pátek 23. března 2018

Kočárová

Už jsem to tu, myslím, jednou psala. Že občas koupím i látku, kterou bych si sama pro sebe nejspíš nevybrala, ale přijde mi něčím zajímavá, že pak ta látka třeba čeká měsíce (nebo i roky), než někoho zaujme. Ale jednou se dočká, zatím pokaždé. Protože každý máme tu svou.

Dočkala se i tato, něžně neuchopitelná. A rovnou velkoplošně na kabelce, která se stejně krásně vyjímá na rameni, přes tělo i na kočáru. Zpěvnému ptactvu to v zajetí s hnědou koženkou a v celkovém rozměru zhruba 40x35x8 cm dost sluší. Navíc ty rozkvetlé větvičky, to už je skoro jaro.



Zvnějšku důležitá "zazipovaná" kapsa na všechno potřebné a potřebně rychle přístupné. Uvnitř klasika kočárových kabelí - dostatek kapes. Plus ještě silnější guma pro přidržení láhve. Zapínání hlavní kapsy opět na zip. Popruh přes tělo odepínatelný. Všechna poutka (na popru i úchyty na kočár) cudně schovatelné.


***
Svou vlastní tašku na kočár vlastních dětí jsem si neušila. Při první jsem ještě nešila, při druhé jsem ještě neměla dostatek šitého sebevědomí. A zpětně mi to je trochu líto. Protože to uteklo. Protože zpětně viděno je doba tahání se s kočárkem do kopců, přes městská dláždění i přírodní terén, do nepřátelských schodů obchodů, do kufru auta... přes všechny momentální překážky světa strašlivě krátká. V jednom okamžiku má člověk miminko a najednou - cvak - předškoláka, co jede na čtyři dny na školu v přířodě. Nejdřív si člověk celkem dlouho zvyká na čtyřiadvacetihodinovou přítomnost bezbranného stvoření a najednou - cvak -  je tu zvykání si na jeho postupné odpoutávání se. No jo, přiznávám, srašně se mi po Madlence a po tom dvojitém hluku doma stýskalo...

Ovšem kdo první dva dny zdánlivě vůbec nesmutnil byla naše Miška. Dost si svou samojedinost a výhradní pozornost rodičů užívala, zpívala, brebentila. A pak přišel den třetí a předspánkové otázky, jestli až se probudí, bude tu i Majda, a dnes i popotahování a nervozita při ségřiném odchodu do Junáku, a lehký strach, jestli její parťák a rival v jednom náhodou neplánuje další days off. A možná, když si to teď tak sepisuju - a tudíž v tichu večera sumíruju, je tahle nová změna v rodinné konstelaci i důvodem Michalčiných obnovených hysterických záchvatů vzteku. Ona totiž změny od malinka moc nemusí. A změny v rodiném prostředí obvzlášť. Tak snad heuréka.
Tolik z interních zápisků pod čarou:).

Žádné komentáře:

Okomentovat