvy jsou vlastně jen jejím odstínem (s čímž všemi deseti aktuálně souhlasí i ta naše starší, díky či žel).

A jedna s kočkovitou šelmou. Dětský motiv brzděný puntíkatou stopkou a šedou neutrální zónou, protože u prvňáčků si člověk nějak není jistý, jestli "ještě malá, nebo už velká" holka.

Mobilní

Měkké pouzdro na mobilní telefon, nebo pastelky, propisky, malý notýsek, cokoli.
Ve veselých tónech, protože barevného povzbuzení není nikdy dost.
Tak ať se hezky nosí!





I my jsme, zdá se, po třech týdnech znovu mobilní. Důrazně klepu na všechno tvrdé v dosahu! I když mám ještě Madlenku pro jistotu a aklimatizaci doma, je neuvěřitelně osvěžující moci vyrazit ven jinak než za doktory. V sobotu jsme třeba ve větru, který později přinesl mraky a déšť, pouštěli draka. A jak jsem tam tak stála a vdechovala ostře chladný vzduch, v duchu jsem prosila, aby s sebou odvál i všechno to trápení a bolest mých blízkých lidí a nakonec i těch hodně vzdálených, o kterých jsem se v průběhu posledního týdne téměř denně dozvídala. Minulý týden jsem si několikrát uštědřila virtuální políček, za své fňukání, stížnosti a někdy i rouhání, protože ve světle (nebo spíš stínu) toho všeho kolem jsou moje "problémy" jen směšné nepříjemnosti.

Věřím, že všechno bude dobré.

 A taky už zase šiju. A jsem ráda, že všechny zakázky budou pod vánočním jehličnanem s jistotou a včas.

Kompletně

A do třetice růžový komplet.

 

 

Všechno to začalo objednávkou tašky. Velikostně kratší sršňovka zhruba třicet na třicet pět. Látka na přání, šedá koženka. Nastavitelný popruh přes tělo (přes madla kočáru), jakožto nejlepší záruka dvou volných rukou na chytání, vodění, tahání, krmení... malého doprovodu. Pro bezpečnost opět zapínání na zip. Na podšívku jsem měla původně vymyšlený drobný hnědý puntík, ale pak jsem v místní prodejně látek narazila na tuhle vzorově kontrastní a barevně ladící tkaninu. A dvě olemované vnitřní kapsy. Plus...

 

 

... poutko na klíče, nebo vychytávku v podobě pouzdra na sluchátka. Inspiraci z Pinterestu jsem doplnila o knoflíkovou dírku na zadní straně, kterou se jednoduše vytáhne konektor sluchátek rovnou do příslušného přehrávače umístěného třeba právě ve vnitřní kapse tašky. Sluchátka zase zipovým otvorem přímo do uší a případný zbytek kabelu nikde nezavazí. Takové moje malé heuréka.

 

 

A ještě větší pouzdro, nebo spíš taštička, dvoukapsá, vzorovaná, účelná.

 

 

Jej, bavilo mě to.

 

***

S Jitkou jsme se na téhle tašce domlouvaly od léta. Přípravy to byly důkladné a důkladně promýšlené. A vlastně tak mi to vyhovuje úplně nejvíc - když nejsem hozena napospas své nerozhodnosti a barevným hranicím větou typu "to nechám úplně na tobě". Je mi sice jasné, že někoho může můj tisíc a jeden dotaz rozčilovat, uvádět do rozpaků, nejistoty, nebo tak, ale já zkrátka ráda spolupracuju (aspoň na začátku :) ). A jsem nejraději, když šiju pro konkrétní osoby, které znám aspoň podle vidění, ne jen jako souhrn písmenek z podpisu. Zkrátka ráda šiju na míru... Ale třeba to jednou překonám:).

 

Pěkně jsem si to tu okecala, zpět k podstatnému. A podstatné je moje přání do Prahy, aby se výsledek líbil a nosil, kompletně :)!

Zapouzdřit se

Zářivý doplněk (nebo spíš výplněk) k předchozí tašce. Znovu ptákovina, jak tento a jemu podobné motivy nazvala kamarádka. Tahle konkrétní ptačí záležitost bude zřejmě sloužit jako pouzdro na psací potřeby. Ale stejně dobře se do obalu v jásavých tónech zapouzdří třeba líčidla k rozzáření obličeje po přerušovaném spánku a brzkém ranním vstávání do školy.

Taštička střídmá tvarem, zato barevně jsem se tentokrát rozjela (a to skoro sama :)! ).

 

Dnešek byl moc fajn, odpočinkový.
Holky si užívaly babičku a babička (snad) jich.
Přišel kominík. Což s sebou přineslo i můj vtipný výstup, kdy jsem si honem nemohla vzpomenout, kudy se u nás vlastně dá dostat na střechu (před kominíkem jsem volala o pomoc svému muži, abych na základě jeho instrukcí zjistila, že stojím přímo pod inkriminovanými výklopnými schody ve stropě. Tak jsem se aspoň poprvé od nastěhování na Ruinu podívala na vlastní půdu... A samozřejmě jsem si chytla knoflík pro štěstí.
Odpolední kurz Aj s mými úžasnými studenty.
Podvečerní objetí znavených, ale dobře naladěných dětí, pusa od muže, ticho, dvě deci vína.
To všechno mi dělá radost a tak nějak nuluje občasné nutkání posledních dní - zapouzdřit se a vylézt až se věci srovnají.

Dorůžova

První ze tří růžových zakázek.
Krásně se hodí k aktuálním meteorologickým podmínkám. Protože září, rozsvětluje, baví. Nebo aspoň mě určitě.
Velká sršňovka třicet na čtyřicet, s nastavitelným popruhem přes tělo i přes kočár, bude-li potřeba.
A k ní obal na mobil s úctyhodnými mírami deset na osmnáct.

 

Taška i obal vyztuženy měkkým vlizelínem.

A u tašky ještě bezpečné zapínání na zip, vnitřní kapsa na magnetický druk, plus vzorově kontrastní kostkovaná podšívka.

 

 

Šila se krásně.

A majitelce přeju, ať se i krásně nosí!

První sýkorky

Víkend ve znamení modrošedé lás(t)ky a sýkorek.

Prostě to nešlo. Nešít a odpočívat, když na mě už pár dní čekala takhle parádní autorská látka By myyna. Strašně moc jsem se těšila, až z ní něco ušiju.
Prostě to nešlo. Ušít jen jednu věc, když se s takhle parádně pevnou a tvárnou látkou tak dobře pracuje.
Takže kromě původně plánované toaletky s vnější kapsou vznikly v tomhle sýkorkovém opojení ještě další dva kousky. Menší sršňovka se širokými uchy na pohodlné přenášení knih, láhví dobrého vína, či čehokoli s větší i meší vahou. A celoplátěná oboustranná taška na výlet pro čerstvé pečivo, řezané květiny a denní tisk... nebo třeba na věci na cvičení.

Z vnější strany milovaná ptačí látka a dva odstíny koženkové šedi (ale i když (nebo možná právě protože ;) ) jich není padesát, nuda to rozhodně není). Podšívky z šedobílého kostky.

Zadaná je zatím jen toaletka. Dvě sýkorkové tašky můžou letět za kýmkoli, kdo je bude potřebovat (víc než já ;) ).

Učitelská

Hola hola, za pár dní začíná škola. Aspoň  pro paní učitelky (a učitele, ať jsem korektní :) ). A protože moje maminka je učitelka a navíc bude mít v neděli narozeniny, tak jsem jí kousek po kousku z kousků všelijakých (ale hlavně hodně veselých) látek ušila penál. Můžu ho sem dát v předstihu, protože jsem samozřejmě opět nevydržela čekat a taštičku ještě téměř spojenou pupeční nití se strojem ukázala. Na dvoumetrovou vzdálenost, aby to jako pořád bylo trochu překvapení. Jenže jsem taky chtěla být maminkou pochválena a udělat jí radost, což je nějaké vnitřní puzení, kterému je úplně šumák, jestli mi jsou tři, třináct nebo třiatřicet :).

Takže pouzdro na tužky, propisky, fixy, notýsek a klíče od kabinetu. To všechno se vleze do hlavní kapsy na zip. Mobil, papírové kapesníky a třeba prášek na bolest hlavy zase pobere postranní kapsička s magnetickým drukem. A protože jazykáři s sebou kromě vědomostí tahají i několik knih a magneťák, tak má toto zavazadlo i praktické velké poutko na ruku.

 

 

***

U nás už se taky začínají odčítat prázdninové dny. Madlenka je tak plná úžasných zážitků (hlavně s babičkami a dědou), že pomalu přemýšlím, jak jí ten poslední týden co nejvíc znudit, aby začátek školky nebyl znovu proplakaný. Protože i když na konci června smutnila, teď rezolutně hlásí: "Já budu mít požád prázdniny... a nebo si radši půjdu hrát do školy". Holt učitelské dítě (vnučka, neteř) :).

Matfyz

(a+b) + (c+b) = d+e

Já na matiku nikdy nebyla kdovíjaká, ale tahle rovnice mi dává smysl: (mám stroj v servisu + nešiju) + (moje milá sestřička má stroj v pořádku + nešije) = vypůjčím si stroj od sestřičky + šiju.

 

Takže po dlouhé době vyplněné učením na zdolanou zkoušku z anglické syntax (jupí) zpátky ke strojům (jupííí). Můj mobil už dlouho a nutně potřeboval nový kabát, tak teď ho má. Tmavě modrá koženka, podšívka v oblíbeném vzoru kohoutí stopy, vyztužená měkkým oboustranně nažehlovacím vlizelínem, pro větší bezpečnost ještě zapínání na gumku. A jablko.

 

Já na geometrii nikdy nebyla kdovíjaká. Obkresluju, soustředím se, vystřihuju, soustředím se, obrátím... a obráceně je samozřejmě i to jabko. ACH JO!

 

Jenže já sice nebyla kdovíjaká ani na fyziku, ale jedno si pamatuju (i když už ne přesný termín), v zrcadle je všechno obráceně. Tedy až na to mé jabko.

Ať žije první selfie kapsa pro mobily!

 

 



Předjaří

Za okny neurčito.
Na zimu jaro, na jaro zima.
Také tyto nové peněženky kloužou někde mezi teplými a studenými tóny. A i můj zamrzlý problém přišití zipu, zdá se, taje.
A zítra je víkend, tak ať se vydaří :)!