Rozhled-na

Jako jediný způsob přežití a užití si společného léta je, zdá se, ty mé dva poklady dostatečně utahat.
Rozhodla jsem se je uchodit.
Protože na vzduchu, v pohybu, v přírodě se tisíce každodenních střetů odhánějí snáz, líp se dýchá a člověk má hned o něco víc nadhledu.
Nebo rozhledu. Jako v případě úterního výletu na s citem přestavěnou bývalou triangulační věž. Krásná dopolední procházka na nedaleký kopec Brusná.

 

 Dá se k ní dojít asi třemi způsoby. My nejprve zvolily délkově střední cestu, ale po chvilkách bloudění jsme se nakonec dostaly zpět k té nejkratší. Čtyřleťák trasu bez problémů ujde, dvouleťák už potřeboval chvilkami poponášet a dvouměsíčňátko se vyneslo úplně.

Posilnění si ale zasloužily úplně všechny. A pak lítání nahoru dolů na rozhlednu a zápis (zákres) do místní návštěvnické knížky.

 

A loukami zpět k autu, se vzlety i s pády. A s velkou motivací, že dole si dáme zmrzlinu.

Miška po obědě spala neskutečné 3,5 hodiny, Madlenka vzácně usnula a já, přiznávám, na tu hodinu a půl taky spánkově vypustila. Co víc si přát!