Podzim miluju. Ale přiznávám, trochu s obavami ještě takhle při srpnu koukám na padající uschlé listy. Třeba při jízdách víc do hor, kde u našeho druhého doma máme pořád dost zeleně, chladu a hmyzu... a nově taky jednu lasičku v dřevníku, která by při dobré konstelaci mohla zvládnout myší pokusy dovnitř domu. To je dobré.
I tahle taška šitá na přelomu letních prázdnin ladí s jesení. Snad jen tu lasičku suplují zajíci. A já jsem moc ráda, že se původně zamýšlený neutrální puntík z vnější strany přesunul do podšívky, že mohla vyniknout hořčičná krása z aktuální kolekce Richarda Millera (plus čokoládová koženka, plus vínové popruhy) ...
... jejíž popelínová lehkost hned po krátkém používání potrápila svou křehkostí pro průklep. Ale všechno zlé je pro něco dobré. Minimálně jako neodkladatelný podnět pro úpravu zatahování hlavní kapsy. Aktuálně čeká na své ostré testování dvojtunel pro protažení (a následné jednodušší roz/zatahování) šňůrek.
Je vlastně fajn mít ještě možnost do-s-ladit.
Žádné komentáře:
Okomentovat