Lyžovací

Polední logistické manévry dnešního dne. Michalku zavézt k babičce, Madlenku vyzvednout ve školce "po o" a hurá na svah. Na druhou hodinu v lyžařské školičce, tentokrát s o poznání fotogeničtějším počasím, než bylo v neděli.

Po předchozích zkušenostech s "Majda a nová dovednost požadovaná rodiči" jsme se s Peťou shodli, že první chvíle na lyžích budou nejlepší s instruktorem. Se Ski parkem v Červené Vodě veliká spokojenost - sjezdovky, zázemí, dostupnost. Instruktorka Klára je moc fajn a s Madlenkou to skvěle umí. Na konci dnešní  hodiny už jezdila i bez té molitanové hadice. Jen to zastavování, to bude oříšek. Majda má z rychlosti ohromnou radost (už při výběru lyží se ujišťovala, že pojedou "oplavdu lychle"), pádům se chechtá a při pokynech, jak zabrzdit, je pravidelně myšlenkami jinde...Takže vlastně nic mimo běžný stav věcí :).

Fotila jsem jen na začátku, abych nerozptylovala. Většinu hodiny jsem strávila mimo Madlenčino zorné pole. S horkou kávou, knížkou, hřejivým sluníčkem, výhledem.

Na závěr Madlenčina sladká tečka za šikovnost. A taky moje rozhodnutí, že příště ten kočár, dvoje sedačky, lyže, přezkáče, tašky... do auta prostě narvu. A aspoň chvíli si zajezdím i já. Nemůžu se dočkat.

A taky se těším, jak si naše oblíbené Dolomity projedeme celá rodina. Pár let není tak dlouhá doba :).