Nejdřív měl vypadat trochu jinak, trochu jiná verze kabelkobatohu (klik třeba sem), ale já ke světle šedé kožence a kohoutí stopě ne a ne najít správnou látku na popruh, abych se nad tím nemusela ošívat a mohla si za tím stát (tímto Ti, Market, moc děkuju za trpělivost, těch dotazů bylo fakt víc než dost:))) ).
Ale výsledek se, myslím, povedl. Ba co víc, on se oslavenci líbí, on ho i nosí, všechno nejlepší!
Rozměrově zůstává klasická sršňovka (cca 40 x 30 x 7 cm). Navíc je lem na stahování (tady to pořád ještě budu muset o kousek vizuálně a prakticky lépe vyřešit) a samozřejmě nově batohové popruhy. S těmi jsem taky byla spokojená až na druhý pokus, kdy už jsem chytla ten správný úhel. Hlavní kapsa volná, v námořnicky modrém provedení, ať to ladí k vnějšku, ať uvnitř není až taková tma. A protože batoh nemá klopu, na vše citlivé a cenné je určena velká vnější skrytá kapsa na zip. Při nošení je nalepená na záda, a to už člověk pozná, že se mu na ně někdo sápe, že jo.
***
Zavazadel není nikdy dost. A já pomalinku, polehoučku začínám plánovat balení do batohů, do tašek, do kufrů. Protože prázdninové přesuny, Madlenčin úplně první a úplně samostatný tábor s Junákem hned zkraje července, už je to velká skoroškolačka (no, trochu se bojím, ale před ní hraju hrdinku, a Majda to má myslím, podobně:) ). Mišce jsem taky slíbila sbalení kufru (protože když starší ségra, tak proč ne ona), který prý s sebou budeme vozit na naše dvojjediné výlety v době Madlečiny nepřítomnosti - třeba na nákup do supermarketu, muzea, na hřiště, na cyklostezku... tak si to představuje a i já to vidím v živých barvách, možná lehce přeexponovaných díky jejím neustávajícím záchvatům vztekliny, když není po jejím. Ale to přejde a bude to dobré, že jo... že JO... ŽE JO :)))?!
Zavazadel není nikdy dost. A já pomalinku, polehoučku začínám plánovat balení do batohů, do tašek, do kufrů. Protože prázdninové přesuny, Madlenčin úplně první a úplně samostatný tábor s Junákem hned zkraje července, už je to velká skoroškolačka (no, trochu se bojím, ale před ní hraju hrdinku, a Majda to má myslím, podobně:) ). Mišce jsem taky slíbila sbalení kufru (protože když starší ségra, tak proč ne ona), který prý s sebou budeme vozit na naše dvojjediné výlety v době Madlečiny nepřítomnosti - třeba na nákup do supermarketu, muzea, na hřiště, na cyklostezku... tak si to představuje a i já to vidím v živých barvách, možná lehce přeexponovaných díky jejím neustávajícím záchvatům vztekliny, když není po jejím. Ale to přejde a bude to dobré, že jo... že JO... ŽE JO :)))?!
