pondělí 18. července 2016

Po kapkách

Taška pro kamarádku.
Od její maminky k jejímu víkendovému svátku. A malá toaletka ode mě.
My se známe přes další kamarádku a už nějaký ten měsíc spolu plaveme. Protože máme stejně staré děti, protože kapky jemně chlórované vody dopadají při batolecím i poškolkovém plavání na obě stejně, na mé dcery i na její syny.




Modro modrá barva deště na klidné mořské hladině.
Něco jako tisícerá potřeba dětí, kterou člověk musí vstřebat, pojmout, zahrnout.
Nebo vsáknout do zemitě hnědé podšívky.
A taky na jedné straně ukrýt prostředky pro různá dětská materiální přání a touhy, třeba do vnitřní zipové kapsy. Na druhé pak rychle zpřístupnit kapesníky k otření slz z odřených kolen a zmrzlinových pus, a taky na telefon, aby se šlo rychle do(od)volat.


***
Já taky po kapkách žiju letošní léto.
S o něco větším vypětím, než ta předchozí. Protože už nemáme doma miminko a starší slečnu, jejichž potřeby šlo vcelku pohodově zvládat, ale dvě svébytné osůbky prosazující si svůj prostor i postoj -  fyzicky, psychicky, zvukem.
Jsem průběžně unavená, často bezradná a nezřídka vytočená do poslední kapky. A zoufám si Peťovi a potřebuju útěchu a verbální poplácání po zádech. A pak, třeba jako teď, když už je v domě pár hodin ticho a v postýlkách jen snové převracení, jsem za ty letní deštíky, bouřky i průtrže mračen vlastně ráda.
Protože bez vody by nebyl život.
***
Dancing in the rain.
Tak zase ráno:).

Žádné komentáře:

Okomentovat