Jako když tiskne

Poslední dny jsou náročné. Naléhavě se potřebuju aspoň částečně vracet do rovnováhy. Aspoň nějakou maličkostí. Jako třeba sednout ke stroji, chvíli poslouchat mechanické vrčení a koukat, jak vzniká něco nového. A včera večer to na chvíli vyšlo. Vznikl košík na kosmetiku do koupelny - hnědá koženka z poslední objednávky na Fleru a látka s tiskem vlastní výroby...

To jsem si tak totiž říkala, že bych konečně měla tuhle techniku vyzkoušet. Taky jsem si říkala, že na tom nemůže být nic až tak těžkého, prostě si ořežu bramboru, natřu barvou, obtisknu a hotovo.  Samozřejmě jsem byla vedle jak ta jedle :))). Při pitvání brambory jsem si málem uřízla prst, alternativní "razítko" z houbičky na nádobí (viděla jsem to na youtube) by určitě líp vystřihla i Majda (kdybych měla odvahu ji k tomu pustit). Nakonec jsem vzala zbytek moosgumi a příslušný vzor (z ambiciózních patnácti mi reálně zůstaly dva) jsem nalepila na víčko od skleničky. Ale ani potom to nemělo úplně hladký průběh. Jednotlivé obtisky se mi z nějakého záhadného důvodu nedařilo otisknout aspoň zdánlivě souměrně, často mi ve vzoru barva skoro chyběla, kdežto kolem jí bylo plno. Zkázu a zoufalství završila Madlenka, když u mého veledíla dostala záchvat kašle. Zasažená místa se pomalu rozpíjela a odsuzovala nebohé plátýnko do koše. Druhý pokus jsem pro jistotu dělala až po návratu Peti z práce a v bezpečné vzdálenosti od dětí... No jo, ještě mi zbývá dlouhá cesta, než budu moct použít svůj oblíbený vzor listu gingo biloby, než budu tvořit jako když tiskne :))).