... takže hlásím, že jsem úplný trdlo a v minulém článku jsem hrozně kecala.
Já totiž Instagram mám a mám ho už víc zhruba šest (6!) let. Jen jsem ho od založení profilu ani jednou nepoužila a úplně na něj zapomněla, jelikož mi nijak nechyběl. A i to sem tam upozornění na facebooku, že mě někdo sleduje na instagramu jsem považovala za hloupost, případně za nějakou reklamní udičku. No, nejsem já esencí ... "kdovíčeho".
Každopádně znovuobjevení profilu proběhlo v neděli o půl jedné ráno, kdy jsem si Instagram u sklenky červeného (je podzim) a po několika předcházejících rozhovorech o moderní nezbytnosti téhle sociální sítě zadala do vyhledávače. A ona na mě vykoukla moje fotka s desetiměsíční Madlenkou v náručí, dvacet dva sledujících a nepopsaný list. Tak jsem si rovnou a na první dobrou změnila tu profilovku a uživatelské jméno a celý sváteční den pobaveně dávala k dobru historku, jak jsem sama sebe usvědčila z nevědomé lži.
Od teď mě tedy instantně najdete pod srsnovky ... a až časem pořádně pochopím, jak to všechno funguje, tak tam určitě začnu sypat jeden obrázek za druhým. Pro začátek aspoň ten s natrhanou nejkrásnější podzimní kytkou z maminčiny zahrady, ať se to všechno pěkně propojí, zacyklí.
Protože jsem v obraze.
Žádné komentáře:
Okomentovat