A mně přibylo poznání, vlastně hned dvě.
Zaprvé, že nejlevnější způsob, jak zahnat pocit, že (zase!) nemám co na sebe, je uklidit si ve skříni.
Zadruhé, že úklid skříně je mým oslím můstkem k úklidu v hlavě. Třídím, objevuju, vyhazuju, dělám si přehled, skládám, rovnám.
Poslední týden to bylo potřeba. Michalka se svého zoubkového trápení pořád nezbavila, kdeco ji rozmrzí, pláče nejsou k utišení, spánek přes den téměř nepřichází. Madlence nachlazení na náladě taky nepřidá. A já někdy marně hledám zbytky trpělivosti... A pak se po zásluze stydím.
***
Ale blíží se víkend. Za odměnu, odpočinkový, s časem jen sama pro sebe, v Praze. Tak hlavně nic nezakřiknout, přeci jen je to až pozítří :).
Žádné komentáře:
Okomentovat