čtvrtek 26. listopadu 2015

Herní

... koutek pro Michalku.
 
Denní postýlku jsme poslali o miminko dál, tak bylo potřeba vymyslet něco na tu spoustu různorodých hraček. Plastové krabice mi přišly nevzhledné, u papírových pytlů, které se mi líbí moc a chvíli jsem o nich uvažovala jako o horkém kandidátovi, mě nakonec odradila zákonitá nepřehlednost.
 
Vyřešila to botníková lavice z IKEA, kterou jsme původně koupili jako doplněk k té stávající v předsíni. Na hračky nejlépe posloužily úložné boxy (ponožky moje a holek jsou dočasně vydány na pospas lichožroutům). Jsou neprůhledné, takže trvale udržitelný mišmaš obsahu pořád vypadá docela uklizeně. Nakonec jsem na boční stranu přivázala textilní košík. Šila jsem ho loni jako závěsné úložiště pro Miščiny dudlíky a další neustále hledané pidi věci. Teď je z něj důstojná mobilní knihovnička.
 
Zrecyklováno, smontováno, zabydleno. Mám radost a Miška svou novou herní plochou taky nepohrdá.


Dřív jsem měla (poměrně naivní) představu, že půjde levou zadní oddělit dětské hračky, pastelky, plastelíny a "všechnytyvěcicosseboutiminilidéfurttahají" a zachovat uspořádané prostředí důstojné dospělého. Samozřejmě to dopadlo přesně obráceně a dětský element se plíživě roztáhl do všech místností, až zůstala jen ložnice, jako poslední bašta výlučného světa rodičů. "Herní koutek" je v kuchyni, v obyváku, v pracovně, v koupelně i v hostinském pokoji. Michalka roznáší a přemísťuje, Madlenčina dílka dáváme pravidelně "na výstavu". A ono je to vlastně strašně fajn. Ráda koukám, jak si holky tvoří své světy a jak se tu i tam zabydlují. A přestože občas soptím při marné snaze dát tomu nějaký řád, je to všechno znamení, že v našem domě žijeme společně, rovnocenně, nesterilně, jako rodina.

Žádné komentáře:

Okomentovat