pátek 13. února 2015

Už zítra

Už zítra si bude brát moje nejmladší sestřička mého úžasného švagra.
Už dnes jsem trochu naměkko a dojatá.
Už celý týden musím Madlence alespoň jednou za den pustit video z naší svatby a před spaním znovu povídat, jak to tehdy celé bylo.
A že to bylo krásné, veselé a klidně bych si to znovu zopakovala (se stejným mužem samozřejmě :) )...
Přijde mi, že se kolem mě poslední dobou rozpadá hrozně moc vztahů, někdy jsou ty důvody opodstatněné, nevratné, ale většinou to je kvůli malichernostem, neschopnosti zatnout zuby a se situací se porvat, nezodpovědnosti... Je mi z toho smutno.
A tak je pro mě zítřejší svatba jako balzám. A moc se těším na slib dvou krásných lidí, kteří jsou šťastní pocitem a navíc i příjmením. A budu jim pevně držet pěsti!
***
Měla jsem úplně přesnou představu, co si vezmu na sebe. Ovšem představa byla na realitu příliš těsná, takže jsem na poslední chvíli sháněla nějaké přívětivější šaty, abych nakonec zjistila, že k nim zase nemám co do ruky. A tak jsem si ušila psaníčko. Nebo spíš psaní. Když jsem si totiž seřadila, co všechno u sebe nutně musím mít, vyšel mi z toho minimální rozměr 30x20cm. Je černé a celé koženkové. Jen jsem chvíli dumala, jak to udělat, aby z něj ta saténová mašle (svatba je v bledě modré) neklouzala a aby šla zároveň lehce oddělat. Vyřešil to průhledný vlasec našitý jako poutko. Takže si teď můžu mašle měnit podle libosti, a až se psaníčko okouká, může docela dobře sloužit jako cestovní kosmetická taška. V tom spěchu jsem ale úplně zapomněla na vnitřní kapsy. No, nevadí, budu se v ní elegantně přehrabovat.
***
Šaty mé a Madlenčiny. Jdeme jen my dvě.  Michalka bude většinu času u babičky a Peťa léčí zápal plic. Tak to bude taková holčičí jízda.
***
A ještě tulipány. Pro radost a pocit, že jaro a konec zimním nemocem už nejsou daleko.



2 komentáře: