Uvařila jsem si hodně zeleného čaje se zázvorem, medem a citronem. A nejen to, po dlouhé době jsem vytáhla zachráněný čajový servis po Peťově babičce (od firmy Epiag Czechoslovakia, cca 40. léta, nevíte?). Ten tenounký porcelán je úžasný.
A trochu se učím, jen pro dobrý pocit, že úplně nezahálím. Plus pouzdro na tužky - jeden z prvních pokusů o práci s koženkou. Chyb a nedodělků spousta, ale má oblíbená látka mi všechno vynahrazuje.
A ještě nově u nás... Když jsme se na Ruinu stěhovali, brali jsme si od Peťovy maminky starou skříň po jejích rodičích. Nejdřív jsem se s ní vůbec nekamarádila. Špatným skladováním byla celá zvlhlá, zatuchlá a místy pochroumaná. Jakžtakž jsme ji uvedli do provozu a já jí neochotně dala šanci (to ložní prádlo fakt nebylo kam dát). A jak jsem s ní skoro rok trávila večery při šití, zvykla jsem si na ni a začala ji mít ráda. A když jsme ji teď museli dát pryč, je mi po ní docela smutno. Po skříni!... Ale zase mám v té nové, hruškové, poličky na látky a další "potřebnosti". Jen jí vyměním ty ošklivé úchytky a budeme taky kamarádky :).
Žádné komentáře:
Okomentovat